Black Light/White Noise: Smith/Kotzen rozsvěcují riffové nebe

Album otevírá Muddy Water, riffový rozjezd s bluesovým sedimentem, který přesto netají metalové kořeny. Smithův rukopis je patrný v úsporných, ostře rytmických riffech, zatímco Kotzen se rozpíná ve frázování a svobodném vokálním výrazu. Titulní dvojice White Noise a Black Light už připomíná, s kým máme tu čest: souhra jako z učebnice, ale podaná s takovou samozřejmostí, až zapomenete, že někdo vůbec cvičí stupnice.

Někde mezi metalovou elegancí Iron Maiden a funkujícím groove boogie Mr. Big se nachází středobod alba. Nejlépe to demonstruje Darkside, kde riff tlačí jako parní válec, ale refrén překvapí melodickou uhlazeností. Skladba Life Unchained by mohla být hymnou každého kytarového fetišisty – kytarové sóla, které se v ní rozvíjejí, jsou zároveň epická a syrová, vždy však s vědomím písně jako celku. Smith a Kotzen nehrají „na sebe“, ale spolu. Jejich frázování se vzájemně doplňuje jako perkusivní dialog – jeden řeže, druhý hladí.

A pak přichází Beyond the Pale – sedmiminutový závěr, kde se oba kytaristé odvážou naplno. Riffy se valí v monumentálních vlnách, zatímco sóla operují na hraně improvizace a skladatelské disciplíny. Tohle není jen jam, to je stav mysli.

Co oceníte jako muzikanti

Na nahrávce Black Light/White Noise fascinuje preciznost bez sterilnosti. Každý tón má význam, každý break má dech. Smith a Kotzen ukazují, že technika není o rychlosti, ale o výrazu. Jejich sóla nejsou předváděním rychloprsté ekvilibristiky, ale součástí narace. Kdo hledá inspiraci, jak hrát s někým, a ne proti němu, najde tu učebnici ve 48 minutách.

Smith/Kotzen – Black Light/White Noise
BMG 00:48:57
80 %