Baskytarová posilovna #40: motivace – dvě jednoduché zásady
Hrát na hudební nástroj, zpívat, skládat, psát... Všechny tyhle úžasné, kreativní a ohromně naplňující umělecké činnosti vyžadují čas a soustředění. Mnoho lidí ještě pořád věří v polibek múzy, v okamžik magického osvícení, kdy si nemůžete pomoci, protože z vás přímo tryskají geniální nápady a vy je pouze zprostředkováváte v hudební nebo jakékoliv umělecké formě. No jo, ale co když vás múza nepolíbí? A co když vás políbí jen dvakrát za rok? Kolik práce asi uděláte? Proto jsem si osvojil tyto dvě jednoduché a snadno aplikovatelné zásady, které mi pomáhají v každodenním boji s prokrastinací.
1. Detox
Pokud chceme něco konstruktivního nebo uměleckého vytvořit v daný den nebo hodinu, musíme eliminovat veškeré nástrahy, zejména online světa. Vypneme si mobil, neřešíme emaily, nekoukáme na sociální sítě a hlavně neklikáme ani na sebeatraktivněji vypadající video. Mnoho z nás prokrastinuje v zájmu „analýzy“ nebo „sebevzdělávání“, kdy si pod těmito akademicky hodnotnými pojmy jenom přihřejváme smrduté teplíčko prokrastinace.
Ne, nepotřebujeme hltat nejnovější zprávy, nepotřebujeme zhlédnout další video o fuzz efektech, ani slyšet názor našeho oblíbeného youtubera na poslední desku Justina Biebera. Pokud už se vydáme do chaotických a vysoce návykových vod internetu, mějme jeden jasný cíl – například naučit se danou skladbu podle video tutorialu. A tohoto cíle se držme jako klíště.
Nejkrizovější je první půlhodina, kterou chceme zasvětit dané bohulibé činnosti (cvičení na nástroj v mém případě). Pokud se dokážu soutředit na jeden úkon po tuto dobu, mám vyhráno a většinou skončím po dvou, třech hodinách soustředěné činnosti, kdy mě zláká vidina jídla nebo „kafíčka“.
Nicméně, zkuste nejdříve velice jednoduchou, ale velmi účinnou japonskou metodu kaizen – stačí pouze jedna minuta vašeho vzácného času, který věnujete vybrané činnosti. Z této jedné minuty soustředění se snadno stanou dvě, tři, deset a tak dále
2. Gentle push
Opět ty zpropadené anglikanismy v naší krásné řeči, že? Omlouvám se, ale tento anglický národní zvyk zní prostě mnohem elegantněji než český „jemný tlak“ (i když to vlastně také nezní vůbec špatně, že?).
Gentle push je nástroj asertivní metody, kdy jemně, lehce a s grácií „tlačíte“ na prosazení své agendy. Můžete ji aplikovat i na své každodenní cíle. Je lepší být konzistentní v malých krůčkách, než být vystresovaný ambicemi velkých skoků nebo dokonce vyhořet z neustálého běhu.
Pokud si pro daný den stanovíme příliš velké cíle, vytváříme si nepřiměřený stres a pocit permanentního selhání. Nebude se nám dařit je plnit a naopak nás to od kreativní činnosti spíše odradí. Pokud ale vše necháme na „inspiraci“ a příliš volném režimu, kýžených výsledků také nedosáhneme.
Nejproduktivnější se mi zdá právě cesta gentle push, kdy každý den pracujeme na tom, co je pro nás důležité. Krůček po krůčku... Je snažší si říct, že budeme cvičit na basu patnáct minut, než že to dneska rozsekáme s tříhodinovým shreddingovým maratonem. Jako v případě výše zmíněné metody kaizen, z patnácti minut je většinou půlhodina, z té pak hodina a tak dále.
Pracujme na svých snech, krok za krokem, neohlížejme se kolem, věřme své intuici, ale nepodceňujme ani své analytické a rozumové dovednosti. A hlavně, buďme konzistentní a trpěliví. Výsledky se poté vždy dostaví.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
