Přejít k hlavnímu obsahu
Peníze se pro mě staly jen malým motivátorem, říká Vladimír Myslík | Foto: Kytary.cz
Peníze se pro mě staly jen malým motivátorem, říká Vladimír Myslík | Foto: Kytary.cz
Zdeněk Neusar - Út, 29.09.2020 - 15:30

Vladimír Myslík: Životní cesta je jít za tím, co je pro člověka přirozené

„Obdivuju, když se muzikanti dokážou otevřít, ukážou svou zranitelnost a vlastní chyby,“ říká Vladimír Myslík. Už 20 let je jedním z dvojice majitelů Kytary.cz a v našem rozhovoru šel příkladem. Kromě hudebních témat jsme se dotkli také jeho citlivého osobního místa – zkušenosti s vyhořením, která ho v životě i byznysu posunula dál. Co na tom, že z letošních oslav výročí firmy sešlo a Festiwall i koncertní pocta Radimu Hladíkovi proběhne až za rok. Kytary jsou i díky Vláďovi zdravější než kdykoli předtím, úspěšně operují na deseti evropských trzích a poprvé směřují k miliardovému obratu.

Vláďo, pobavil mě post, který jsi nedávno sdílel. „Je rok 2002 a jsme sami oba dva v naší pikolo prodejničce Kytary.cz o rozloze 16m2. V ten den přišli dva zákazníci. Jeden chtěl jedno trsátko a vzal si dvě, poněvadž mu bylo trapný vzít jedno. Loučil se s námi slovy, že nám fandí. Ten druhý koupil řemen na kytaru.“

To byly divoké začátky, kdy jsme v branži ještě byli úplně nevýznamní. Už tehdy jsme ale cítili, že bychom v prodeji přes internet mohli být dobří, protože jsme k tomu s Honzou Pilsem měli dispozice. Sledovali jsme ostatní prodejce a říkali si, že bychom ty věci zvládli dělat líp.

Původně jste začínali každý sám, co rozhodlo o vašem spojení?

Supermana se nám podařilo vytvořit až dohromady. (smích) Honza byl dobrý v obchodu a měl v něm vizi, já byl silný zase v internetovém prodeji a počítačích, které mě strašně bavily. Neměli jsme skoro žádné peníze, ale byli jsme mladí dravci bez závazků. Práci jsme obětovali v podstatě veškerý čas. Bavilo nás být v extrémním zápřahu, který si dnes už vůbec neumím představit. 

Vladimír Myslík a Jan Pils | Foto: Kytary.cz

Kterou firmou jste se v počátcích inspirovali?

Fungoval už třeba Alzasoft, který se později přejmenoval na Alza.cz. V našem ranku ale v podstatě nic nebylo. Nikdo ještě nevěřil tomu, že hudební nástroje by se daly prodávat po internetu.

Všichni táhneme za jeden provaz

Místo plánování oslav dvacetin jste se už na jaře museli adaptovat na úplně nové podmínky, zavést řadu rychlých opatření, posílit zákaznický servis. Jako tým vás to posílilo?

Semknulo nás to. Všichni vycítili, že jsme v ohrožení a že nás čekají velké změny, okamžitě se situaci přizpůsobili a začali ještě víc táhnout za jeden provaz. Zaměstnanci sami například přicházeli s tím, jak lépe využít kapacitu prodavačů. Všechno se navíc zpočátku dělo v situaci, kdy jsme vůbec nevěděli, co bude a jak dlouho to bude trvat. Vymysleli jsme strategii, zareagovali rychle, a první vlnu koronaviru jsme proto skvěle zvládli.

Teď znovu přituhuje, plánujete postupovat podobně?

Už víme, co funguje. Klíčový je pro nás dvousměnný provoz, který nesmí ohrozit náš sklad. V okamžiku, když by se zavíraly prodejny, jsme připraveni znovu zavést live chat a posílit zákaznickou linku na telefonu.

Cenná je pro nás zpětná vazba od zákazníků

Které okamžiky na dvacetileté cestě Kytar považuješ za nejzásadnější?

Poprvé to bylo přestěhování z provozovny v kočárkárně do nedaleké mototechny, naší dřívější prodejny Děkanka. To byl velký risk, protože jsme ještě negenerovali takové peníze, abychom nájem i s lidmi zaplatili. Povedlo se to, lidé k nám začali chodit víc. No a pak jsme si otevřeli prodejnu v chodovském nákupním centru, kde jsme měli stánek čtyři roky.

