Před 100 lety se narodil král bluesového akordeonu Clifton Chenier

Syn osvíceného pachtýře

Clifton Chenier se narodil 25. června roku 1925 do rodiny drobného farmáře a hospodského harmonikáře Josepha Cheniera a jeho ženy Olivie. Ve farnosti St.Landry v Lousianě bylo pořád veselo. Sice nebyly peníze, ale muzika a víra hory přenáší. Cliftonovi rodiče brzy objevili ve svých dětech hudební talent. Zatímco Cliftonův starší bratr Cleveland špičkově hrál na valchu, mladší Clifton si již v útlém dětství oblíbil tatínkův akordeon.

Od šestnácti let profesionálem

Clifton brzy pochopil, že má na výběr dvě možnosti: Buď může dřít na poli od rána do večera za pár drobných, anebo se pokusí prorazit s hudbou, která na rozdíl od jiných žánrů jako dixieland, swing, bebop nebo blues byla ryze lokální a pro zbytek světa neznámou záležitostí. Od počátku 40. let začali bratři Chenierovi vystupovat po hospodách a brzy upoutali místní publikum vysokou profesionalitou a originální dravostí.

Ve svých dvaceti letech se Clifton oženil a o rok později s čerstvě založenou rodinou se přestěhoval do Houstonu v Texasu. To zrovinka skončila druhá světová válka a začal epocha radosti z míru, což se velmi projevilo i na návštěvnosti koncertů v klubech, kostelích a hospodách. Zkrátka, muzikantům ve Spojených státech začaly žně.

Fazolky nejsou slané

Původní význam slova „zydeco“ v podstatě definuje osobitost kreolského nejoblíbenějšího hudebního stylu. Jde o lidovou etymologii – tedy hodně silné fonetické zkreslení  francouzské věty: „Les Haricots sont pas salés.“ Toto kreolské rčení (v překladu „Fazolky nejsou slané“), má vyjádřit povznesení se nad bídou a nouzí. Clifton Chenier si brzy uvědomil, že pokud chce prorazit s lokálním folklorem, navíc s francouzskými texty, musí vše okořenit o dávku blues a vlastní osobitosti a zdokonalit angličtinu. Vznikla tak neuvěřitelně pestrá směsice zydeca, cajunských lidovek a již zmíněného blues.

Strachwitz, postrach komerční hudby

Začátky Cliftona Cheniera byly velice tvrdé. Mnohahodinové hospodské koncerty se staly řeholí, krví a potem. První vinylová deska přišla až vroce 1954. Jmenovala se Clifton Blues a vyšla u důležitého labelu Specialty Records, který se proslavil spoluprací s Little Richardem. Ale pořádný úspěch se dostavil až o dlouhých deset let později, když Clifton Chenier začal nahrávat pro malou kalifornskou společnost „Arhoolie“ Chrise Strachwitze. Milovník afroamerických lidovek Strachwitz měl velice rád originální styl bluesového kytaristy a zpěváka Lightnin' Hopkinse, který jej seznámil s bratrancem své ženy. Tím nebyl nikdo jiný než Clifton, který Strachwitzovi učaroval svou unikátní interpretací kreolské hudební kultury.

Strachwitz byl neúnavným sběratelem nahrávek a velikým popularizátorem nejen venkovského blues, ale také zydeca. Roku 1963 natočil Chenier u Strachwitze píseň Why Did You Go Last Night. O rok později byl již připraven špičkový materiál na desku Lousiana Blues and Zydeco, jež se stala v té době nejúspěšnější nahrávkou vydavatelství Arhoolie. O rok později se díky Cliftonově silné osobnosti dostalo slovo zydeco do hudebního lexikonu. Zrození nového hudebního fenoménu se tak stalo skutečností.

Bogalusa Boogie!

V roce 1975 Clifton Chenier vydal u společnosti Arhoolie své nejslavnější a nejpovedenější album Bogalusa Boogie. Byl známý svou poctivostí a loajalitou k vydavatelství. Byla to jediná nahrávka zydeca, která v prestižním časopise Rolling Stone získala v hodnocení pět hvězdiček.

Neúnavný dříč

Byť Clifton Chenier trpěl těžkou cukrovkou, neustále tvrdě koncertoval a natáčel. Cenu Grammy roku 1984 se svou kapelou Red Hot Lousiana, ve které hráli i jeho syn-saxofonista a starší bratr na valchu, si vydřel od tvrdých začátků. Obrovská pracovitost, neúnavná vášeň ke koncertování i muzikantský jídelníček si vybraly svou tvrdou daň. Clifton Chenier umřel v pouhých dvaašedesáti letech na selhání ledvin roku 1987. Zanechal po sobě jedinečný styl, který Kreoly a jejich milovanou Lousianu proslavil po celém světě.