Písně dne a noci Milli Janatkové & Jaroslava Kořána zrají v dialogu hlasu a rytmu

Milli Janatková patří k umělkyním, pro něž hranice mezi hudbou, výtvarným uměním a pohybem nikdy nebyla pevná. Vystupuje jako zpěvačka, skladatelka a multiinstrumentalistka, současně se věnuje malbě, grafice, performanci i oděvnímu designu. Na autorských albech Proměna, Mým kořenům, Hluboko a Klid, prosím! postupně otevírala témata psychického a fyzického zdraví, rodové paměti, kulturních kořenů, osobní odpovědnosti a sebepoznání. Čtenáři Frontmanu ji ostatně mohou znát z několika předchozích článků a rozhovorů, které tuto mezioborovou a silně autobiografickou cestu průběžně mapovaly.

Jaroslav Kořán se na stránkách Frontmanu naopak objevuje poprvé. Hudebník, improvizátor, zvukový designér, fotograf a grafik od počátku devadesátých let rozvíjí vlastní tvůrčí svět založený na řízené náhodě, neobvyklých materiálech a hledání nových zvukových možností. V roce 1992 založil soubory Orloj snivců a Zapomenutý orchestr země snivců; vedle bicích a perkusí používá také vlastní nástroj nazvaný Orloj snivců. Jako hudebník, skladatel a zvukový designér se dlouhodobě podílí rovněž na divadelních, filmových, tanečních a výstavních projektech a spolupracoval například s Petrem Niklem, Feng-yün Song, Janem Burianem, Michalem Nejtkem nebo svým bratrem Michalem Kořánem.

Písně dne a Písně noci nevznikly během jednoho soustředěného nahrávání, ale postupně se skládaly z patnácti let společných setkávání. První improvizace Janatkové a Kořána se datují už k jejich seznámení na konzervatoři v roce 2010; mnohé zůstaly pomíjivými okamžiky, jiné začali zachycovat v domácím studiu v Praze nebo na chalupě v Pošumaví. Výchozím bodem zpravidla bývaly Kořánovy rytmické a zvukové motivy, na něž Janatková spontánně vrstvila hlas, dech, zpěv i nejrůznější vokální zvuky. Teprve následně se původní improvizace rozšiřovaly o další nástroje, elektroniku a studiové úpravy, takže dvojalbum nepůsobí jako pouhý archiv společného hraní, ale jako pečlivě dotvořený záznam dlouhodobého tvůrčího dialogu.

Co na desce jako muzikanti oceníte?

Podle řazení je prvním albem kolekce Písně dne. Osobně ale doporučuji vstoupit do podivuhodného světa obou hudebníků spíše prostřednictvím tišší desky Písně noci. Jaroslav Kořán je tvůrcem rozlehlých zvukových prostorů, které zde zůstávají částečně ponořené do ambientního šera. Hlas Milli Janatkové se nepřetlačuje s doprovodným mumrajem, ale vystupuje z písní jako měkké světlo ohně, klidně plápolající uprostřed neznámého, tichého ekosystému. Souhra ctí noční náladu, a proto je zdrženlivější než například tvorba dvojice Hlaskontrabas nebo sólové album Mirky Novak Malbum, vydané před necelými čtyřmi lety. Představme si průnik nálad desek Briana Ena a Zapomenutého orchestru země snivců, do něhož Janatková vstupuje často jen polohlasnými bezeslovnými vokály. Ty se proplétají s terénními nahrávkami šplouchající vody, praskajícího ohně či ptačích hlasů. Ambient v podání dvojice nemá podobu statických ploch připravených pro nekonečnou exhibici zpěvačky, ale plnohodnotného dialogu rytmika a zvukového architekta se zpěvačkou-experimentátorkou.

Po „vysvitnutí“ s první skladbou desky Písně dne jsme už připraveni na intenzivnější rytmické i melodické psí kusy, přestože k progresivně rockovým spádům známým z řady jiných Kořánových alb máme stále na míle daleko. Také zde se však „ranní“ energie první třetiny alba začne po patrně nejživějším Tanci postupně rozpouštět ve prospěch klidnějšího zachycení plynoucího času. V dalších skladbách přibývá melodických doprovodných motivů – ať už v kráčivém Dechu, roztočené Ozvěně nebo atmosférické Pěně – a oba hudebníci nakonec uzavřou denní cyklus opět tichým rozjímáním uprostřed přírody, na břehu Potoka.

Komplexní spolupráce dostala po křtu ještě apendix v podobě EP Písně dne a Písně noci – live. Jak už název naznačuje, přináší sestřih koncertu ze křtu dvojalba, na němž zvuk ústřední dvojice doplnil perkusionista Miloš Vacík. Čtveřice skladeb převzatých z obou alb má i díky jeho účasti tendenci nestát náladou tolik při zdi a v závěrečné bonusové Jam session se trojice naplno odpoutá od studiové ukázněnosti. EP tak funguje jako zajímavý dovětek dvojalba a zároveň jako ukázka toho, jak se jeho materiál proměňuje v živé situaci.

Písně dne a Písně noci nejsou nahrávkou, která posluchače okamžitě strhne efektními gesty. O to více odměňují soustředěný poslech, při němž se postupně odkrývá citlivá souhra dvou výrazných osobností i jejich schopnost proměnit improvizaci ve svébytný zvukový svět. Koncertní EP navíc potvrzuje, že tento organismus dokáže přirozeně dýchat také mimo studio.

Milli Janatková & Jaroslav Kořán – Písně noci; Písně dne; Písně dne a Písně noci – live EP
Blue Lizard, 2026, 00:38:50 + 00:37:36 + 00:26:54

80 % + 80 % + 70 %