Riffový deník #8: empty room – Když do metalu vstoupí popový vokál
Na některé věci se prostě sám nepřipravíš. Dlouho jsem jel svoje instrumentálky – riffy, sóla, sem tam synth – všechno čistě o kytaře a o tom, aby všechno ladilo po harmonické a melodické stránce, bez použití vokálu. Ale pak mi napsal zpěvák/rapper Daniel Komender a já si řekl: proč to nezkusit jinak? A tak vznikla moje první spolupráce s vokálistou.
Když vokál mění track
Dan přišel s vokálem, který byl primárně melodický a čistý s nádechem gritu, ale navíc přihodil i rapovou pasáž a dokonce pár screamů. Upřímně? To mě mega zaskočilo. Nečekal jsem, že zrovna on umí scream – není to myšleno zle, ale opravdu nemám mínění o rapperech, že po večerech řvou :D. Najednou track dostal úplně nový rozměr. Pro mě jako kytaristu to znamenalo i jednu zásadní věc: musel jsem nechat víc prostoru pro vokál. Když máš instrumentálku, můžeš hrát riff po riffu, sóla cpát, kam chceš, shredit bez přestání (i když to já vcelku nerad). Ale vokál ti hned ukáže, že méně je někdy víc. Najednou nehraješ jen pro sebe, ale pro celek.
Rozdělení rolí
Proces byl jednoduchý: já jsem udělal celou hudební část a Dan k tomu nahrál vokály. Ale i když to na papíře vypadá jako „každej si dělal svoje“, ve výsledku se to propojilo úplně přirozeně. Danovy linky a energie mi totiž zpětně ukázaly jiný pohled i na moje sóla a riffy. Byl to proces hlavně založený na feedbacku. A upřímně, možná jsem Dana trochu uhnal. Nedivil bych se mu, kdyby byl ze mě vyčerpaný z požadavků na kontent, apod. :D Bylo to z mé strany pořád něco a časový press dvou týdnů mě dohnal k závěru, že začnu dělat spolupráce na delší dobu a udělám si vždy song do zálohy.
Henry's music
Tyto dva týdny mě také potkalo něco, co jsem opravdu nečekal. Napsalo mi Henry's music, že by měli zájem o spolupráci. Neváhal jsem a vřele jsem ji potvrdil. Poslali mi kytaru Fury, speciální Buttone trsátka a jejich struny na elektrickou kytaru. Můžu říct, že se mi vše od nich moc, moc líbí. Přístup, ale i kvalita všeho zaslaného. Kytara nemá ode mě jedinou výtku, trsátka a struny také.
Proč to zkusit taky
Celá tahle zkušenost mi připomněla jednu důležitou věc: spolupráce tě posune jinam, než by ses dostal sám. Najednou zjistíš, že tvůj track může mít úplně jiný vibe, než sis představoval – a to je na tom to krásný. Takže jestli hraješ jen sám a ještě jsi s nikým nespolupracoval, možná je čas to zkusit. Nikdy nevíš, kdo ti přinese do tvý hudby scream, rap nebo linku, kterou bys v životě sám nevymyslel.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
