Střední vlny nabízejí dvě kapitoly elektronického deníku z Polabí

Střední vlny nejsou typ kapely, která by se zjevila odnikud. Spíš vznikly z dlouho odkládaných rozhovorů, lokálních náhod, společného času a potřeby zjistit, jestli se po letech mlčení dá znovu promluvit jinak než předtím. Pavel Kabelík alias Šampón se v nedávném rozhovoru pro Špínu na Radiu Wave vracel ke svému projektu Prodavač jako k minulosti, jejíž útržky se mohou v nových textech ještě ozývat, ale nemají určovat směr. Ondřej Černohorský, druhá polovina Středních vln, naopak přichází z prostředí elektroniky, produkce a sound designu: vedle Hard to Frame tvoří také sólově jako Ocze. Ostatně jeho práci na stránkách Frontmana shrnuje rozhovor v rámci podcastu Na kafe s Davidem Pomahačem. Tohle všechno je pro A/B důležité, ale jen jako podloží. Deska nestojí na návratu známých jmen. Stojí na tom, že dvě kreativní osobnosti středního věku z Lysé nad Labem našly nový tvar pro momentální impulzy.

Už samotný název A/B má dvojí funkci. Na jedné straně odkazuje k praktické konstrukci alba, které spojuje loňské EP A a letošní EP B. Na straně druhé nenápadně připomíná magnetofonovou kazetu, dvě strany jedné pásky, dvě podoby jednoho rozpoložení. Kapela přitom původně neměla v plánu skládat album. Jak Kabelík vysvětluje v promo materiálech, obě EP postupně začala díky shodnému přístupu tvořit uzavřený celek; nebo jinými slovy „soundtrack k době, v níž je stále obtížnější poznat, co je signál a co už jen šum“. V tomhle pojmenování je schovaný stav těla a mysli, který se propisuje do zvuku, textů i dramaturgie. Texty na A/B tak nepůsobí jako vyprávění s jasnou zápletkou. Jsou to spíš záznamy vnitřních posunů, únavových smyček, obrazů a krátkých vět, které se vracejí jako myšlenky při nespavosti. Často vycházejí z pozorování okolního dění – nápisů na zdi, mizících scenérií – ale stejně tak z vlastních myšlenkových pochodů. Kabelíkův projev si zachovává civilní naléhavost, jen je oproti Prodavači zasazený do odlišné zvukové krajiny. Tam, kde by se dřív možná víc spoléhalo na písničkářsky čitelný tah, se teď význam rozpouští v elektronických vrstvách, opakováních a pomalém chvění.

Druhou důležitou mapou alba je Polabí. Ne jako folklorní dekorace, ale jako zvláštní rovina, která dokáže být prázdná i plná významů zároveň. Nad vším pak ční liblický vysílač, pro Kabelíka jedna z krajinných konstant. V tiskové zprávě mluví o pozorování železné věže z okna dětského pokoje a právě tuhle fascinaci spojuje s úvodní skladbou AM. V rozhovoru pro Špínu pak o věžích mluví jako o středobodu vlastního bytí. Vysílač, šum, signál a horizont se stávají součástí stejného obrazového systému. Hudba Středních vln často působí, jako by se dívala do dálky, ale místo jasného horizontu viděla jen chvění vzduchu a atmosféru blízkého okolí.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Zvukově je A/B deska vzniklá z interakce obou muzikantů, nikoliv z hotového žánrového zadání. Ondřej Černohorský popisuje práci s živým experimentováním, efekty, vlastní zvukovou knihovnou, modulárním syntezátorem a malým experimentálním syntezátorem Strega, který se stal pojítkem všech skladeb. Hodně Kabelíkových nápadů jeho parťák ve dvojici nemilosrdně redukoval, aby oba společně z chaosu vybírali to, co uneslo tvar skladby. To je na výsledku slyšet. A/B není přecpaná nahrávka, přestože vychází z hromadění zvuků. Její napětí vzniká z toho, co zůstalo po řezu.

Střední vlny nepoužívají elektroniku jako chladnou abstrakci. Přes všechny syntezátorové plochy, syrové textury a ambientní dojezdy je A/B nahrávka s fyzickou přítomností. Přispívají k tomu i hosté: bubeník Jan Stejskal, hlasy Venduly Černohorské a Karoliny Tremko i dechy Ondřeje Průši. V některých momentech se hudba přibližuje temnějšímu elektronickému písničkářství (Poslední dny nebo Určitě mi bude líp), jinde se rozlévá do instrumentálních ploch, které mají blíž k nočnímu poslechu z vlaku než ke klasické klubové dynamice (např. závěr skladby Systém selhal nebo závěrečný song Umělý slzy).

Ne všechno na A/B je na první poslech vstřícné. Deska místy působí záměrně zastřeně, její melodické linky se ne vždy derou dopředu a některé skladby nechávají posluchače déle čekat na výraznější zlom. V tom se liší například od jinak náladou příbuzné poslední desky Jakuba Königa nebo i od sólového alba Tomáše Havlena. Jenže právě tahle zdrženlivost k ní patří. Střední vlny nehledají velké refrény ani jednoduché pointy. Spíš trvají na atmosféře, ve které se význam objevuje až po chvíli, podobně jako krajina za šera. Je to album pro soustředěný poslech, ale ne akademická studie zvuku. Pod vrstvami elektroniky zůstává lidská nejistota, únava i zvláštní něha.

Střední vlny – A/B

vlastní náklad, 2026, 00:41:16

80 %