Skye a Ross z Morcheeby: Kdybychom mohli, udělali bychom všechno jinak

Nové album slibuje únik před chaosem. Jak podle vás můžeme v dnešní době nejlépe uniknout?

Ross: Je fajn prostě vypnout veškerá média – televizi, mobily, sociální sítě – a jen tak si odpočinout: číst knížku, meditovat, spát, koupat se v moři nebo si poslechnout dobrou hudbu.

Slyšel jsem, že Skye pravidelně plave ve svém vlastním rybníku. Myslím, že titulní skladba shrnuje celý tenhle přístup jak uniknout modernímu světu.

Ross: Přesně tak. V současnosti se děje spousta fakt hrozných s*aček, jako jsou války, a zdá se, že máme víc psychopatických světových lídrů než obvykle, a to je co říct. A obecně je život každého z nás hodně chaotický, protože neustále pracujeme. Pořád odpovídáme na e-maily a zprávy.

Všude je příliš mnoho informací…

Ross: Ano, myslím, že se stanu mnichem. (smích) Ne že bych věřil v Boha, ale prostě chci trávit čas v nějakém tichém klášteře. Měl jsem v plánu za chvíli vylézt na vrcholek kopce a podívat se na Trenčínský hrad.

Stihnete to před koncertem?

Ross: Ano. Snad mě u vchodu nepolijí horkým dehtem.

Skye: Hanba! Shnilá rajčata! (smích)

To určitě ne. Na novém albu zní typický morcheebovský mix trip-hopu, soulu, blues a psychedelie, ale skladby jako Peace of Me, Dead to Me nebo Bleeding Out působí ostřeji po textové a zvukové stránce. Jsou tyto písně reakcí na osobní či globální napětí posledních let? Jak kontrastují s jemnějšími skladbami jako Call for Love?

Ross: Bleeding Out jsme nahráli v Dublinu s producentem Alexem O’Keefem. Hráli jsme tam na festivalu a Alex na druhý den zamluvil malé studio. Takže jsme tam jen tak zašli, jamovali a úplně přirozeně začaly přicházet nápady. Já přišel s riffem, on s beatem a Skye s melodií. A texty – napsala jsi je hned, nebo později?

Skye: Trochu později, ano. Není to tak, že bychom si sedli a řekli: „Podívej, co se ve světě děje za šílenosti, pojďme o tom napsat píseň.“ Prostě to tak samo od sebe přišlo.

Ross: A Peace of Me jsme nahráli s rapperem jménem Oscar Worldpeace. Poslal jsem mu jeden hudební nápad, on složil rap a pak Skye vymyslela refrén. I tahle skladba tedy vznikla dost organicky a text napsal z velké části právě Oscar. Řekl jsem mu, že se mi líbí jeho jméno – Worldpeace – a že bychom tedy mohli udělat něco na téma míru, místo těch hrůzných válek. Takže tohle už jsme měli od začátku vymyšlené. A Dead to Me je poctou brazilské tropicálii a bossa nově ze 60. let. Já složil hudbu a předal ji Skye, která napsala text – ten byl tentokrát spíš osobní.

Skye: Ano. Většinou jako první vznikne melodie. Když ji tvořím, postupně do ní přidávám slova. Pak tu melodii poslouchám pořád dokola, až se vlastně píseň napíše sama.

Zůstanou ta původní, spontánní slova i ve finální verzi?

Skye: Nakonec ano. Ale o kom ta píseň je, to vám radši neřeknu. (smích)

Necháme to tedy na posluchačích.

Skye: Přesně tak. Máte štěstí, když nemáte ve svém životě nikoho, o kom si občas přejete, aby byl raději mrtvý. (smích)

Ross: Ďábelský smích, následuje ďábelský smích. (smích)

Skye: Ne, nejsem zlá a nikomu bych nepřála smrt. Ale někteří lidé nám prostě ubližují.

Ross: A rozčilují nás.

Skye: Ano, chcete, aby prostě zmizeli, ne nutně zemřeli. Stačilo by, kdyby třeba odletěli na Mars nebo někam daleko a už se nevrátili. (smích)

Všichni takové lidi známe. Rossi, zmínil jste nahrávání v Dublinu. To tedy byly rané studiové sessions, během kterých se k vám na bubny přidal Skyein syn Jaega a na basu její manžel Steve?

Ross: Ano, nahrávání v Dublinu s Jaegou a Stevem bylo jedno z prvních. Pak jsme pokračovali ve skládání a později se přesunuli do studia v Londýně. V živém nahrávání jsme pokračovali, protože někdy je fajn hrát s kapelou. Nahrávání bývá často izolované – já natočím kytary a bicí, Skye to doma nazpívá. A když pak jedeme na turné, tak nám to připadá takové odtržené. Hrát s dalšími lidmi je zábava. Snažili jsme se tedy do studia přenést víc toho živého zvuku, energie a přátelství z kapely, aby se v albu odrážely různé osobnosti a netvořili jsme ho celou dobu jen my dva doma.

