5 věcí, které zvážit při natáčení akustické kytary

1. Účel, nebo role kytary v písni

První a nejzásadnější otázka, od které se vše odvíjí, je: jakou roli ve skladbě bude kytara mít? Bude hlavní nosnou linkou, sólovým nástrojem, rytmickým palm mute doprovodem, nebo jen lehkým nablýskaným perkusivním zdobením podporujícím rytmické nástroje? Budeme nahrávat folk, country, pop, nebo rock? Chceme kytarový zvuk spíše tmavší, světlejší, detailnější, méně detailní? Má kytara zabírat ve výsledném mixu hodně místa a být vepředu, nebo má být spíše zasazená do kapely a doprovázet někde v pozadí, dobře usazená v mixu?

Odpovědi na tyto otázky vám pomůžou určit:

• jaký nástroj zvolit – jiný charakter má dreadnought, jiný malý parlor
• jaké struny a trsátko použít – často opomíjené aspekty, které zásadně mění zvuk kytary
• jakým způsobem na kytaru hrát – styl hry zásadně ovlivňuje zvuk
• jak kytaru nahrávat – v jakém prostoru, jaký mikrofon použít, kolik mikrofonů použít a kam mikrofony umístit

2. Výběr nástroje a strun: Není kytara jako kytara

To, co opravdu definuje zvuk nahrávky, je samotný nástroj. Akustická kytara je skvělý příklad toho, jak moc se může zvuk lišit na základě kvality nástroje. Samotný výběr kytary má mnohem, ale mnohem větší vliv na zvuk než mikrofon nebo předzesilovač. Některé kytary jsou zvukově tělnatější, jiné mají vyříznuté středy, některé mají průrazný svítivý nablýskaný tón, jiné v mixu spíše zapadají. Některé se hodí víc na strumming, jiné pro vybrnkávání.

Určitě se tady ale vyplatí nešetřit. Levné kytary do 6 000 Kč mají často problémy s laděním (neladí v polohách), sustainem (mají krátký slabý tón) a jejich zvuk obsahuje nepříjemné rezonance, drnčení nebo bzučení. Samozřejmě existují případy, kdy někdo pořídil skvělou kytaru i pod 6000 Kč, ale jsou to spíš výjimky.

Pokud zmíníme, že u jakékoli kytary je dobré nechat seřídit nultý pražec i kobylku, pak u levných kytar to platí dvojnásob. Můžeme tak dosáhnout lepší intonace. Pamatujme si, že ani ten nejdražší mikrofon nezachrání to, co je špatně na samotném nástroji. Mnohem lepšího výsledku dosáhneme snímáním skvělé kytary levným mikrofonem (klidně Shure SM57), než levné kytary drahým mikrofonem.

A co struny?

Struny mají zásadní vliv na zvuk, ale tady je potřeba trochu experimentovat – každé kytaře sluší trochu něco jiného. Je třeba vyzkoušet různé materiály, tloušťky a značky. Po natažení nových strun na ně nezapomeňte alespoň třicet minut hrát, aby se zahrály. Platí, že čím starší struny máte, tím méně výšek bude zvuk obsahovat. Naopak nové struny budou znít nablýskaně, navýškovaně až kovově.

Obecně se dá říct, že mám nejlepší zkušenosti s těmito strunami:

• La Bella Phosphor Bronze 12 – vyvážené, univerzální
• Martin Retro (Monel) – skvělé pro vintage charakter, pozor na krátkou životnost
• D'Addario Flat Tops – méně parazitních zvuků, jazzovější tón
• Elixir Nanoweb Phosphor Bronze Light  – velmi oblíbené díky svojí dlouhé životnosti a vyrovnanému zvuku

3. Trsátko: malý krůček pro člověka, ale obrovský rozdíl ve zvuku

To, čím udeříte do strun, je velmi důležité. Prsty, tenké trsátko, tlusté trsátko, materiál trsátka, jeho tvar. Opět platí, že žádný mikrofon nezmění zvuk kytary tak jako různá trsátka. Ta se liší tloušťkou od velmi tenkých (0,38 mm), které téměř nerozhýbají struny, až po velmi tlustá (5 mm), která například při strummingu můžou znít až nepříjemně tvrdě.

V podstatě platí, že trsátka jsou trochu jako ekvalizér. Tenké trsátko ořezává basy a zvýrazňuje výšky, a naopak. I tvar a stav trsátka ovlivňují zvuk – nové ostré trsátko bude mít ostrý, konkrétní zvuk, staré a obroušené dodá zvuk kulatý, bez výšek, téměř jako byste použili tónovou clonu na elektrické kytaře.

Další rozdíly jsou v materiálech. Používá se plast, guma (zní podobně jako hra prsty), kov (hliníková trsátka zní až skleněně), různé kovové slitiny, ale třeba taky kokosová skořápka nebo různé druhy exotického dřeva. Ani tuhle oblast neminula populární vlna takzvaných boutique trsátek. Nevím, jestli trsátko za několik set korun bude hrát lépe, ale určitě bude hrát jinak. Je potřeba vyzkoušet, jestli pro vás taková investice znamená výrazně lepší zvuk.

Pokud máte staré struny, zvolte tenčí, ostřejší trsátko. Pokud vaše kytara zní příliš tence a navýškovaně, zvolte tlustší trsátko – možností jsou desítky. Největší roli má trsátko při strummingu. Někdo používá prstýnky – palcový prstýnek například výrazně pomáhá čitelnosti na basových strunách.

4. Technika hry: Tón se skrývá v rukou

Dost hráčů na akustickou kytaru podceňuje, jak moc zvuk ovlivní způsob, jakým hrají. Zatímco trsátko snadno vyměníte, technika hry se kvůli svalové paměti tak rychle vylepšit nedá a je potřeba na ní pracovat průběžně.

Úhel úderu do strun hraje důležitou roli, taky to, jak pevně trsátko držíte. Pevný stisk trsátka dodá zvuku tloušťku a zní v podstatě jako tvrdší trsátko, lehký stisk naopak vytvoří zvuk tenčí a jakoby zkomprimovanější, vyrovnanější, hladší.

Dále je tu pozice pravé ruky, která zase funguje jako ekvalizér: čím blíže ozvučnému otvoru, tím teplejší a véčkovější zvuk (vyříznete 1–4 kHz), čím blíž ke kobylce, tím víc tyhle frekvence naopak zvýrazníte.

Příliš tvrdá hra dusí tón a zní nepříjemně, zvýrazňuje drnčení pražců, zvuk je krabicovější. Příliš tichá hra zase nerozezní dostatečně kytaru a zní tak jenom struny, zvuk je pak drátěný.

Nezapomeňte taky na rychlost strummingu, rychlejší strumming zní kompaktněji (pozor, teď nemluvím o tempu). Nováčci často nechávají znít struny, které do akordu nepatří, což nezní dobře. Zkontrolujte si, jestli vám v akordu nezní tóny, které do něj nepatří.

Extrémně důležité je taky ladění. Perfektně naladit kytaru zabere čas, ale vyplatí se to. Ve studiu nepoužívejte klipové ladičky. Doporučuju orchestrální ladičky značky Korg, dají se sehnat do 500 Kč.

Při nahrávání kytary nás často trápí různé pazvuky, klasicky šoupání prsty po hmatníku. Zvlášť v tichých pasážích mohou být tyto parazitní zvuky velmi nápadné. Můžeme si pomoct výběrem strun (potahované struny dělají méně ruchů), změnou partu tak, aby v něm nebylo tolik výměn poloh, ideální jsou ani moc nové, ani moc staré struny, suché ruce to spíše zhoršují, čím rychleji ruku přesouváte, tím je šoupanec výraznější, pomalejší přesuny jsou tišší.

Pokud chcete mít nad zvukem větší kontrolu, existuje pár nenápadných triků, které udělají překvapivě velký rozdíl:

• Když si při hraní přitisknete kytaru k tělu tak, že svým břichem zakryjete co největší část její zadní desky, snížíte tím nadměrné dunění v basech a zároveň lehce zpevníte nižší středy.
• Dalším zajímavým řešením je zakrytí díry, které zásadně změní charakter zvuku, odstraní basy a nižší středy, čímž se tón stane přehlednějším. Hodí se to třeba do partu v kapele, kdy nechcete, aby vaše akustika příliš zahltila mix.
• Pokud vás trápí nechtěné drnčení nebo kovové dozvuky strun za nultým pražcem nebo kapodastrem, pomůže jednoduchý trik – kousek molitanu nebo pásky za nultým pražcem (nebo za kapodastrem). Tím eliminujete vysoké pazvuky mimo tóninu, které často zní rušivě, hlavně při nahrávání.

5. Prostředí a mikrofon: Tichá místnost je správná volba

Ani ten nejlepší hráč s úžasným nástrojem nebude na nahrávce znít skvěle, když ho nahrajeme v hlučné nebo špatně znějící místnosti. Akustickou kytaru sice většinou snímáme poměrně zblízka (60 cm a méně), i tak hraje místnost ve zvuku velkou roli.

Dávejte si pozor na:

• hluk – ruchy z ulice, klimatizace, vrzající židle, i oblečení nebo šperky nám můžou pekně zavařit
• místnost – raději mírně „mrtvá“, zatlumenější prostor můžeme kompenzovat v mixu umělým dozvukem, ale příliš živý prostor, který nepěkně zabarví zvuk blízkými odrazy, už z nahrávky jen těžko dostaneme

Výběr mikrofonu

Volba mikrofonu záleží opět na účelu kytary v písni. Zvuk se dá samozřejmě v postprodukci ekvalizovat, ale pokud rozhodnutí o barvě a charakteru uděláte už při výběru mikrofonu, ušetříte si práci a hlavně i kytarista při nahrávání uslyší ve sluchátkách zvuk, který je co nejblíže kýženému výsledku.

A u toho, co slyší muzikant ve sluchátkách, bych se rád trochu zastavil. Pokud zvolíte moc světlý mikrofon, hráč bude hrát tak, aby kytara tolik nezvonila; pokud zvolíte tmavý mikrofon, třeba páskový, kytarista neuslyší výšky a bude se snažit hrát tvrději, vezme tvrdší trsátko, bude hrát blíž ke kobylce. To, jak se muzikant slyší, ovlivní to, jak bude hrát, i když si to třeba nepřizná.

Při snímání akustické kytary často automaticky saháme po kondenzátorových mikrofonech. Jsou ideální pro svůj detailní a bohatý zvuk. U mikrofonů s ledvinovou charakteristikou můžeme pracovat s proximity efektem. Čím blíž mikrofon ke kytaře umístíme, tím více basů dostaneme a naopak. Nefixujme se ale zbytečně jen na kondenzátory, i dynamický mikrofon typu Shure SM57, Senheiser MD441, Shure SM7B, nebo páskový mikrofon typu Beyerdynamic M160 může na akustické kytaře znít velmi zajímavě. Zase ale rozhodnutí pro použití těchto mikrofonů musí vycházet z kontextu písně.

A kam vlastně mikrofon dát? Klasika nikdy nezklame, mikrofon namířený na 12. pražec, 30–40 cm od kytary, je skvělý výchozí bod. Dostaneme vyrovnaný, čitelný a přirozený zvuk. Když mikrofon natočíme víc ke kobylce, dostaneme více těla a méně jasu, naopak směrem ke krku je víc lesku a méně hutnosti.

S jedním dobře umístěným mikrofonem získáme skvělý zvuk. Někdy ovšem chceme, aby kytara přeci jen v mixu zabírala více místa, aby byla větší, širší. Pak je na místě použití některé ze stereo technik. Pokud je seřadím od těch nejužších po nejširší, jsou to: M/S stereo, XY stereo, ORTF stereo, Blumlein stereo, AB (spaced pair) stereo.

A teď ke konkrétním mikrofonům:

• Mikrofonů pro snímání akustické kytary jsou desítky. Nebojte se zase experimentovat. Pokud chcete jasný, detailní, nablýskaný zvuk? Sáhl bych po neutrálnějších kondenzátorových mikrofonech typu DPA 4011 nebo AKG 451.
• Chcete tmavší, méně detailní vintage zvuk? Páskové mikrofony tady udělají skvělou službu, například Beyerdynamic M160 je skvělý v tom, že nemá tolik nižších středů a basů jako velké páskové mikrofony, zvuk z něj je vřelý a přesto stále přehledný a nezablácený.
• Kompromis mezi charakterem a čistotou? Sáhl bych po mikrofonu Neumann KM184 nebo jakémkoli mikrofon typu Neumann U67, nemusí to být originál, existují velmi povedené kopie.
• Dynamický mikrofon na akustické kytaře dodá zvuku robustnější „tvrdý“ charakter. Získáte méně jemný a detailní zvuk s důrazem na středové frekvence. Velmi osvědčený je Sennheiser MD441.

A co linka z kytary? Tu natáčím jen výjimečně, většinou zní ploše a ošklivě, především ve středech a výškách. Když oříznu vše od 300 Hz nahoru, může posloužit jako doplnění mikrofonů hmotou bez otravného piezo zvuku.

Nahrávání akustické kytary je komplexní řetězec rozhodnutí. Každé z nich se podepisuje na výsledku. Nejlepší nahrávka není ta pořízená na nejdražší mikrofon, ale ta, kde každý prvek dává smysl pro daný účel. Zamyslete se, jakou roli kytara ve skladbě má, a pak všechno ostatní podřiďte tomuto cíli. Jaký part, jaký způsob hry, kvalitní nástroj, dobře zvolené struny a trsátko – to vše má masivní dopad na celou nahrávku, mnohem větší než výběr mikrofonu.

Máte vlastní tipy nebo zkušenosti s nahráváním akustické kytary? Podělte se s námi v komentářích.