Crashdïet na Art of Chaos hrají na jistotu bez velkých překvapení
Švédští sleaze rockeři Crashdïet prožívali své nejsilnější období především v letech 2005 až 2013, kdy po úspěšném debutu Rest in Sleaze patřili mezi nejvýraznější představitele novodobé vlny glam a sleaze metalu. Z původní sestavy dnes zůstal už jen kytarista Martin Sweet, který je hlavním tahounem kapely a udává její směr. Novinka Art of Chaos tak představuje další kapitolu v historii souboru, který ani po více než dvaceti letech na scéně neskládá zbraně.
Kapelu během let provázely tragédie i nekonečný kolotoč personálních změn, jež se na jejím vývoji výrazně podepsaly. Post frontmana se měnil až nezvykle často a současný zpěvák John Elliot je tak už pátým zpěvákem v historii Crashdïet. V posledních letech navíc kapelu opustili i dlouholetí členové Eric Young a Peter London.
Přesto se Crashdïet daří držet nad vodou a udržovat si věrnou fanouškovskou základnu. Otázkou ovšem zůstává, zda současná sestava dokáže navázat na slávu zlatých časů, nebo jde už jen o nostalgickou připomínku někdejší velikosti.
Pokud někdo čeká návrat k syrovosti Rest in Sleaze, bude nejspíš zklamán. Art of Chaos pokračuje ve směru, který Crashdïet nastolili už na svých posledních albech. Nabízí modernější, tvrdší a metalovější zvuk, jenž odsunuje někdejší špinavý sleaze feeling do pozadí. Typický rukopis Martina Sweeta je však z nahrávky stále patrný a právě díky němu si album uchovává identitu Crashdïet.
Úvodní skladba Satizfaction se starší tvorbě blíží asi nejvíc. Stojí na kytarovém soundu, svižnějším tempu a melodickém, chorálovém refrénu. Jde o slušný začátek, v němž John Elliot působí sebejistě, i když jeho hlas postrádá výraznost a osobitost, kterou měli Dave Lepard nebo později Olli Herman. Sick Enough for Me přináší příjemný drive a uvolněnou, až bezstarostnou atmosféru ve stylu starých Van Halen. Právě v této poloze zní Crashdïet zcela přirozeně a skladba tak patří k nejpovedenějším momentům alba.
Naopak Chaos Magnetic je přesně tím typem skladby, na níž se naplno projevuje metalovější směřování kapely. Právě tady však Crashdïet částečně ztrácejí svou charakteristickou tvář a splývají s řadou průměrnějších severských metalových kapel. Spolu s Killing It Now patří mezi slabší kusy alba, kterým by prospělo větší zjednodušení a syrovější estetika.
Dobře funguje například Quitter, zatímco zajímavé momenty a dokonalé osmdesátkové melodie nabízí Silent Place. Edge of a Knife má skvělý rozjezd, i když prvotní nadšení se v průběhu sloky trochu vytrácí. Jako závěrečná skladba alba ale nakonec funguje obstojně.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Z pohledu muzikantů lze na desce ocenit především to, že Martin Sweet i přes dlouhodobý ústup popularity sleaze rock/glam metalu na severu Evropy stále drží směr a nepodléhá aktuálním trendům. Boom podobně znějících kapel je už dávno za svým vrcholem a samotný styl může dnes působit místy lehce nostalgicky až zvětrale.
Art of Chaos nepřináší nic zásadně nového, ale v kontextu diskografie Crashdïet nejde o špatnou nahrávku. Pro věrné fanoušky, kterým nevadí změny v sestavě a nelpí na konkrétním období kapely, deska pravděpodobně nabídne přesně to, co od ní očekávají, i když bez větších překvapení.
Crashdïet – Art of Chaos
Ninetone Records, 00:39:00
65 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
