Přejít k hlavnímu obsahu
L.A. Guns, Steve Riley druhý zleva | Foto: archív L.A. Guns
L.A. Guns, Steve Riley druhý zleva/Foto: Archiv L.A. Guns
Petr Adamík - Po, 13.04.2020 - 08:00

Steve Riley (L.A. Guns): Budoucnost rock´n´rollu? Vidím světlo na konci tunelu

Za bezmála čtyřicet let, co je jméno L.A. Guns na hudební scéně, prošlo touto kapelou nespočet muzikantů. Situace je však již několik let značně zamotaná a komplikovaná. Pod stejnou hlavičkou totiž v současnosti fungují dvě formace (k podobné situaci došlo už v roce 2006!). V jedné se sešel kytarista Tracii Guns a zpěvák Phil Lewis, který kvůli tomu dezertoval ze sestavy bubeníka Stevea Rileyho. Ten se nyní spolčil s původním basákem Kellym Nickelsem, získali nahrávací smlouvu, mají spolu velké plány a chtějí odkaz L.A. Guns udržet i nadále naživu. Kontaktovali jsme Stevea Rileyho, aby nám do celé situace vnesl trochu světla.

Situace kolem L.A. Guns je opět trochu zapeklitá. Phil Lewis opustil sestavu, ve které jste společně figurovali a přidal se k Traciimu Gunsovi. Mezitím sis sehnal nové spoluhráče a začínáte také koncertovat. A tak tady máme opět dvě verze L.A. Guns, což může být pro některé fanoušky dosti matoucí.

Abych to vysvětlil jednoduše, já byl v L.A. Guns po celou dobu, jsem jediný člen, který nikdy neodešel. Hrál jsem v L.A. Guns s Traciim, potom s Philem, hrál jsem v sestavě s oběma dohromady. Vždy jsem tu kapelu udržoval při životě, staral jsem se o byznys, natočil jsem všechny alba. V roce 1987 jsem opustil WASP a přidal se k L.A. Guns, kde jsem ihned převzal vedení, co se týče obchodní stránky. To po mě oni tenkrát chtěli, včetně Traciiho. V roce 2002 se Tracii rozhodl, že L.A. Guns opustí. Byl mimo kapelu snad čtrnáct, patnáct let. Opustil původní L.A. Guns a věnoval se Brides Of Destruction a dalším svým projektům, my s Philem se rozhodli pokračovat. No a teď po tolika letech se Phil rozhodl odejít také, přidat se z ničeho nic k Traciimu a začít koncertovat s ním. Je to zvláštní, protože ti dva spolu nikdy nevycházeli, neměli se rádi. Po tomhle jsem si musel dát věci dohromady a vymyslet, jak vlastně budu fungovat dál. Nebylo to vůbec jednoduché, to mi věř.

Nakonec se ti do sestavy podařilo sehnat Kellyho Nickelse, původního basáka L.A. Guns, který ale léta nebyl aktivní. Jak se ti ho povedlo přesvědčit, aby se k Vám přidal?

S Kellym jsme po celá léta byli velmi blízcí kamarádi, byli jsme rytmická sekce. I přesto, že byl Kelly dlouho mimo kapelu, zůstali jsme kámoši. Rozhodl jsem se Kellymu zavolat, protože L.A. Guns měli nabídku hrát na M3 festivalu. Dostal jsem ji už rok před tím, ale musel jsem ji odmítnout, protože jsem nebyl připraven hrát nebo vůbec cokoli dělat. To jsem tentokrát už nechtěl. Zeptal jsem se Kellyho, jestli by se mnou neodehrál tenhle jeden koncert s tím, že prostě uvidíme, jak se to vyvine dál. Jako zpěváka jsme sehnali Kurta Frohlicha. Byl z Las Vegas a hrál ve spoustě kapel, opravdu talentovaný chlapík, ale bohužel jeden z těch, kteří nikdy nedostali příležitost, aby ukázali, co v nich je. Dále s námi hraje Scotty Griffin, který se mnou hrál posledních čtrnáct let.

L.A. Guns

Jelikož Kelly Nickels hraje na baskytaru, tak Scotty Griffin, který do té doby zastával post baskytaristy, musel přesedlat na kytaru.

Scotty není vlastně basák, ale ve skutečnosti je původně kytarista. Opravdu velmi dobrý kytarista. Bylo legrační, když jsem oznámil, že k sobě přibírám Kellyho Nickelse, protože Scotty si v tu chvíli pomyslel, že pro něj už tím pádem není v kapele místo. Já mu ale hned řekl, že chci, aby pokračoval a hrál na kytaru, na nástroj, na který umí. Scotty je multiinstrumentalista, umí hrát na klávesy, kytaru, basu. Věděl jsem, že kytara je jeho hlavní láska a že na ni hraje dokonale. Takhle jsme se dali dohromady pro ten jediný koncert na M3 festivalu s tím, že uvidíme, jak nám to bude šlapat. A jak už teď víme, ta show proběhla skvěle, získali jsme úžasné ohlasy a lidé říkali, ať pokračujeme a uděláme něco víc. Říkali, že nám to šlape a byli rádi, že je Kelly zpátky. Obratem jsme získali nabídky od různých agentur, nahrávacích společností. Vše přišlo opravdu rychle. Sedli jsme si s Kellym a rozhodli se s kterou agenturou a labelem budeme chtít pokračovat. To vedlo k tomu, že jsme se koncem listopadu loňského roku dostali do studia, abychom nahráli novou desku. Dali jsme dohromady opravdu dobrou sestavu. Jsme si vědomi, že tam venku je Phil a Tracii, kteří se rovněž rozhodli vystupovat pod názvem L.A. Guns, i přesto, že to byli oni, kdo tuhle kapelu, tohle jméno, opustili. Oni ví, jak se věci mají a že s Kellym chceme pokračovat. Víš, Petře, Kelly je původní člen a napsal například Ballad Of Jayne, napsal hromadu našich velkých songů a já se taky podílel na spoustě materiálu. Byli jsme rytmická sekce, hnací síla kapely a jsem si jist, že lidé jsou si toho vědomi. Jsme teď rozjetí, máme zamluveno spoustu koncertů, vychází nám singl a brzy ho bude následovat celé album.

Kelly Nickels se už předtím mihnul na vaší desce v roce 2012, když jste vydávali album Hollywood Forever. Hostoval tam v jedné skladbě, pokud se nepletu.

Správně. Když jsme před osmi lety to album nahrávali, tak už tehdy se Kelly vyjádřil v tom smyslu, že by se k nám opět rád vrátil. Já byl tomu otevřený a byl jsem pro, ale Phil celou tu záležitost uzavřel. Nechtěl Kellyho zpátky. V té době jsme byli v procesu a neustále hráli, takže jsem musel následovat Philovo rozhodnutí. Vtipné ale je, že když se Phil dal dohromady s Traciim, kontaktovali Kellyho, jestli by pro ně nechtěl napsat skladby na jejich nové album. Poslali Kellymu nějaký materiál, na kterém pracovali, ten se ale ozval Philovi zpátky a pověděl mu, že ty věci jsou celkem slabé. Poprosil Phila, jestli by je mohl upravit a dát jim trochu tvar, aby byly silnější. Myslím, že to Phila naštvalo, a tak šel na internet, kde na něj napsal pár zlých věcí. Kelly byl sice neaktivní, co se týče L.A. Guns, ale po celou dobu se věnoval jiným hudebním projektům. Teď je ale zpět a na naše nové album napsal několik úžasných skladeb.

Kytarista Stacey Blades, případně jiní bývalí spoluhráči ve hře nebyli?

Ale ano, když přišla nabídka s M3 festivalu, tak jsem uvažoval o pár muzikantech, co v minulosti prošli L.A. Guns a Stacey byl jedním z nich. Byl ale zaměstnaný svým vlastním projektem a nechtělo se mu do toho jít. A tady se daly věci do pohybu, tohle vedlo k tomu, abych kontaktoval Kellyho a všechny současné členy.

Vokální projev Kurta Frohlicha je zcela jiný než Phila Lewise, takže myslím, že by to mohlo přinést některým skladbám jisté oživení.

To rozhodně!

I když určitě počítáte s negativními komentáři některých posluchačů, kteří budou tvrdit, že „to není ono“. Zaregistroval jsem, že pár komentů na vaši adresu už stihli dát i Tracii a Phil Lewis. Celkem mě překvapila reakce Phila na pozitivní ohlasy ohledně vašeho vystoupení na festivalu M3 a na komentáře fanoušků, kteří napsali, že budou podporovat obě verze, jednoduše proto, že milují L.A. Guns. Lewis jim vzkázal, že jestli si myslí, že to bylo skvělé, tak takové fanoušky nechtějí. Co si o tom celém myslíš?