Fungovalo to?

Moc nám to nešlo, ale byla to pro nás cenná zkušenost. Díky tomu jsme si předtím, než bychom něco podobného zkoušeli ve velkém, ověřili, že tudy cesta nepovede. A postupně jsme směřovali k tomu mít v Praze jednu velkou prodejnu s „full servisem“ pro muzikanty a velkou skladovou zásobu. V mezičase jsme pak ještě vybudovali prodejnu v Brně a později se z Děkanky úplně přesunuli do areálu v Modřanech. Tam jsme zpočátku byli v nájmu, ale nakonec jsme si vzali hypotéku a odkoupili ho, abychom si prodejnu mohli upravit k obrazu svému.

Který rok považuješ za přelomový?

Zpočátku pro nás byl přelomový v podstatě každý rok, ale poslední čtyři roky, s výjimkou otevření nové modřanské prodejny v roce 2018, už ten pocit nemám. Co mně teď přijde podstatné a co jsem u nás celou dobu lehounce postrádal, bylo to, že jsme se nemohli zaměřovat více i na dražší nástroje, být opravdu pro všechny. Teď už si i to konečně můžeme dovolit. Mám radost, že až sem jsme se dostali.

Showroom v Modřanech | Foto: Kytary.cz

Nezmínil jsi koupi firmy K-audio v roce 2012, tento krok se vám vyplatil?

Ano, i když jsme tehdy byli ve ztrátě a nic tomu nenasvědčovalo. Právě díky tomu se nám ale otevřelo obrovské množství kontaktů k dalším značkám. Najednou nás to nasměrovalo z lokálního do evropského trhu a později přímo mezi světové hráče. Tento rozměr akvizice, která jinak až tak úspěšná nebyla, pro nás byl zásadní.

Dnes už prodáváte v deseti evropských zemích a během letoška jste dosáhli dobrých čísel dokonce i ve velmi konkurenčním prostředí britského trhu, čím si to vysvětluješ?

Hodně lidí se v karanténě přesunulo do onlajnu. A retail, eshopy a s nimi spojené služby u nás v Čechách jsou po stránce kvality na velice vysoké úrovni. Jsme vytrénovaní a do reklamací i zákaznického servisu dost investujeme. A angličtí zákazníci z našeho přístupu byli velmi mile překvapení, tak vysoký standard služeb u nich není obvyklý.

Na to jste přišli v nějakém průzkumu?

Jdeme jinou cestou – velmi precizně sbíráme zpětnou vazbu. Používáme například FeedTRACK a pracujeme se stovkami reakcí muzikantů. Myslím, že je to nejlepší způsob, jak se zlepšovat. Když je nějaký problém, dozvíme se to a můžeme na to okamžitě reagovat.

Vladimír Myslík a Jan Pils | Foto: Kytary.cz

Jakým způsobem se za poslední léta trh s hudebními nástroji proměnil?

Je daleko větší výběr zboží i kvalitnější služby. Když jsem v mládí šel do krámu konkurence něco vybírat, slýchal jsem zpravidla věci jako: „Co tady chcete, budete něco kupovat, nebo se jenom tak koukáte?“ Dneska by se takto žádný prodavač už nechoval, lidé by se k nim už nikdy nevrátili.

To znamená, že si u vás mladí muzikanti na prodejně můžou bez problémů otestovat i ty nejdražší nástroje?

Jsou tady přece od toho, i když samozřejmě musí dávat pozor, aby je nepoškrábali.

Rozvíjíme neformální vztahy

Cílíte opravdu na všechny muzikanty?

Snažíme se o to. V každé sekci už máme dost specialistů a současně nám záleží na rozvíjení vzájemných vztahů. Neustále rozšiřujeme síť kontaktů, které nám s řadou zákazníků umožňují se setkávat na kamarádské bázi. Ke každému, celebritám i mladým muzikantům, přistupujeme profesionálně.

V prodejně je často k vidění David Koller, Michal Pavlíček a další. Podařilo se vám ale navázat kamarádské vztahy i s vedením renomovaných světových značek nebo dokonce konkurencí?

Konkurenci u nás můžu jen chválit, je to mezi námi vždycky férové. Neděláme si naschvály, jako headhunteři si aktivně nepřetahujeme lidi a problémy spolu řešíme. Ještě blíž jsme si ale se samotnými výrobci jako Furch, Fender nebo Taylor. Třeba s Bobem Taylorem a Kurtem Listugem jsme měli možnost se setkat, popovídat si a vyslechnout jejich příběh. Bylo milé slyšet, když nám říkali, že jim s Honzou připomínáme je dva, když začínali.

Rodina a hraní na kytaru jako recept na spokojený život

Zpočátku jsi byl v byznysu sám za sebe, dnes máš ženu a děti. Kolik času firmě a rodině věnuješ, přibližně půl na půl?

Kytary možná pořád zabírají trochu víc, ale rodina je pro mě hodně důležitá a čím jsem starší, tím víc nabývá na významu. Se začátkem, s dravostí a ambicemi, které jsme tehdy s Honzou měli, se to dnes už nedá srovnat. Dostali jsme se do fáze, kdy se už tolik nehoníme a víc prostoru dáváme rodině. Tak to ve mně vlastně bylo vždycky, jen jsem do toho v rámci své další životní etapy potřeboval dozrát.

Fungovat dvacet let ve vedoucí manažerské pozici musí být náročné. Jak se udržuješ ve formě?

Aktivně hraju na kytaru, sportuju a mám rodinu. Já mám navíc to štěstí, že mám super ženu a díky ní i velkou rodinu. I ona se tak nepřímo podílí na byznysové stránce firmy.

Přišla s nějakými konkrétními nápady?

To sice ne, ale tím, že rodina je pro mě důležitá a žena se o ni tak krásně stará, ovlivňuje i mou celkovou spokojenost. Dalo by se říct, že tak pomáhá i firmě. Dobré domácí zázemí mně jednoznačně pomáhá i v práci.

Nakupujeme a prodáváme, ale také sami vyrábíme

Motivační je pro tebe ale počítám i vaše vlastní výroba, nejdřív konferenčních stolů DEKANKA a teď Razzor Custom Cases...

To rozhodně, moc nás to baví a jsem rád, že jsme s tím začali. Když absolvuješ různé Factory Tour, kde na jedné straně vidíš dřevo a na druhé hotovou krásnou kytaru, máš prostě chuť něco taky rozjet. Je to krásné řemeslo a my máme ambici k tomu aspoň někde přičichnout.

Stolek DEKANKA | Foto: Kytary.cz

Jako kytarista aktuálně hraješ v kapele Divoko s Veronikou Wildovou. Sleduješ aktivně domácí hudební scénu, je pro tebe důležitá její podpora?

V naší firmě se najde řada velmi dobrých muzikantů, kteří mají k domácí hudební scéně velmi blízko. Vzniká tak řada podnětů, jak komunitu hudebníků podpořit. U nás to prostě prodejem nekončí. Na pozici šéfa marketingu pak máme Filipa Černého, který neustále přichází s novými kreativními nápady. Hudební scénu se snažíme sledovat a podporovat, děláme festival, podporujeme hudebníky a podporujeme koncerty. Řadu let provozujeme online hudební bazar, hudební fórum. Teď přidáváme online zpěvník akordy.kytary.cz, a možná už jsi slyšel i o skvělém magazínu Frontman. (smích)

Za prodejnou je umístěných i několik včelích úlů, děláte teď i do včelařství?

To je jeden z dalších Filipových bláznivých nápadů. (smích)

Na nástroj ses vlastně začal učit sám, nebo tě k němu přivedli rodiče?

V první třídě mně máma řekla, že budu hrát na nějaký nástroj. Mám dva starší sourozence, kteří už v té době hráli na piano, ona navíc znala nějakého příjemného profesora na kytaru, bylo rozhodnuto. (smích) Takže jsem si kytaru sám nevybral, ale postupně se do ní zamiloval. Když jsem později šel na vysokou, dokonce jsem uvažoval o konzervatoři, která mě hodně lákala. Nakonec jsem šel na elektrotechniku na ČVUT.

Vladimír Myslík a Jan Pils | Foto: Kytary.cz

Žít jen prací a kariérou je omyl a iluze

Na sociálních sítích jsem zaregistroval komentář: „A ty seš nejlepší, Vláďo, páč vím, čím vším sis prošel!!! Smekám!“ Znamená to, že v minulosti u tebe všechno až tak růžové nebylo?

Dobře jsi to zachytil. Jeden čas, ještě než přišly děti, jsem byl ze života otrávený až vyhořelý.

Důsledek několikaleté dravosti?

Dostal jsem se do fáze určité krize, když jsem se už cítil úspěšný v kariéře, ale všechno ostatní mně chybělo. Sám pocházím z velké rodiny – a mně samotnému tahle část najednou strašně scházela.

Vyhoření člověka může odstavit na několik měsíců...

Nějaký čas mě to opravdu odstavilo. Objevily se u mne deprese a panické stavy. Bylo to hodně nepříjemné a několik let jsem se léčil. To celé mě přinutilo zastavit se a přehodnotit svůj život. Našel jsem si ženu, s níž teď máme tři dcery a jednoho syna. Uvědomil jsem si, jak moc jsem po rodině toužil.

Na plachetnici, Vláďa vpravo | Zdroj: Facebook Vladimíra Myslíka

Co děláš pro to, aby se taková situace neopakovala?

Předně jsem si uvědomil, že žít jen prací a kariérou je omyl a iluze. Když máš kariéru jako svůj středobod, vyhoření se neubráníš. Ta rodina a touha po ní ve mně byla vždycky, přístup k ní byl ale dočasně zatarasený. Zčásti i egem, které se ze své podstaty pořád snaží někde něco honit a před někým se blýsknout. Vedle kariéry je tu ale naše vlastní existence, naše rodina, zdraví, zdraví dětí…

Do jaké míry tahle zkušenost změnila tvůj život?

Naprosto zásadně. Kdybych měl říct, co je ta životní cesta – tak jít za tím, co je pro člověka přirozené. A to pro mě bylo soustředit se méně na kariéru a založit si rodinu. To mě vyléčilo a rovnováha mezi kariérou a rodinou mi dává až magickou sílu. Dává smysl mému životu.

Ovlivnily tě tyto zážitky i jako muzikanta?

Dnes díky tomu při poslechu hudby daleko víc preferuju texty, které mají nějakou hloubku. Třeba od Davida Stypky, jenž si taky mnohým prošel. Neznamená to ale, že bych měl něco proti odlehčeným žánrům nebo muzikantům typu Ivan Mládek. A vlastně jsem se díky tomu naučil být i žánrově daleko méně vyhraněný. Líbí se mi tak už i klasika a vlastně všechny věci, které jsou hezky udělané a obsahují nějakou výpověď. Obdivuju, když se muzikanti dokážou otevřít, ukážou svou zranitelnost, vlastní chyby a otevřeně se vyzpovídají.

Peníze jsou malým motivátorem

Pokud by se někdo z muzikantů chtěl stát novou tváří Kytar, jste tomu otevření?

Rozhodně se spolupráci nebráníme. Pokud to bude dávat smysl, určitě to nějak vybártrujeme. (smích) Jsem rád, že hodně muzikantů naši značku vnímá jako love brand. Být součástí hudební komunity je pro nás moc důležité. Vždyť co jiného má význam? V mé životní fázi, když bych to bral z pohledu majitele, jsou peníze málo, staly jen malým motivátorem.

Kam dál se s Kytarama chcete rozvíjet?

Teď nás čeká spíš evoluční než revoluční vývoj. Budeme postupně zvětšovat areál, investovat do skladu a možná zkusíme ještě pár dalších zemí. Otevírat nové prodejny už neplánujeme, raději se zaměříme na další zlepšení služeb jak na internetu, tak i na prodejnách. Už teď je u nás 120 lidí v Praze a 40 v Brně. Máme díky tomu dost specialistů a servisáků, kteří se ve svém oboru opravdu vyznají. I po 20 letech pak stále platí to, že máme více nápadů, než jsme schopni realizovat. Jsem si celkem jistý, že ani v dalších letech se nudit nebudeme.

Tagy Kytary.cz Vladimír Myslík Jan Pils Filip Černý Tomáš Novák
Muziku miluju. Aktivně se kolem ní pohybuju už od druhé poloviny devadesátých let, kdy jsem začal organizovat první koncerty a vydávat fanzin. Frontman a jeho vedení pro mě byla a je výzva. Cesta dál. Znát mě můžete i z Radia 1 nebo festivalu Beseda u Bigbítu. Motto: "Nemusím...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY