Precedens se po dvaceti letech vrátil s novými odstíny temné elegance

Když se řekne Precedens, většině posluchačů se vybaví především osmdesátá léta a výrazné spojení rockové novoromantiky s hlasem Báry Basikové. Skupina vedená klávesistou a skladatelem Martinem Němcem patřila tehdy k nejvýraznějším domácím formacím, které dokázaly propojit rockovou energii s výraznou melodikou a literárně laděnými texty. Alba jako Doba ledová, Věž z písku nebo Pompeje patří dodnes k referenčním titulům české rockové historie. Jenže Precedens nikdy nebyl kapelou, která by stála na místě. V průběhu let se měnila sestava i zpěvácké tváře (od Sahary, Basikové přes Petra Koláře až po Ivu Marešovou) a s nimi i zvuk skupiny. Poslední řadové album Aurora vyšlo už v roce 2005, takže když přišla na svět nová deska Odstíny černé, znamenalo to návrat po dlouhých dvaceti letech.

Důležitější než samotná časová prodleva je ale fakt, že nové album vzniklo už v úplně jiné podobě kapely. Během kovidových let prošel Precedens výraznou personální proměnou. Vedle zakladatele Martina Němce zůstal z dřívější sestavy už jen dlouholetý spoluhráč Pavel Nedoma, zatímco zbytek kapely tvoří mladší generace hudebníků – kytarista Karel Vošta, baskytarista Zdeněk Imramovský a bubeník Tomáš Kašpar. Klíčovou roli pak hraje nová zpěvačka Daniela Langrová. Právě tato proměna byla podle Němce impulzem k novému albu. Nová sestava podle něj přinesla do kapely energii a soudržnost, které daly starým nápadům nový život a přesvědčily ho, že stojí za to zaznamenat další kapitolu Precedens ve studiové podobě

Název Odstíny černé není jen efektní metaforou. Martin Němec se vedle hudby dlouhodobě věnuje i výtvarnému umění a právě malířské uvažování se do nového alba promítá velmi zřetelně. Písně působí jako jednotlivé obrazy – někdy temné, jindy ironické, často lehce surrealistické. Nejde o lineární příběh, ale spíš o sérii nálad a obrazů, které společně vytvářejí jeden větší celek. Temnota, kterou název slibuje, však není bezvýchodná. Texty balancují mezi melancholií, absurdním nadhledem i jemnou ironií. Němec pracuje s metaforami a kulturními odkazy od literatury přes historii až po současné společenské obrazy.

Jednou z nejvýraznějších skladeb v tomto směru je například Válka s mloky, která odkazuje na slavný román Karla Čapka a zároveň připomíná, jak snadno se civilizace může dostat do spirály vlastních absurdit. Do této poetiky dobře zapadá i hlas Daniely Langrové. Její interpretace není tak teatrální, jak si posluchači mohou pamatovat z éry Báry Basikové, ale přináší jiný typ výrazové síly. Je civilnější, místy až křehký, a temně laděným textům dodává zvláštní kontrast. Právě tato kombinace literárně obrazných textů a nové vokální polohy dává albu vlastní charakter, který se od starších inkarnací Precedens znatelně liší.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Hudebně se Odstíny černé drží toho, co Precedens vždy definovalo: propojení rockové kapely s výrazně syntezátorovým světem Martina Němce. Klávesy zůstávají hlavním architektem zvuku, ovšem kytary Karla Vošty jim zdatně sekundují a do zvuku přidávají ostřejší hrany. Tam, kde by starší inkarnace kapely sáhla po další klávesové vrstvě, přichází tentokrát často kytarový akcent nebo rytmická figura. Rytmická sekce, tedy baskytara Zdeňka Imramovského a bicí Tomáše Kašpara, pokorně slouží novým nahrávkám. Drží skladby pevně pohromadě a dodává jim rockovou energii, která je občas až překvapivě přímočará. Některé skladby tak mají téměř hymnický tah, jinde kapela naopak pracuje s pomalejší, temnější atmosférou a nechává prostor pro text i melodii.

Specifickým prvkem alba je vokál Daniely Langrové. Její hlas stojí někde mezi popovou srozumitelností a jemnou alternativní melancholií. Nepokouší se konkurovat dramatickému projevu Báry Basikové. Místo toho přináší jiný typ citlivosti, který se k novému materiálu hodí možná ještě víc. Precedens na nové desce tedy nezní jako kapela, která by se snažila rekonstruovat vlastní minulost. Spíš působí jako skupina, která si je své historie dobře vědoma, ale zároveň se ji snaží posunout o krok dál.

Nové album kapely Precedens Odstíny černé není návratem v nostalgickém slova smyslu. Precedens zde nesází na rekonstrukci vlastního legendárního zvuku ani na prvoplánové oživování novoromantických časů. Místo toho vznikla deska, která ctí charakteristickou estetiku kapely. Nabízí elegantní poprockovou melancholii, výrazné melodie a v textech literární obraznost. Zároveň ji přirozeně posouvá dál i díky mixu a masteringu z pera Moimira Papalescu. Nová sestava přinesla do kapely energii a jiskru, která je z nahrávky cítit téměř v každé skladbě. Pokud tedy někdo pochyboval, zda má Precedens ještě co říct, Odstíny černé jsou přesvědčivou odpovědí, že ano.

‎Precedens – Odstíny černé

Vlastní náklad, 2025, 00:44:21

70 %