Tohle jsem viděl. Byl to od něj opravdu špatný krok. V podstatě tím říká, že jestli si myslíš nebo řekneš něco jiného, tak tě prostě nechtějí. Vypadalo to hodně špatně vůči fanouškům, věrným fanouškům. Víš, oni toho řekli víc. Dokonce v tisku prohlásili, že nechtějí být spojováni s kapelama našeho žánru z 80. let. Chtějí být noví L.A. Guns. Nechtějí mít nic společného z festivaly, které tyto kapely pořádají. To je naprostý opak toho, co si myslím já a Kelly. My víme, že jsme kapela z 80. let, že je to náš žánr a že jsou tyto kapely naši kamarádi. Ratt, Mötley Crüe, WASP, Guns´N´Roses, Faster Pussycat. To jsou naše kapely, naši přátelé a my s nimi chceme hrát na festivalech, patříme tam. Nevím odkud Phil a Tracii jsou nebo si přejí aby byli, ale těmito prohlášeními si odcizili spousty lidí.

Tracii prý na tebe údajně podal i žalobu. Jak se celá věc vyvíjí?

Toto také přišlo z ničeho nic. My dva jsme byli partneři v 80. a 90. letech. Když všichni odešli, my dva zůstali spolu. Drželi jsme si to jméno legálně, je to zdokumentováno. Tracii teď po dvaceti letech přijde s něčím takovým. On už to jednou v minulosti se souzením o obchodní značku zkoušel, ale neuspěl. Teď to zkouší znovu, ale nemá to na čem postavit. Uvidíme, je to přítěž, ale musím se s tím teď potýkat.

V dubnu vám vyjde první singl Crawl, který bude první ochutnávkou z nového alba. Už máte materiál kompletně hotový a natočený?

Ano, vše je hotové. Všichni čtyři jsme seděli na spoustě materiálu. Všichni jsme skladatelé a měli jsme hromadu nápadů. Sezval jsem všechny dohromady, aby přiletěli tady do Los Angeles a věnovali jsme se předprodukci. Je to vůbec poprvé, co každý člen bydlí někde jinde. Kelly je v New Yorku, Kurt na Floridě, Scott ve Vegas a já v L.A.  Ještě před tím, než jsme se do toho pustili, jsme ale strávili asi šest týdnů posíláním si nápadů po internetu. Tohle jsem dříve nikdy nedělal. Několik týdnů jsme si vyměňovali nápady a pak jsme se sešli a dali dokupy deset nejlepších skladeb. Já jsem se na albu ujal produkce. Co jsem ale udělal, bylo, že jsem použil úplně stejný tým a stejné studio, jaké jsem měl s Andy Johnsem, který produkoval poslední čtyři desky L.A. Guns (v minulosti spolupracoval mj. s Rolling Stones, Led Zeppelin nebo Television, zemřel v roce 2013, pozn. autor). Byli jsme si s Andym velmi blízcí. Rozhodl jsem se využít stejného týmu. Natočili jsme to „oldschoolově.“ Natáčeli jsme sedm dní, pak to hned další čtyři dny míchali a potom masterovali. Dokončili jsme tedy desku za nějakých čtrnáct dní. Vše je připraveno, obal je hotov, singl je venku, Kelly teď dává ke Crawl dohromady videoklip. Budeme teď čekat na Golden Robot Records, aby rozhodli, kdy bude nejlepší čas album vydat, vše se teď kvůli koronaviru posunuje, ale jsem si jist, že to bude venku v nejbližších měsících.

Předpokládám, že i váš setlist nyní bude jiný než klasický setlist L.A. Guns. Jasně, klasiky jako Electric Gypsy, No Mercy nebo Rip And Tear pravděpodobně zaznít musí, ale určitě budete zapojovat i méně profláknutější či polozapomenuté skladby z rozsáhlého seznamu kapely. Mám pravdu?

Ano, s tímto už jsme v podstatě začali na našich uplynulých koncertech. Rozhodli jsme se hrát skladby, které se dlouho na setlistech neobjevily, jestli vůbec někdy. Písně jako Wild Obsession a podobně. Budeme hrát určitě více takových a samozřejmě pak taky nové písně. Ano, musíme zapojovat staré věci, jinak by publikum bylo zklamané. Jak jsem už říkal, já a Kelly jsme se podíleli na písních L.A. Guns. a na nových písních jsme pracovali všichni. Vždycky jsem chtěl, aby se na materiálu podílela celá kapela a aby se každému za to dostalo uznání. To je pro mě důležité. Když bude singl úspěšný, budou spokojeni všichni. Nechci, aby písně psali jen jeden, dva lidé a přilepšovali si tak finančně. Vždycky jsem to chtěl vést demokratickou cestou. Každý, kdo na písni pracoval, musí být uveden jako autor. Zmíním zase Ballad Of Jayne. Když ji Kelly kdysi napsal, jako autoři jsme u ní byli uvedeni všichni, protože jsme na ní společně pracovali. Kelly přišel s melodií a popěvkem, zbytek jsme ale utvořili společně.

L.A. Guns prošli za svou dobu existence mnoha změnami a mihlo se u vás snad na 50 muzikantů, což se samozřejmě projevilo i ve zvuku kapely a stylových odbočkách. Napadá mě například album American Hardcore z roku 1996, které se od zbylých alb liší snad nejvíc. Chtěli jste se takto představit jinému publiku? Jak ty osobně na tuhle desku nahlížíš?

Bylo to první album, které jsme já a Tracii udělali po odchodu tří původních členů. Tracii v té době hodně poslouchal kapely jako Pantera, hodně hardcorově znějící záležitosti. Myslím, že s touto deskou jsme zašli příliš daleko a pro fanoušky to byl asi trochu šok. Byl to úplně jiný zvuk, než jaký do té doby L.A. Guns měli. Tracii to chtěl ale zkusit, chtěl tvrdě znějící album, které by bylo odlišné, jak jen to bude možné. Svým způsobem mě mrzelo, že jsme to přepískli. Byli jsme zavedená kapela a neměli jsme až tak moc opouštět své kořeny a původní zvuk. Byla zábava na tom albu dělat, ale zároveň si myslím, že to byl hodně riskantní krok. Dost lidí to nepochopilo.

Jaké je tedy tvé nejoblíbenější album L.A. Guns?

Co se týče okolností a stavu, ve kterém se kapela nacházela, tak bych řekl, že Cocked & Loaded. Nejenže na něm je hodně skladeb, které jsou pro kapelu stěžejní a hrajeme je dodnes, ale celkově to bylo skvělé období a věci tenkrát nabíraly spád. L.A. Guns měli za sebou jednu desku, odehráli jsme turné s Iron Maiden a AC/DC a nacházeli jsme se ve skvělém rozpoložení. Celý proces Cocked & Loaded byl snadný. Pro kapelu to byla dobrá doba. Všichni z kapely byli myšlenkově stejně naladěni a zřejmě proto je to mé oblíbené album.

Svou kariéru jako bubeník jsi odstartoval už v 70. letech, takže jsi zažil všechny ty změny, které se hudební scénou za ta léta prohnaly. Jak ty osobně vidíš budoucnost rock´n´rollu?

Vždy si říkám, že jsem rád, že jsem se mohl stát součástí tehdejší rockové komunity. Skvělé časy s WASP, mám na to dobré vzpomínky, poté s L.A. Guns, se kterými jsem zažil ještě větší úspěch. Jsem vděčný, že jsem mohl být v těchto kapelách a že můžu dodnes koncertovat po světě. Vím, že v současnosti je to pro nové kapely těžké. Rádio už tady není, nahrávací společnosti taky ne, celá ta mašinérie včetně rockových časopisů, to vše je pryč. Vidím ale malé světýlko na konci tunelu. Stále jsou mladé kapely, které do toho jdou a já pro ně mám velký respekt. Současně vím, že je to pro nové rockové kapely těžké, což je škoda, protože tam venku je hodně talentů. Vidím to ale nadějně. Pořád je hromada lidí, kteří milují rockovou muziku. Dnes je internet ten způsob, jak o sobě dát vědět a zviditelnit se. A já to přijímám. Můžeš být skrze něj v kontaktu s lidmi, můžou vidět a slyšet, co aktuálně děláš. Tohle je pro nové kapely budoucnost. Nemají sice ty věci, co jsme měli my, ale mají tohle. Hodně lidí to zkouší a dělají to, co milují. Před deseti lety jsem to tak pozitivně neviděl, ale nyní z toho mám dobrý pocit.

Tagy Osobnost týdne Steve Riley L.A. Guns
V roce 1999 jsem spoluzakládal punk'n'rollovou kapelu Degradace, se kterou to táhnu dodnes. Již několik let pracuji v hudebninách Hudební Svět a před nějakým časem jsem se ke všemu rozhodl, že bych chtěl o muzice i psát (Rock & Pop, Rock & All, Rock History a nyní také Frontm...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY