Přejít k hlavnímu obsahu
Je obdivuhodné, že přes množství překážek a karambolů, které by jiné soubory zcela jistě neustály, se Crashdïet i nadále drží. | Foto: Pedro Ferreira
Je obdivuhodné, že přes množství překážek a karambolů, které by jiné soubory zcela jistě neustály, se Crashdïet i nadále drží. | Foto: Pedro Ferreira
Petr Adamík - Pá, 20.05.2022 - 12:00

Crashdïet se nehodlají jen tak vzdát

Švédští glam metaloví Crashdïet to v minulosti neměli vůbec jednoduché. Po úmrtí původního zpěváka Davea Leparda v roce 2006 se na jeho postu nikdo dlouho neudržel a pro kapelu tak nebylo jednoduché uhájit si svou pozici. Tomu rozhodně nepomohlo ani náhlé úmrtí manažera Michaela Sundéna v roce 2013. Crashdïet se ale nástrah nezalekli, naopak z negativních zkušeností čerpají sílu a jdou stále dál. Gabriel Keyes, zatím třetí nástupce za mikrofonem, s kapelou právě vydal její už šestou řadovou desku Automaton.

Vypadá to, že se Keyes se za mikrofonem zabydlel. Je v Crashdïet už od roku 2017 a před třemi lety s nimi debutoval albem Rest. Kapela se navíc usídlila u Frontiers Records, což je label zabývající se převážně žánrem, který Crashdïet provozují.

Už se tedy zdálo, že by si stockholmští glam rockeři mohli dopřát chvilku stability, ale pár týdnů před vydáním Automaton přišel dlouholetý bubeník Eric Young s oznámením, že se na dobu neurčitou vzdává svých koncertních povinností v kapele. Younga tak na nadcházejícím turné pro rok 2022 nahradí Rocks Lacu, bývalý bubeník Hanoi.

Young ale stihl ještě nabubnovat své party na Automaton. Společně s basákem Peterem Londonem tvořili po letech zkušenou a silnou rytmickou sekci, hnací motor kapely, což je z celé desky patrné.

Do děje nás uvede hlas Davea Leparda, snad aby bylo jasno, že svého zakladatele mají muzikanti stále v srdcích a nezapomněli na něj. Skladba Together Whatever je vzpomínkou na staré dobré časy a začátky skupiny – a podle toho taky zní: hromadné vokály a klasický zvuk Crashdïet, který v sobě nezapře vlivy Skid Row a jiných partiček z druhé poloviny 80. let.

Už to ale není čistý glam/sleaze rock. Můžeme zaslechnout prvky power metalu a možná po vzoru kolegů z Hardcore Superstar klidně i thrash metalu (Dead Crusade). Zajímavě a netypicky působí například temnější No Man's Land. I v té se ale najde prostor pro silné melodie a kytarista Martin Sweet zde má také pěkný moment.

Crashdïet to na svých albech uměli i s baladami a pomalejšími skladbami. Na Automaton se v tomto směru povedla Darker Minds. Naopak píseň Powerline s hostujícím Michaelem Starrem ze Steel Panther je poněkud mdlá a nevýrazná. Vyloženě slabých míst ale naštěstí moc není. Na celé desce je potom samozřejmostí monumentální a patřičně moderní zvuk se severskou stopou.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Tito seveřané už asi nedokáží překvapit něčím zcela nečekaným a novým. Jedou svůl glam/sleaze metal, v němž jsou si jistí, a pro oživení do něj přimíchávají i tvrdší odnože metalového žánru. Je nicméně obdivuhodné, že přes tolik překážek a karambolů, které by jiné soubory zcela jistě neustály, se Crashdïet drží a i nadále patří mezi severskou rockovou špičku.

Crashdïet - Automaton

Crashdïet – Automaton

Frontiers Records, 44:26

70 %

Tagy Crashdiet Recenze alb glam metal

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Petr Adamík
V roce 1999 jsem spoluzakládal punk'n'rollovou kapelu Degradace, se kterou to táhnu dodnes. Již několik let pracuji v hudebninách Hudební Svět a před nějakým časem jsem se ke všemu rozhodl, že bych chtěl o muzice i psát (Rock…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY