Přejít k hlavnímu obsahu
Frontmana Joea Elliota před lety trápily poškozené hlasivky, na Diamond Star Halos je však jeho hlas v plné síle. | Foto: Kevin Nixon
Frontmana Joea Elliota před lety trápily poškozené hlasivky, na Diamond Star Halos je však jeho hlas v plné síle. | Foto: Kevin Nixon
Petr Adamík - Pá, 10.06.2022 - 12:00

Def Leppard novým albem příliš nepřekvapili

Def Leppard patří mezi ty kapely, jejichž charakteristický sound a styl je už po léta natolik stabilní a u fanoušků osvědčený, že nemá cenu jej výrazněji vylepšovat či měnit. Diamond Star Halos je přesně takové album, o jakém asi věrní posluchači souboru snili. Více než hodinová nahrávka se ale místy až nepříjemně táhne.

Jde o dvanáctou desku v kariéře kapely a samozřejmě už nikdo nečeká, že by ještě někdy překonala jejich majstrštyky Pyromania nebo Hysteria z 80. let. Rick Allen, Rick Savage, Vivian Campbell a hlavní skladatelská dvojice Joe Elliot s Philem Campbellem jsou i přesto stále při síle a dokáží vyprodukovat solidní materiál. Problémem jejich novinky je tak skutečně hlavně délka a přemíra pomalejších skladeb.

Začátek dopadl výborně. V první trojici písní se do toho kapela naplno opírá. Take What You Want, kde si autorství připisuje basák Rick Savage, staví na tvrdém kytarovém riffu a nabídne jasný a nekompromisní refrén. Glamová Kick má skočný stadiónový rytmus a v závěru jednoduchý „na na na“ popěvek, který jen podtrhuje její bezstarostnou náladu (mimochodem, s podobným námětem na klip nedávno přišli Reef ve skladbě Shoot Me Your Ace). Fire It Up s téměř rapovanou slokou a kytarovými pasážemi ve stylu Aerosmith živelností rovněž nešetří.

This Guitar a Lifeless, obě s hostující Alisson Kraus, mají celkem očekávaně country nádech, ale patří mezi ty skladby, které album zbytečně rozmělňují. Pokud je zde pomalá balada, která stojí za zmínku, pak je to určitě Goodbye For Good This Time se smyčci, hostujícím Mikem Garsonem (dvorním pianistou Davida Bowieho) a vynikajícím akustickým sólem Phila Collena. Tahle píseň má hloubku.

Závěr alba je slabší a chybí zde výraznější hit. Unbreakable sice není špatná a velké finále se skrývá ve From Here To Eternity (která pochází opět z pera Ricka Savage, má temnější podtón a je ideální skladbou na uzavření desky), ale i tak je to trochu málo.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Přes nadějný rozjezd se nakonec velké překvapení nekoná. Je to škoda. Kdyby se totiž album trochu „prostříhalo“, mohl být výsledek o chlup lepší. Výkony samotných muzikantů netřeba rozebírat. Kapele to pořád šlape a ani po třiceti letech, co je tato sestava pohromadě, nenese známky opotřebení, a to včetně frontmana Joea Elliota, kterého před lety po prodělání zápalu plic trápily poškozené hlasivky. Na Diamond Star Halos je jeho hlas opět v plné síle.

Def Leppard - Diamond Star Halos

Def Leppard  Diamond Star Halos

UMC/Mercury, 61:27

65 %

Tagy Def Leppard Recenze alb

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Petr Adamík
V roce 1999 jsem spoluzakládal punk'n'rollovou kapelu Degradace, se kterou to táhnu dodnes. Již několik let pracuji v hudebninách Hudební Svět a před nějakým časem jsem se ke všemu rozhodl, že bych chtěl o muzice i psát (Rock…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY