Přejít k hlavnímu obsahu
Hudba se mi hodně slívá s životem, říká Aleš Macenauer | Foto: Zapomělsem
Hudba se mi hodně slívá s životem, říká Aleš Macenauer | Foto: Zapomělsem
Matěj Kolář - Po, 11.01.2021 - 08:00

Zapomělsem: Moje hudba bude tam, kde bude zrovna můj život

Zapomělsem je písničkářský projekt Aleše Macenauera z Jeseníku. Kombinuje v něm folk s experimentálními postupy. Jeho výrazná poetika v textech nezapře svůj sudetský původ, ale taky inspiraci v mimojesenických krajinách a městech (v předchozím albu Gejzír je to hlavně Island) nebo niternými postřehy a náladami. V létě si jako Tip Frontmana zahrál na Welcome scéně festivalu Hradecký slunovrat, která je určená pro méně známé, neobjevené a inspirativní hudebníky. Ve stejném období začal navíc nahrávat své druhé album, na kterém spolupracoval například s Ondřejem Ježkem ze studia Jámor nebo s Lukášem Morávkem z kapely Priessnitz. „Bude to zapuštěná deska. Lukáš říkal že to bude jak když smícháš Sufjana Stevense se Sigur Rós,“ napsal o ní nedávno sám Aleš na svém facebooku.

Jak se tvoje chystaná deska bude lišit od tvých dvou předešlých nahrávek?

Asi na víc rovinách. Když to vezmu po hudební stránce, tak myslím, že bude trochu paradoxně víc akustická i víc elektronická zároveň. Na minulý desce byly vlastně všechny elektronický zvuky akustický s efektama na sobě, teď jsem poprvý používal i pravý synťáky a bicí automaty. Zároveň jsem ale chtěl, aby ty písničky byly hratelný naživo sólově, takže jádra songů většinou stojí na akustický kytaře a zpěvu a ostatní věci jsou hodně zapuštěný do pozadí. Je to v podstatě skoro táborákový.

První dvě alba jsi nahrával a mixoval sám, doma v pokojíčku. Zůstal jsi věrný tomuto trendu nebo se změnilo i tohle?

Na nahrávání desky se poprvé podílelo víc lidí zvnějšku. Ve finále bylo hodně úlevný a radostný do toho intimního procesu někoho pustit. Hrajou tam kluci z Priessnitz a z Letní kapely, Tadeáš Polák ze Severního nástupiště a Prune. Všichni svoje party celkem improvizovali a v těch mejch někdy až moc promyšlenejch a vymeditovanejch písničkách, který často vznikaj dlouho, to vytváří víc živýho proudu. Finální mix a master dělá Ondřej Ježek v Jámoru. Krásnej obal namaloval Jakub König a klip k prvnímu singlu, kterej by měl vylízt během pár týdnů animuje Dita Stuchlíková.

Co nové album znamená pro tebe? Jaký máš na ni osobní pohled?

Myslím, že bude o něco temnější. Je ze složitýho období. Nakonec v tom ale slyším i hodně naděje a je hrozně zajímavý to teď, už zpětně, pozorovat. Jak číst starý dopisy, no, nebo konverzace na messengeru.

Kdy jsi materiál do alba natáčel? Ovlivnila ho i současná doba plná karantén a lockdownů?

Většinu písniček jsem napsal v druhý půlce 2019 a ze startu 2020, takže v prvním jarním lockdownu mohla být ideální chvíle to nahrát a dát dohromady. Mě to ale úplně vypnulo a neměl jsem na nic energii, takže jsem to nelogicky natáčel až v létě, kdy se daly dělat i jiný věci. Ta deska tím pádem není ničím moc propojená se současnou atmosférou a vlastně to tak je asi dobře. Je to vnitřní a intimní a introspektivní.

Na předchozích deskách se promítal tvůj vztah k domovským Jeseníkům ale třeba i k Islandu. Inspirovalo tě něco takového i tentokrát?

Jeseník je vždycky se mnou, ať jdu kamkoliv. Některý z nových písniček mají vazby na konkrétní místa, ale není to tentokrát tak okatý jak u desky Gejzír. A taky je to víc rozprostřený, je to spojený spíš s obdobím než s jedním místem. Doslova se v textech objevuje asi jenom právě Jeseník a Olomouc. Ta další konkrétní místa, který tam ale nejsou vyřčený, jsou například hospoda U Magora na olomouckým Dolňáku, Estonsko, Nízký Tatry a ještě třeba Portugalsko, ve kterým jsem nebyl. (smích) A celý je to propojený Měsícem, kterej svítil na to všechno.

Kam by ses se svou hudbou chtěl podívat, s jakým místem bys ji chtěl spojit?

Nedávno jsem koukal na Spotify statistiky a překvapily mě nějaký poslechy třeba ze Švédska. To mi přijde zajímavý – jak na to ty lidi asi reagujou, na tu češtinu, o čem si myslí, že to je…? 

Hudba se mi hodně slívá s životem. Je to přirozená součást mě. Je to filtr reality, komunikace se světem. Takže myslím, že moje hudba bude prostě kdekoliv tam, kde bude zrovna můj život.

Tagy Welcome scéna Zapomělsem
Kytarista, čundrák a student. Až budu velký kluk, naučím se hrát jazz.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY