Rock’n’roll bez pózy. The Sideshows natočili debut, který baví
Sami Yaffa ani po šedesátce nezpomaluje, právě naopak. Hýří neuvěřitelnou pracovitostí a letošní rok je toho jasným důkazem. Po nové řadové desce Michaela Monroea, kterou pánové vydali hned zkraje roku, a reggae/dub albu projektu Captain Yaffacake & Brother Shubie přišel na řadu také debut skupiny The Sideshows. V ní se Yaffa spojil s Richem Raganym a Simonem Maxwellem, známými z kapel Role Models či The Loyalties.
Když se Ragany po letech střetl s Yaffou, zmínil se mu, že má pár nových skladeb, které by chtěl natočit. Sami mu nabídl, aby přijel na Mallorcu a společně je nahráli v jeho nově vybudovaném domácím studiu. Ragany přizval bubeníka Simona Maxwella a oba zamířili na španělský ostrov. Tím se začal psát příběh The Sideshows.
Vzájemná chemie zafungovala natolik dobře, že trojice brzy měla pohromadě dostatek skladeb na celé album.
Že celý proces doprovázela pohodová atmosféra naznačuje hned úvodní song Brand New. Svižný rock’n’rollový kousek staví na melodických kytarách a výrazné Yaffově base, která celou skladbu spolehlivě táhne kupředu. Korunu tomu pak nasazuje nadšeně vyznívající powerpopový refrén (a také pasáž s kytarovým sólem), který se okamžitě usadí v hlavě. O něco klidněji, ale se stejnou lehkostí, pokračuje následující We’re Such A Shame. Po ní však přichází zřejmě nejostřejší věc na desce, I Feel It, jejíž úvodní riff odkazuje na staré dobré The Stooges. Když se skladba přehoupne do své druhé poloviny, místo očekávaného kytarového sóla překvapí zklidněním, v němž dostává prostor Yaffova výrazná basa, aby se vzápětí znovu rozjela do závěrečné divočiny.
Say Good Bye On A Night Like This a This Could Be Everything sází spíše na atmosféru než na přímočarou rockovou razanci. V podobném duchu se vlastně nese i pomalejší The Start, před níž ale ještě dostaneme pořádnou dávku rock’n’rollu (Rock and Roll Owes Me An Apology). Po Smoke Show by se mohlo zdát, že všechny nejsilnější melodické nápady už byly vyčerpány. Jenže pak přijde refrén Our Love In The Shadow, který to okamžitě vyvrátí, a skvělou formu kapela potvrdí i v závěrečné Not Sorry.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Největší předností debutu The Sideshows je přirozená chemie mezi jednotlivými hráči. Nikdo se nesnaží za každou cenu vyčnívat. Sami Yaffa opět potvrzuje, jak důležitou roli dokáže sehrát výrazná baskytara, zatímco Raganyho smysl pro melodii a Maxwellova citlivá rytmika vytvářejí uvolněný, ale zároveň pevný a energický zvuk. Právě tahle nenucenost dělá z alba nahrávku, k níž se budete rádi vracet.
Celá deska vyznívá spontánně a živě. Připomíná, že rock’n’roll funguje nejlépe ve chvíli, kdy se nesnaží být ničím jiným než poctivou kapelovou muzikou.
The Sideshows – The Sideshows
European Phonographic, 00:29:00
70 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
