Přejít k hlavnímu obsahu
Anna Vaverková | Foto: Tobias Humble
Anna Vaverková | Foto: Tobias Humble
Pavel Zelinka -

Anna Vaverková svým debutem potvrdila naděje loňského EPčka

Písničková kometa domácí scény. Tak bychom mohli charakterizovat Annu Vaverkovou, kterou po ceněném loňském EP Roztomilá holka zaregistrovala širší domácí posluchačská obec. Nyní na vybudované pozice v Berlíně usazená zpěvačka navázala dlouhohrající deskou Pozdravy z polepšovny, na níž úspěšně pokračuje v intimní introspektivní výpovědi.

Přiznám se, že i pro mne bylo seznámení se singlem Roztomilá holka zkraje loňského roku prvním setkáním s Annou Vaverkovou. Přitom toho tato rodačka z Prahy má za sebou poměrně dost. Asi je to tím, že už v roce 2016 se za studiem hudby přestěhovala do Berlína, a tím se poněkud vytratila z domácího dění. V Berlíně pak dala dohromady se spolužáky z hudební školy kapelu The Flavians. Ta v roce 2019 vystoupila na prestižních festivalech Reeperbahn nebo Glastonbury a spanilou jízdu zakončila vydáním desky Ordinary People in an Ordinary World těsně před začátkem kovidové pandemie. Nastalá nečekaná pauza sice umrtvila plány kapely, na druhou stranu ale umožnila Anně se věnovat své vlastní autorské tvorbě v rodném jazyce. Počátkem loňského roku tak vzniklo EP Roztomilá holka, které vzbudilo velký ohlas, a navíc díky němu Anna posbírala hned tři nominace na bilanční hudební ceny – u Vinyly to byla nominace pro Objev roku, u cen Apollo pak širší výběr v kategorii Nejlepší singl roku 2022, ceny Anděl pak Annino EP nominovaly v kategorii Alternativa a elektronika. Pokračování sólové kariéry hudebnice tak bylo nasnadě – a deska Pozdravy z polepšovny její talent potvrdila.

Už na písničkách z loňského EP Anna Vaverková excelovala schopností prezentovat poměrně závažná témata odlečenější formou. Zabalit kyselejší jádro sladším obalem, ke kterému se člověk „procucá“ až s pozdějšími poslechy. A podobně podané osobní příběhy nabízí i dlouhohrající debut – Polepšovna bojuje se sklony k perfekcionismu, Já tě mám se sebedestruktivními tendencemi v každém z nás. Závažnost témat se k posluchači na první dobrou ovšem dostane skrze jiné položky – Kde si Aneto nebo Dezolát. Anna jako by hovořila někde mezi dveřmi do svého bytu a společnou chodbou bytovky. Často pouze tlumeně, pološeptavě, protože nemá zapotřebí, aby o jejích vnitřních pnutích věděli i ti, kteří o to ve výsledku nestojí. „Neměl bys bejt v bezpečí?, co bude zítra? jseš si tak jistej?,“ jsou nejen fráze z písničky Se nemůže stát, ale otázky, které si často pokládáme my všichni. I z tohoto důvodu se nedivím, že tvorba Anny Vaverkové mezi posluchači tak zarezonovala. Uměleckou zkratkou dokázala shrnout to, co se mnoha posluchačům honí v hlavě.  

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Po hudební stránce nové album Anny Vaverkové neobjevuje nová teritoria, ale pokračuje v rekognoskaci těch prostor, které obsáhlo rok staré EPčko. Původní zásadní trojúhelník hlas – klávesy – kytara se ve dvou směrech ze tří příliš nezměnil. Tichý, šeptavý hlas Anna stále střídá se silným, suverénním vokálem a kytary Liama Blomqvista stále připomínají darkwave/postpunkové vzory ála Cocteau Twins až PJ Harvey. Výraznou obměnou však prošla klávesová složka, která z tradičnější polohy přechází často do spíše do náladotvorné koloratury, případně své původní postavení předává hostům. Nejvíce je to poznat ve fatalistické Kde si Aneto, kde si štafetu předává kontrabas Tomáše Lišky, smyčce Petera Mojzeše a harfa Andyho Aquariuse. Do aranží zasáhnou také dechy, významnější úlohu hraje i baskytara v rukou autorky. Elektronické bicí z EP byly na Pozdravech z polepšovny nahrazeny barevněji znějící akustickou sestavou v rukou Tobiase Humbleho (ten už dříve hrál dříve s Gang of Four nebo Trickym). O to lépe vyzní baladicky barově znějící klavír v Máma a táta doplněný o jímavé smyčce a dechy. Lambchop nebo The Antlers stojí opodál a souhlasně se kývají do rytmu.

I když se album nechválí skutečností, že vzniklo v Berlíně, je to z jeho reprodukce poznat. Indie písničkářství, které tak dobře dokáže v domácích podmínkách ošetřit třeba Tomáš Tkáč, je hned na několika místech posunuto do nových souřadnic. A teď nemyslím pouze už zmíněnou dumku Kde si Aneto, ale třeba i vyrovnanou a v závěru do euforična vygradovanou Ulalala nebo bohatými sbory a odsekávanou funkovou basou vyšperkovanou píseň Já tě mám.

Anna Vaverková na dlouhohrajícím debutu Pozdravy z polepšovny jednoznačně potvrdila „naděje do ní vkládané“. Těším se na její set na 10. narozeninách Frontmana, kde s ní kromě kytaristy Liama Blomqvista vystoupí i bubeník Tobias Humble!

Anna Vaverková - Pozdravy z polepšovny

Anna Vaverková – Pozdravy z polepšovny

Kabinet rec., 2023, 28:40

80 %

Tagy Recenze alb Anna Vaverková

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Pavel Zelinka
Jsem vystudovaný učitel zeměpisu, který nikdy pořádně neučil, bývalý skautský vedoucí, který miluje město, křesťan pořádající gotické koncerty. Láska k hudbě se nejprve zhmotnila na vlnách. Ve studentském Radio Strahov jsem nejprve vysílal a posléze ho 8 let vedl (od roku 2004…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY