Helloween jsou giganti i démoni
Helloween na albu Giants & Monsters potvrzují, že jejich powermetalový rukopis z osmdesátých let lze stále omlazovat a aktualizovat, aniž by ztratil kouzlo. Zvuk kytar je masivní, riffy se derou dopředu s razancí a sóla mají epický rozměr, který není jen o technické ekvilibristice, ale o melodii a struktuře. Produkce dává prostor jak hutným akordům, tak jemnějším detailům, což vytváří nahrávku, která působí velkolepě a přitom přehledně.
Úvodní skladby ukazují, že kapela si stále drží schopnost spustit přímočarou jízdu. Rychlejší pasáže sází na energii a okamžitý účinek, ale nejsou jen mechanickým cvičením – basová linka se často posouvá nad rámec doprovodu a vytváří kontrapunkty k hlavní melodii, zatímco bicí drží pevný groove s chirurgickou přesností. Helloween tak dokazují, že i v tempu se dá udržet melodická čistota a čitelnost.
Výrazným momentem jsou hymnické kusy, například We Can Be Gods či This Is Tokyo, které staví na souhře tří vokalistů. Deris, Kiske a Hansen působí jako samostatné barvy jedné palety. Jejich hlasy se navzájem doplňují a tvoří promyšlený celek, v němž se střídá dramatická naléhavost, čistý melodický lesk i lehce rebelské frázování. To, co by u jiné kapely hrozilo chaosem, se u Helloween mění v ukázku aranžérské kázně.
Balada Into the Sun pak přináší klidnější polohu. Píseň stojí na jednoduchém motivu, ale její síla je právě v tom, jak přirozeně graduje a jak dokáže dát prostor hlasům. To, že kapela nabízí hned několik verzí, potvrzuje kvalitu materiálu – skladba funguje v hutné kapelní podobě, ale i ve zjednodušených aranžích. Pro muzikanty je zajímavé sledovat, jak pevná melodická kostra obstojí v různých provedeních.
Delší kompozice, jako Universe (Gravity for Hearts) nebo závěrečná Majestic, ukazují druhou tvář desky. Zde se Helloween pouštějí do epických ploch, kde dávají prostor instrumentálním vyprávěním. Virtuozita kytaristů je zde zřejmá – sóla jsou vystavěná s citem pro frázování a atmosféru, nikoli jen pro rychlost. Přesto právě v těchto skladbách se objevuje slabina alba. Rozvleklost a dlouhé pasáže zpomalují přirozený tah, který jinak Helloween definuje. Fanoušci, kteří čekají na ostrý a úderný útok, mohou mít pocit, že se kapela místy nechává unášet víc, než by bylo nutné.
Giants & Monsters není bezchybná deska. Občas by jí slušelo méně rozmáchlosti a více přímočarosti. Přesto jde o silný počin, který ctí tradici a ukazuje, že Helloween zůstávají ve skvělé formě. Album potěší fanoušky i hráče, kteří se rádi nechají inspirovat precizním muzikantstvím.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Kytarová práce na Giants & Monsters stojí na precizně vyvážených harmoniích a melodických nápadech, basa se aktivně zapojuje do melodické struktury a nepůsobí jen jako podpůrná linka, zatímco rytmika drží pevně a s důrazem na dynamiku. Neopominutelná je i práce s vokály – tři rozdílné hlasy, které fungují jako orchestr, a přitom si každý zachovává vlastní charakter. To vše činí z nahrávky inspirativní ukázku toho, jak technická zdatnost může být v plné službě písni.
Helloween – Giants & Monsters
Reigning Phoenix, 00:50:00
70 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
