Písně psané mačetou #7: Dneska ho zavřou a zejtra pustěj

V minulém díle jsem pomocí jedné divoké epizodky ze života nezkrotného divocha Hectora Lavoa představil tohoto nesmírně významného představitele salsy, který ve svých písních dokonale vystihl atmosféru, život a filosofii hispánského světa. Bylo by škoda se nepodívat na Hectorovu tvorbu prostřednictvím jednoho jeho velmi slavného hitu, ve kterém je svižně a bezprostředně vystihnuta atmosféra Latinské Ameriky. Nu, nezbývá než se usadit, nalít si sklenku antiocké anýzovky, zapálit si propašované havana, uvelebit se do hamaky upletené nikaragujským partyzánem a zaposlouchat se.

Juanito Alimaña

„Ulice je betonová džungle
plná zdivočelých zvířat.
Kdo by šílel štěstím,
když ví, že ho nic dobrého nečeká.

Juanito Alimaña, jenž se vyzná,
přichází k pokladně.
Vytáhne bez obav nůž a křičí: „Otvírej kasu!“
Pokladní vytahuje bankovky
a on tasí bouchačku.
Bum!

Život zhasíná jako vánek za hřmění výstřelu.
A přestože to všichni viděli,
nikdo neviděl nic.
Orgie zlostné hlavně.

Lidé se Juanita bojí,
přesto je důležité, aby byl chycen.
Jenže dneska ho zavřou a zejtra pustěj,
jelikož jeho bratranec je polda.

Juanito Alimaña,
pokud má nějakej talent,
je to především jeho zloba.
Přestože ukradl prachy půlky světa
a všichni o tom hovoří,
nikdo ho fízlům nepráskne.

Právu právo! Právo právu!

V jeho světě jsou ženy
a kouř vycházející z hlavně.
Tak žije Juanito Alimaňa.

Když byl malej capart,
pořád něco chtěl.
A když jste mu to nedali,
ztloukl vás a stejně si to vzal.

Podívejte se na jeho ruce,
jsou bez mozolů,
protože nikdy nemakal, ten hezounek.

Lidé se ho bojí,
protože je mazaný.
Řekli mi v sousedství, jak všechny onehdy ztloukl.

V jeho světě jsou ženy
a kouř vycházející z hlavně.
Tak žije Juanito Alimaňa.“

Píseň z roku 1983 o drsném světě v betonové džungli je stále na prvních místech žebříčku hitů nejen v Kolumbii.