Biffy Clyro na Futique: Návrat k duši v novém hávu
Britští Biffy Clyro, po delší odmlce, přicházejí s deskou Futique, která představuje kapelu v nově nalezené rovnováze. Album propojuje retrospektivu života s tématy lásky, ztráty a hledání rovnováhy ve světě, který se přesouvá z reality do digitálního prostoru. Název, odvozený od spojení „future“ a „antique“, přesně vystihuje jeho podstatu: pohled zpět s nohama pevně v přítomnosti. A právě tohle spojení dává nahrávce sílu i osobní hloubku.
Už úvodní A Little Love otevírá desku optimistickým tónem. Je to píseň, která chytí posluchače refrénem i jednoduchým, a přesto vrstevnatým poselstvím – že naděje má smysl, i když svět kolem ztrácí barvy. Hunting Season pak kontrastuje dravostí a ironickým komentářem digitální agresivity, kde kapela vrací na scénu svou pověstnou naléhavost. Shot One je klidnější, introspektivní moment, kdy se Neil obrací k sobě a k minulosti. Naopak True Believer znovu vystřelí energii do všech stran – skladba graduje do katarzního výbuchu a patří k vrcholům celé desky.
Goodbye je melancholické rozloučení s minulostí, které stojí na hranici minimalismu a srdceryvnosti. Následující Friendshipping působí jako restart: svižnější tempo, přirozená lehkost, kytarová melodie, která vrací úsměv. Woe Is Me, Wow Is You přináší typickou kombinaci smutku a radosti, což je pro Biffy Clyro už téměř poznávací znamení. V It’s Chemical! se kapela pouští do tanečnějších struktur, aniž by ztratila rockové jádro. A Thousand And One a Dearest Amygdala prohlubují emocionální stránku alba, mísí organické zvuky s elektronikou a vytvářejí vnitřní prostor, v němž se hudba mění v myšlenku. Závěrečná Two People In Love vše uzavírá do kruhu – tichý začátek, postupný vzestup, výbuch emocí a smíření.
Futique není revolucí, ale evolucí. Přináší jistotu, že kapela po letech ticha nejen nenašla rutinu, ale znovuobjevila svou chuť tvořit. Odmlka jí evidentně pomohla chytit dech a ujasnit si, že není nutné přetvářet vlastní identitu. Album je melodické, přístupné, ale přitom vrstevnaté. Texty pracují s nostalgickou linkou, přemýšlejí o tom, jak žít naplno v době, která se odehrává na obrazovkách, a přitom neztratit skutečné propojení. Některé skladby mohly být odvážnější, ale to, co desce chybí na experimentu, bohatě nahrazuje upřímností a silou sdělení. Není to deska, která by měla měnit svět, ale je to deska, která ho umí na chvíli ztišit a připomenout, že i ve ztrátě může být klid a v lásce síla.
Co oceníte na nahrávce jako muzikanti?
Z muzikantského pohledu je Futique fascinující svou vyvážeností. Biffy Clyro znovu dokazují, že i v rámci jednoduché písňové formy dokážou vybudovat prostor, který dýchá. Písně jsou promyšlené, ale ne přepjaté. Kapela hraje s dynamikou, dává nástrojům prostor, nechává písně růst a mizet v přesných okamžicích. Každý tón má své místo a ticho mezi nimi má stejnou váhu jako refrén. Melodie, harmonie i texty spolu tvoří jednotu, která působí přirozeně, nikoli vypočítavě. Z nahrávky je cítit zkušenost, jistota i pokora.
Biffy Clyro – Futique
Warner Records 00:44:32
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
