Death Cab for Cutie: Postavit věž a neztratit sám sebe
Po šesti albech u velkého labelu a po více než dvou dekádách na vrcholu indie rockové scény se Death Cab for Cutie vracejí ke svým nezávislým kořenům. A je to návrat, který zní překvapivě živě, syrově a odhodlaně. I Built You a Tower není jen další položkou v diskografii kapely. Je to deska o koncích, smutku, hledání vlastní identity a odvaze vykročit dál, i když člověk ještě není úplně připravený.
Ben Gibbard zde otevírá své soukromí více než kdy dřív. Rozpad manželství a osobní krize se stávají hlavním motorem celé nahrávky. Jeho vokál je naléhavý, smutný, místy téměř zlomený, zároveň však plný něhy a vzdoru. Jako by si během jedenácti skladeb opakoval, že bolest sice nezmizí, ale nemusí určovat celý zbytek života.
Album otevírá Full Of Stars, nenápadná akustická skladba, která se postupně rozrůstá do plného zvuku kapely. Instrumentace nabírá na obrátkách, přesto si píseň zachovává melancholickou křehkost. Funguje jako pozvolná předehra k tomu, co přijde dál.
Na ni navazuje Punching The Flowers, jedna z nejživějších skladeb desky. Rozbouřená baskytara, neurotické bicí a rychlé tempo působí, jako kdyby se kapela probudila po dlouhém spánku. Death Cab zde znovu objevují energii svých raných let a dokazují, že jim svižnější poloha stále sluší.
Pep Talk následně zmírňuje předchozí napětí. Píseň graduje pomalu a trpělivě, stojí především na melodickém vyprávění Gibbardova hlasu a vytváří první výraznější emocionální zastavení celé desky.
První verze titulní skladby I Built You A Tower (a) patří k vrcholům alba. Hravý rytmus, silná melodie a mimořádně dojemný refrén vytvářejí prostor, do kterého Gibbard symbolicky uzamyká svůj žal z nevydařeného manželství. Právě zde se nejlépe rozvíjí ústřední metafora celé nahrávky.
Jedním z největších překvapení je Envy the Birds. Drsná rocková kytarovka nese ozvěny The Strokes, pracuje s nečekanými modulačními přechody a kontrastuje tvrdší pasáže s falzetovými melodickými vrcholy. Patří k nejodvážnějším momentům celé desky.
Po ní přichází Stone Over Water, návrat k pomalejšímu tempu. Gibbard zde spíše odříkává než zpívá, vypráví a pozoruje vlastní trosky z bezpečné vzdálenosti. O to silněji pak působí krystalicky čistý refrén, který skladbu povyšuje mezi nejsilnější momenty alba.
Také How Heavenly a State ukazuje tvrdší tvář kapely. Postavená na energické rytmice, psychedelické kytaře a staccatových riffech patří mezi nejrychlejší skladby na desce a přináší tolik potřebný výbuch energie.
Skutečný vrchol však přichází s hypnotickou Trap Door. Osmdesátkové syntezátory bublají pod povrchem, elektronické vrstvy se prolínají s melancholickým vokálem a kapela zde citlivě propojuje minulost se současností. Výsledkem je skladba, která připomíná zamilované i hříšné momenty tvorby The Killers, aniž by ztratila vlastní identitu.
Riptides funguje jako emocionální střed alba. Osobní bolest zde dostává širší rozměr a proměňuje se v úvahu o světě, který se rozpadá stejně jako vztahy jednotlivců.
Před finále přichází nádherná The Flavor of Metal. Pomalá popová óda bere kompozičně to nejlepší, co Death Cab for Cutie nabídli po roce 2000. Chytlavá melodie, výtečný refrén a mimořádně silný text dokazují, že Gibbard stále patří mezi nejvýraznější skladatele své generace.
Závěrečná I Built You A Tower (b) pak funguje jako koncepční coda celého alba. Kytary hrubnou, zvuk houstne a skladba se postupně mění v hlučné, bolestné rozloučení. Nejde však o rezignaci. Spíše o okamžik, kdy člověk konečně přijme konec jedné kapitoly a odhodlá se otevřít další.
Co oceníte na nahrávce jako hudebníci?
Hudebníci ocení především výborně vystavěné aranže. Kytary Bena Gibbarda a Davea Deppera vytvářejí charakteristické třpytivé protimelodie, které se neustále proplétají mezi hlavními motivy. Nick Harmer opět potvrzuje, že patří mezi nejvýraznější baskytaristy indie rocku – jeho melodická basa často nese celé skladby. Jason McGerr předvádí precizní práci s rytmem, činely i dynamikou a dodává písním neustálý tah vpřed. Zac Rae zase citlivě doplňuje zvuk zastřenými syntezátory a vintage texturami, které vytvářejí melancholickou atmosféru bez zbytečné okázalosti. Největší síla alba ale spočívá v tom, jak přirozeně jednotlivé nástroje vrství emoce a nechávají skladby růst bez laciných efektů či prvoplánových explozí.
I Built You a Tower není dokonalé album. Občas až příliš setrvává v melancholii a některé motivy se opakují. Přesto jde o jednu z nejsilnějších nahrávek, jaké Death Cab for Cutie za poslední roky vydali. Syrový návrat ke kořenům, velká dávka smutku, ale také radosti z nově nabyté svobody a odhodlání překročit vlastní hranice.
Death Cab for Cutie – I Built You a Tower
DCFC 00:38:00
75 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
