Tomáš Havlen vystoupil z producentského stínu popově rozhoupaným deníkem

Tomáš Havlen patří už roky k nenápadným, ale zásadním postavám domácí alternativní scény – jako producent, zvukový inženýr, šéf komunitního labelu Bad Names i polovina dua post-hudba, stojí u nahrávek jiných. Z dlouhé řady interpretů můžeme jmenovat například Davida Pomahače, Margo, Duklu nebo nejnovější desky Zdeňka Lichnovského (včetně předchozí Party vynikajících lidí), zatímco vlastní autorský hlas dosud zůstával spíš v pozadí. Myšlenka na sólovou desku v něm přitom zrála dlouhodobě a čekala na moment, kdy bude dávat smysl vystoupit z role toho, kdo pomáhá formovat cizí výpovědi. „Hudebně jsem vyrůstal kolem hromady silnejch songwriterů s hodně výraznejma hlasama, takže pro mě bylo těžký se postavit z producentský role na vlastní nohy,“ přiznává Havlen, proč k vydání sólovky dochází až teď. Právě tohle vykročení, spolu s přirozeným ohlédnutím zpět, tvoří základní gesto debutu Minulá noc je jak jinej život.

Havlen svůj debut skládá jako chronologickou mozaiku drobných, často až banálně všedních situací, které se postupně skládají v portrét dospívání, vztahových selhání i hledání stability. Jedním z jeho úkolů přitom bylo vystoupit ze stínu poloviny zavedené post-hudby a tato snaha je z textů dobře čitelná. Lyrická výpověď se obrací víc dovnitř, k niterným tématům a osobní historii, často podané formou útržkovitých deníkových záznamů. Ve chvílích, kdy se Havlen dotýká současnosti a sdílené generační zkušenosti, se ale místy nevyhne určité blízkosti poetiky Dominika Zezuly. Přeci jen, přirozený otisk dlouhodobé spolupráce by ostatně bylo překvapivé úplně potlačit.

Od nejistoty sdílených bytů a finanční tísně (Mělkej spánek), přes rozostřené vztahy formované alkoholem (Víkend, Jinej život), až po existenciální úzkosti současnosti, které pronikají i do intimního prostoru rodiny. Silným momentem je v tomhle ohledu klipová Montevideo, kde se rodičovská potřeba bezpečí střetává s neodbytnou realitou světa: „Dneska ještě můžeš klidně spát / to hřmění za oknem jen bouřka za obzorem,“ uklidňuje autorův hlas v jedné rovině, aby vzápětí přiznal, že podobné iluze mají jen omezenou trvanlivost. Texty přitom zůstávají uvěřitelně při zemi. Místo velkých metafor pracují s detaily, fragmenty vzpomínek a situací, které působí o to silněji, že je posluchač snadno poznává. I když se na desce za mikrofonem objevuje hned několik hostů (Anki, Lichnovský, teige, Viah), nepůsobí jako narušitelé autorské výpovědi. Naopak jí citlivě doplňují a podporují tak Havlena na jeho osobní cestě, aniž by přebíjeli její intimní charakter.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

„Hudba, kterou dělám, je z velké části taneční elektronika, ale klade velký důraz na písničkovou formu a melodičnost. A to ať už to jsou instrumentální tracky nebo věci, které jsou zpívané,“ nechal už v roce 2023 nahlédnout do své tvůrčí kuchyně Tomáš Havlen při práci na tracku Sivá u příležitosti sta let Českého rozhlasu. A tato charakteristika platí i na celou desku Minulá noc je jak jinej život. Havlen zde zužitkovává své producentské zázemí s velkou jistotou. Elektronický základ jeho skladeb je pevný, ale nikdy ne samoúčelný, vždy podřízený písni. Vedle syntezátorů a beatů se navíc objevují i živé vstupy hostů, které nahrávce dodávají plasticitu: kytary Lukáše Palána a Lukáše Landy, klávesy Anety Martínkové, bicí Jakuba Švejnara nebo varhany Vi Huyen Tran nenápadně rozšiřují zvukové spektrum, aniž by narušily její intimní charakter.

Podobně jako u post-hudby stojí i tady v centru pozornosti houpavé střední tempo a důraz na groove, tentokrát ale ještě víc prosáklý estetikou r’n’b minulé dekády. Vodítkem je jistě Havlenův vlastní výrazný vokál. Není náhodou, že právě zpěv vnímá ostřílený producent jako svůj hlavní prostředek: „Vždycky jsem se vnímal víc jako zpěvák než jako producent, i když to tak navenek nevypadalo. Zpěv je pro mě hlavní a nejdůležitější nástroj nebo prostředek, skrze který chci promlouvat. Jen mi dlouho chyběla odvaha to dotáhnout do konce,“ přiznal před pár dny autor v rozhovoru pro online časopis Headliner. Právě tahle nově nabytá jistota dává debutu soudržnost.

Minulá noc je jak jinej život nepůsobí jako okázalé debutové gesto, ale spíš jako soustředěně poskládaný celek. Havlen nesází na velká prohlášení ani produkční efekty, spíš na detail a atmosféru. A právě v tom je jeho síla i částečné omezení: některé skladby splývají a drží se až příliš při zemi. Právě tahle zdrženlivost ale zároveň desku odlišuje. Místo okamžitého efektu nabízí prostor k postupnému objevování a funguje spíš jako tichý společník než jako výrazný statement. Havlenův přechod z pozadí do popředí tak nepůsobí jako jednorázový krok, ale jako začátek cesty, která si své nejostřejší obrysy teprve hledá.

Tomáš Havlen – Minulá noc je jak jinej život

Bad Names, 2026, 00:31:14

70 %