Riffový deník #1: Serenity – Jak jsem přišel k melodii a proč se nebát tvořit
Když si metalový kytarista troufne na klid, může vzniknout něco… klidného? Pokud by mě měl někdo, kdo mě zná, popsat, tak skrz tvrdé riffy, metal a prog. Ale s novou skladbou Serenity jsem si řekl: „Co kdybych tentokrát nešel do extrému, ale spíš do atmosféry?“ Atmosféru jsem se vždy snažil zakomponovat, ale teď to byla priorita. A tak vznikla moje osobní pocta náladě – klidnější, orchestrálně podpořená skladba, která má víc společného s Plinim než s Claytonem Kingem. Věděl jsem jen jedno: že chci udělat něco jiného. Nebát se žánrového posunu. Uctít náladu, melodii, barvu tónu. A taky si vyzkoušet nový způsob skládání. Vítám vás u prvního dílu mého Riffového deníku.
Hudba jako mozaika: všechno to začalo jednou melodií
Všechno vzniklo z jednoho motivu – krátké melodie, která zní hned v úvodu. Tahle linka se pak vine celou skladbou, ale nikdy nezní úplně stejně. Jednou ji hrají orchestrální smyčce v pozadí, jindy čistá kytara a v závěru pak zkreslený lead. Není to komplikované. Je to hlavně o pocitu. O tom, jak melodii postupně odkrývat a evolvovat. Skladbu jsem nahrál celou doma. Nic přepáleného – moje kytara, zvukovka, Cubase a chuť tvořit. Dneska není nutné mít profi studio, stačí začít s tím, co máš. A hlavně nečekat na „až někdy budu mít tohle a tamto… a já nemám inspiraci, nemám čas“ a podobně. Chce to chtít!
Tvoř z nápadu, ne z pluginů
Za ty dva a půl roku (když nepočítám roční pauzu), co hraju, jsem pochopil jednu věc: kytara je univerzálnější, než by si člověk řekl. Je to nástroj, který jde přizpůsobit náladě, tempu i vlastnímu hlasu. Mimochodem – právě hlas je pro mě důležitý i při skládání. Když mám nápad na melodii, zkusím si ji nejdřív zazpívat. Nehledám ji hned na hmatníku. Hlava je rychlejší než prsty. A jakmile mám melodii, akordy k ní už najdu. Někdy je to naopak. Napadne mě cool postup na kytaře nebo cool melodie, ale ty vzejdou skoro vždy náhodou.
Když to nejde? Jdu trénovat.
Upřímně? Tvořit mě baví. Ale když to nejde a jsem už vyšťavený, tak to netlačím. Vypnu počítač a jdu trénovat. Dělám triatlon. Hlavu vyvětrám, tělo si mákne – a nápady se vrátí samy. Nevzejdou z deseti hodin u DAWu. Je to o tom nechat věci chvíli být. Mimochodem, toto můžete slyšet i u kytaristů Periphery! Kdykoliv jim dochází nápady, jdou se odreagovat! Gaming, televize, procházka. Mluvili o tom na jedné epizodě Riffhard podcastu, doporučuji poslechnout (EP132)!
Cokoliv, co funguje právě pro tebe. Pro mě je to triatlon. A jako každý, tak se pořád učím novým věcem! Třeba teď mě úplně pohltil svět orchestrálních perkusí. Tolik nástrojů, textur, možností… ani jsem netušil, jak pestrý ten svět je. Serenity je tak první skladba, kde se s tímhle zvukem trochu víc mazlím.
Proč je začít tvořit skvělý nápad?
To tvoření za to stojí samo o sobě. Každá skladba tě něco naučí. O hudbě. O sobě. O trpělivosti. O soustředění. O tom, že tvůj nápad stojí za to – i když máš jen starou kytaru a žádnou fanouškovskou základnu. Nemusíš to vydávat, ale máš něco, co jsi vytvořil – a to je skvělý pocit! Takže pokud váháš, jestli se do vlastní tvorby pustit… zkus to. Najdi si melodii. Zazpívej si ji. Zahraj si ji. A pak už je to jen na tobě.
A Serenity? Ta už je venku.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
