Přejít k hlavnímu obsahu
Hmatatelná melancholická intimita nutí poslouchat desku znovu dokola | Foto: Lenka Sedláčková
Hmatatelná melancholická intimita nutí poslouchat desku znovu dokola | Foto: Lenka Sedláčková
Martin Hošna - St, 25.11.2020 - 12:00

Nové Květy znějí zlověstně, bolestivě, melancholicky. A zatraceně dobře

Proč zní nové album Květů rockově? Podle slov Martina E. Kyšperského kapela zkrátka byla přesycena sladkým jídlem a dostala chuť na slaninu. A skutečně. Jestli předchozí deska Komik do půl osmé vrněla elektronickým blahem, devátá řadovka Květy Květy rockově burácí ve vytyčených mantinelech jako nikdy předtím. Přitom zůstávají stále věrní vlastnímu výrazu.   

Brněnská avantgardní formace se rozrostla o čtvrtého člena, bubeníka Jakuba Kočičku. Zdánlivě banální změna v sestavě ale má své opodstatnění. Kubovy bicí přímočaře hrají, táhnou celé Květy pěkně dopředu po rockových smyčkách, a ty se dle neočekávaného módu vlní po trajektoriích, které skupina  pestře doplňuje duchaplnou souhrou a náznaky klávesových stěn.

Kmenový člen Aleš Pilgr přesedlal na basu, klávesák Ondřej Kyas sekunduje na druhou kytaru, lídr Martin E. Kyšperský seká nečekané riffy, které tvoří zvukomalebnou atmosféru spolu s nezaměnitelným lyrickým vokálem. Texty, v nichž odcizení, samota, bolestivé milostné hry, ale i vzpomínky na časy předešlé, tvoří působivý jednolitý písničkářský proud a nechtěně tvoří koncept snivého surreálního obrazu. Ten ale někdy koresponduje s opravdu drsným rockovým výrazem.

Otvírák Do tmy, v němž se zpívá o krizi mezi dvěma lidmi, má nervózně středně rychlé tempo, kterého se Květy nakonec drží po zbytek alba. Podmanivý Robot s bluesrockovým podprahovým doprovodem, minimalistickou kytarou a otevřeným refrénem útočí na nitro sebeklamnou gradací i zábavnou metonymií („Tvý srdce je kocour a mý je poraněnej pták“). Drsnou kytaru si Květy zamilovaly i v písni Voskovec v Americe, vyprávějící po svém americký sen, nebo v power rockové skladbě Nekonečný.

Kyšperského texty tvoří nádherné obrazy, ať už s náznakem frustrace z lidských vztahů, anebo i zábavného vyprávění. Třeba když v písničce Turné v Polsku pánové poslouchali na starých kazetách „Kjůráky a Depešáky“, a přitom spali na starých žíněnkách. V imaginativní skladbě K zvolní skupina nejvíce a nechává promluvit nakrátko jazz se spoustou lyriky. Květy možná natočily svoji nejlepší desku. Zní zamyšleně a lehce zároveň. Přitom baví od začátku do konce.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Květy sice hrají rock jako nikdy předtím, přesto dokonale navázaly na svůj perfekcionismus, co se týká práce s aranžemi. Smyčce, které napsal Ondřej Kyas, ladně doprovází neurotické rytmy a další nástroje nebo vokály, které tvoří dohromady barevnou mozaiku alba. Hmatatelná melancholická intimita nutí poslouchat desku znovu dokola a stále nutí objevovat skryté hudební i básnické jinotaje. Dobré.

Květy, Květy Květy

Květy – Květy Květy

Indies Scope, 2020, 41:57

90 %

Tagy Recenze alb Martin E. Kyšperský Květy
Martin Hošna
Hudba mě provází celý můj život, snad proto, že ji beru jako „univerzální řeč“ všech. Miluju jakoukoli, která útočí na solar, a je jedno, jestli je to lidovka, hard rock, grind core nebo jazz. minulost: • v zajetí klasické hudby až do dospělého vysokoškolského věku, houslové…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY