Přejít k hlavnímu obsahu
Když dáte dohromady 57 let zkušeností a zásady vštípené starou školou Leo Fendera, vznikne zvuk, který oceňují kytaristé po celém světě.
Když dáte dohromady 57 let zkušeností a zásady vštípené starou školou Leo Fendera, vznikne zvuk, který oceňují kytaristé po celém světě.
Zdeněk Lev - Čt, 09.06.2022 - 08:00

Pod kapotou #28: Abigail Ybarra a její práce zasvěcená Fenderu

Zkuste si představit, že pracujete v jedné firmě sedmapadesát let. A zkuste si představit, že drtivou většinu této doby děláte v tom stejném oddělení, tu samou práci. Mnoho z nás by to asi nevydrželo, ale jsou i tací, kteří své práci zasvětí vše a jako bonus k tomu se stanou skutečnou legendou. Jednou takovou legendou je Abigail Ybarra, žena, která se proslavila navíjením snímačů pro Fender.

Psal se rok 1956, když George Fullerton najal Abigail pro práci ve Fenderu. Ze začátku nedělala přímo snímače, ale jinou práci. Obecně bylo v této době zvykem, že se zaměstnanci točili na více místech v továrně, takže to mohlo chvíli trvat, než se ustálili na jedné pozici.

Abigail, která na své začátky vzpomíná v krátkém rozhovoru, se do Fenderu dostala přes svoji sestřenici Corin. Ta již ve Fenderu kdysi pracovala a nyní se tam znovu hlásila o místo. Abigail šla na pohovor s ní a stalo se, že přijali ji namísto Corin.

Její první práce v továrně byly krky a pražcování a následně drobné práce na skládáním součástek v kytarách. Jak sama říká, bylo tehdy velice atraktivní pro Fender pracovat. V továrně nabízeli poměrně hodně peněz. Fender v té době zaměstnával hodně žen pro práce na snímačích nebo na pájení a sestavování elektroniky. Podle tehdejších názorů se ženy více hodily pro tyto jemnější pracovní úkony.

V roce 1958 se Abigail dostala k navíjení snímačů. A u této pracovní pozice zůstala až do roku 2013, což je opravdu úctyhodný výkon.

Vinutí snímačů ve Fenderu

V prvních letech se snímače ve Fenderu vinuly ručně. Tato technika nebyla tak rychlá jako strojové navíjení, ale dávala snímačům jedinečnost  ruční navíjení dělalo každý snímač trochu jiným. Proto jsou ručně vinuté snímače z padesátých a z první půlky šedesátých let tak vyhledávané. Je to pro jejich osobitost a jedinečnost.

Od roku 1965 se snímače začaly navíjet strojově. To bylo již pod vedením společnosti CBS, kdy se všechny procesy začínaly automatizovat, začaly se snižovat náklady a čas výroby a stoupala kvantita na úkor kvality. O tyto snímače mezi sběrateli nebo muzikanty není takový zájem, protože jsou jeden jako druhý, se stejným počtem otáček a tak dále.

S ručním navíjením snímačů se opětovně začalo až v továrně Corona v druhé půlce 80 let v Custom Shopu, k čemuž byla přizvána právě Abigail.

Snímače podepsané od Abigail (Abby).

Proč Abigail zůstala tak dlouho u snímačů

Sama Abigail udává jednoduchý důvod, proč zůstala na jednom pracovním místě tolik let. Spousta ostatních žen v továrně nevydržela dělat dlouhodobě stejnou práci. Proto buď přecházely na jiná místa a nebo skončily úplně. Abigail ale tato práce nevadila, dělala jí ráda.

Pod vedením společnosti CBS ve Fenderu již nebylo možné dříve běžné přesouvání zaměstnanců z jednoho oddělení do druhého. I to byl jeden z důvodů, proč Abigail zůstala tam, kde byla. Kromě toho se v navíjení snímačů stále zlepšovala, měla malou chybovost a její snímače vykazovaly slušnou kvalitu. A to byl vlastně počátek legendy, kterou pak následně několik desítek let Abigail společně se společností Fender budovala.

Od koho se Abi učila a kdo se učil do Abi?

Abigail se práci na snímačích učila od Pilar Lopez, což byla kolegyně, která vinula snímače před ní. A co je zajímavé, Pilar se učila přímo od Leo Fendera. Zde byl tedy položen základ pro poctivou a hrdou práci plnou nadšenectví  přesně to, co Leo Fender uměl lidem ve firmě předávat. U Abigail se to potvrdilo po všech stránkách. O atmosféře ve Fenderu a o přístupu Leo Fendera se ostatně sama zmiňuje v krátkém videu pro NAMM.

Po dalších několik desetiletí zkušeností pak sama Abigail dostala na tři roky do učení kolegyni Josefinu Campos. A podle vlastních slov ji učila přesně ve stylu staré školy Leo Fendera. Šlo o to dělat práci poctivě, kvalitně a zároveň na ni být hrdá. Josefina tak měla možnost učit se od někoho, kdo ještě zažil zlatou éru Leo Fendera a kdo s Fenderem v práci přicházel denně do styku. To je po takové době ojedinělá záležitost.

Josefina Campos se následně vypracovala na vysokou úroveň a dnes již Abigail plně nahradila. Například kytary Fender Custom Shop dnes běžně vycházejí z továrny s jejími podepsanými snímači.

Snímače od Josefíny Campos, která se od Abigail 3 roky učila.

Jak poznat snímače od Abigail

Snímače Fender se většinou nějak datovaly, ale určitého pracovníka nelze vyčíst. To se změnilo až s příchodem Custom Shopu, kdy byly kytary a jejich části dělány jiným způsobem než sériovou výrobou. A většina částí kytary byla podepisována lidmi, kteří na nich pracovali, což se týkalo i snímačů. Konkrétně snímače od Abigail Ybarry jsou většinou podepsány iniciálami AY a nebo jako Abby.

Kytary s těmito snímači jsou poměrně ceněné. A v posledních letech nabývají na popularitě samozřejmě i snímače od Josefiny Campos, které jsou také podepsány a jsou snadno rozpoznatelné.

Čím jsou snímače od Abigail výjimečné

Tyto snímače jsou dnes ceněné jednak z důvodu legendy, která Abigail všude provází a jednak z důvodu kvalitní a precizní práce. Seymour Duncan se o Abigail vyjadřuje jako o člověku, který ho inspiroval, a také zdůrazňuje, že není mnoho lidí, kteří ví o vinutí snímačů tolik detailů jako ona. V jednom z rozhovorů Duncan povídá o svém dávném telefonátu s Leem Fenderem, který mu říká, že až za ním přijede, musí při práci vidět Abigail. To už je sama o sobě pochvala jako hrom.

Pro mě osobně je důležité, jak Abigail k práci přistupovala. V rozhovorech se vždy odvolávala na Leo Fendera a jeho zásady, na to, jak je důležité dělat práci s radostí, hrdostí a precizností. To opravdu společně s jejími zkušenostmi dává vzniknout výrobku, který stojí za to mít nebo aspoň vyzkoušet. Ne nadarmo se Abigail Ybarra přezdívá „královna tónu“.

Konec ve Fenderu po sedmapadesáti letech

V roce 2013 Abigail odešla do důchodu. Na rozloučenou jí firma uspořádala večírek s mnoha bývalými i současnými zaměstnanci a kolegy.

Dobré je, že snímače od Abigail jsou neustále v oběhu, stále se prodávají a jsou stále na obrovském množství kytar. Tento úctyhodný příběh proto jen tak neskončí.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Zdeněk Lev
Jsem kytarový technik v Kytary.cz a mám dlouholeté zkušenosti s kompletním kytarovým servisem. Specializuji se na servis a ověřování originality vintage, sběratelských a bazarových kytar a rád předávám získané zkušenosti dál. Rukama mi prošlo tisíce nástrojů a těší mě, že můžu…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY