Morcheeba uniká chaosu, ale jen napůl
Morcheeba se po třech letech vrací s novým albem Escape The Chaos a zůstává věrná tomu, co dělá nejlépe – vyrábění hudby pro melancholické snílky a tiché rebelky. Skye Edwards zpívá tak, jak to umí jen ona – její sametový hlas není jen příjemný, je jako teplý dech na krku, jako noční rozhovor, kterému věříš, i když nevíš proč. Ross Godfrey jí znovu staví pod nohama pulzující koberce zvuku: psychedelické vrstvy, ambientní mlhy, rytmika, která je místy triphopová, místy hiphopová, ale nikdy se nerozběhne.
První polovina alba má tah. Call for Love je dokonalý otvírák – elegantní, sebevědomý, s refrénem, který člověku zůstane v hlavě déle, než by čekal. Elephant Clouds navazuje v pomalejším tempu, ale hypnotickou atmosférou a vrstvenými kytarami drží pozornost. Třetí skladba, Peace of Me, je možná největším překvapením – Oscar Worldpeace přináší civilní, ale přesvědčivý rap, který se ke Skyeině jemnosti překvapivě dobře hodí. We Live and Die a Far We Come pak drží vysokou laťku – první melancholicky konstatuje pomíjivost, druhá ukazuje, že Morcheeba umí být pořád dynamická, aniž by působila tlačeně.
Jenže s šestou skladbou Molten se cosi láme. Jako by kapela vyčerpala většinu své energie a ponořila se do pomalejší, introspektivní nálady, která už ale nepřekvapuje. Bleeding Out je dlouhá a těžkopádná, její hypnotičnost je spíš únavná. Cooler Heads je krátký, ambientní předěl, který spíš vyvolává dojem, že kapela hledá ztracený směr. Hold It Down a Dead to Me se nesou v podobném duchu – příjemné, ale nevýrazné. Předposlední Pareidolia přináší nové ženské vokály a lehké osvěžení, ale celkové zpomalení už nezvrátí. Titulní závěrečná skladba Escape the Chaos pak spíše vyprchává, než aby desku náležitě zakončovala.
Co na nahrávce oceníte coby muzikanti?
Určitě je třeba ocenit detailní zvukovou práci. Kytary nejsou jen doprovod – jsou texturou, atmosférou, občas i náladotvorným motorem. Hiphopové beaty nejsou vložené na sílu, jsou citlivě integrované. Každý track má pečlivě vystavěné aranže, které se nevnucují, ale pracují v hloubce. To všechno vytváří album, které je silné v první půli, ale postupně ztrácí dech.
Morcheeba se po třech dekádách existence na Escape The Chaos nesnaží šokovat. Nabízí soundtrack k pomalému uniku z přetlaku světa – chvílemi výjimečný, chvílemi ospalý. Funguje skvěle, když ho necháte plynout na pozadí nebo když se ponoříte do zvukových detailů. Ale možná jste si přece jen v duchu přáli, aby ten chaos unikal trochu víc s vervou.
Morcheeba – Escape The Chaos
100% Records 00:47:59
75 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