A přinesli Jaega a Steve do skladeb i větší spontánnost a improvizaci?

Ross: Rozhodně. Je to mnohem rychlejší. Když všechno tvořím sám doma, trvá to věčnost – musím se naučit bicí, nahrát basu, klávesy, kytaru... A není to moc interaktivní. Je to jako péct dort. Kdežto s ostatními je to spíš jako stir fry – prostě nahážeš spoustu věcí na pánev a zamícháš. (smích)

Vaše produkce většinou elegantně kombinuje elektroniku a živé nástroje, od Moog syntezátorů po violoncello nebo flétnu. Jak se při produkování alba rozhodujete, co kam dáte?

Ross: Vlastně nijak. Věci se prostě dějí. Používám to, co mám zrovna po ruce ve studiu. Pracuju v poměrně malé místnosti a většina nástrojů leží na půdě, v garáži nebo je mají půjčené moje dcery. Takže něco najdu doma, přinesu do studia a zkusím to zapojit do toho, co zrovna dělám. Během nahrávání se snažím použít všechny svoje nástroje, aby na albu bylo co nejvíce chutí. Mám staré analogové synťáky, klávesy Wurlitzer, clavinet Hohner a hraju hlavně na kytaru, takže experimentuju se zvuky kytary a efekty jako třeba páskové echo, aby to bylo texturované a zajímavé.

To zní dobře. Je na novém albu skladba, která pro vás má zvláštní význam? A pokud ano, proč?

Skye: Myslím, že jsou dvě: Call for Love, což je vlastně omluva. Na začátku jsem se ptala: co bych chtěla slyšet od určité osoby? A nakonec jsem si uvědomila, že to tomu člověku musím říct já. Hold It Down je o návratu člena rodiny, se kterým jsme nějakou dobu nemluvili. Tyhle dvě jsou moje nejoblíbenější. A taky miluju Escape the Chaos.

Ross: Jo, Escape the Chaos mám taky rád.

Skye: Je nádherná. Nehrajeme ji živě, ale pouští se po skončení koncertu, když lidé odcházejí, a krásně to funguje. Je to velmi morcheebovská věc.

Ano, to je. Skladba We Live and Die reflektuje Skyinu cestu s kapelou i hudebním světem. Když se ohlédnete za 30 lety s Morcheebou, je něco, co byste udělali jinak?

Ross: Skoro všechno. (smích) Ale minulost nezměníme, můžeme ji pouze zkusit napravit v přítomnosti. A víte, vždycky jsme si kapelu užívali – máme za sebou i těžké časy, ale celkově jsme měli velké štěstí. Máme moc hezký život, milé lidi kolem sebe, rodinu, a vyděláváme dost na to, abychom se nám dobře žilo. Nemáme si na co stěžovat – jiní mají daleko těžší životy. Jsme vděční.

To je skvělé, že to tak berete. Váš bratr...

Tour manažerka: Omlouvám se, ale dochází nám čas.

Ross: Dobré zkrácení! Ta poslední otázka nebyla potřeba. (smích)

Dobře, takže úplně poslední otázka. Dnes večer vystupujete na festivalu Pohoda. Je skladba, kterou vás nikdy nepřestane bavit hrát živě?

Skye: Hmm… The Sea, Blindfold, Never an Easy Way.

Ross: Ano, Never an Easy Way hrajeme už myslím 30 let. Když ji vynechám ze setlistu, všichni říkají, ať ji tam zase vrátím. A já jen: „No dobře.“ (smích)

A pořád ji hrajete rádi?

Ross: Jo, má příjemnou atmosféru. A The Sea si vždycky užíváme my i publikum. Těšíme se na Pohodu. Byli jsme tu minulý rok a už jsme se chystali na pódium, ale pak přišlo tornádo. Letos jsme zpět a tentokrát to dokončíme!

Skye: Ano!

Těšíme se na váš koncert. Díky moc za rozhovor!

Ross: Jen tak mimochodem – o čem byla ta otázka na Paula?

Chtěl jsem se zeptat, jak se změnil tvůrčí proces po jeho odchodu v roce 2014.

Ross: To není tak zlé. Psal hlavně hodně textů, teď je píše převážně Skye. To je ten hlavní rozdíl. Já víc dělám beaty a podobně. Občas mi pomáhá i Henry Law z projektu Yimino (experimentálního elektronického dua), který pro mě vytvořil některé beaty. Je to rychlejší – jinak bych trávil měsíce programováním, a to je trochu nuda.

Rozhovor vznikl ve spolupráci s Romanem Gerhardtem (na fotografii vlevo).