Přejít k hlavnímu obsahu
Energie Buckcherry je stále srovnatelná s tou, kterou rozdávali na svých raných albech. | Foto: Ralph Arvesen (Wikimedia Commons)
Energie Buckcherry je stále srovnatelná s tou, kterou rozdávali na svých raných albech. | Foto: Ralph Arvesen (Wikimedia Commons)
Petr Adamík -

Nové album Buckcherry je důkazem, že rock'n'roll stále žije a daří se mu dobře

Američtí Buckcherry nabrali v roce 2019 s albem Warpaint druhý dech a od té doby jsou stále při chuti. S dvouletými rozestupy pravidelně vydávají desky a letošek není výjimkou. Na jubilejním desátém počinu s výstižným názvem Vol. 10 připravili další porci vysokoenergetických autorských skladeb a jednoho coveru.

U Buckcherry zůstává vše při starém. Na stylové odbočky a zbytečné experimenty už muzikanti nesází a raději dál aplikují léty prověřené hard rock'n'rollové postupy, které úspěšně míchají se svým charismatickým projevem a moderním přístupem.

Pokud kapelu alespoň trochu znáte, tak jste už mohli tušit, že se ve výše zmíněném duchu ponese i novinka Vol. 10. Úvodní This and That pokračuje v tradici dřívějších kapelních hitů. Začátek skladby s nádechem amerického venkova připraví půdu pro doslova výbušný refrén s parádním groovem à la Aerosmith. Vliv této americké legendy okolo Stevena Tylera a Joea Perryho byl v písních Buckcherry vždy přítomen a lze ho vypátrat i v dalších skladbách na desce (Keep On Fighting).

Během poslechu na nás průběžně vyskakují další reminiscence na jiné rockové velikány. V Turn It On se inspirují u megahitu Paradise City od Guns N'Roses a například u balady Feels Like Love je jasné, že při jejím vzniku zněli z přehrávače Def Leppard. Do písní ale nezapomínají Buckcherry přidávat notnou dávku originality, kterou oplývají už od svého debutu z roku 1999.

Skladbou One And Only album opět ožívá. Josh Todd a spol. v ní jedou naplno a její vykřičený refrén je ostrý jako břitva. Let's Get Wild má sice poněkud laciný text plný klišé („Mám chuť dnes vyrazit ven/Mám nějaký prachy z výplaty... Tak řekni mámě, že přijdeš pozdě.“), ale funguje, jak má, a v podstatě vás nutí vyrazit za zábavou, někam na drink do baru či na párty. Po heavymetalové With You přijde na závěr zklidnění v podobě kompletně odlišné Pain. A tou mělo celé album také skončit. Závěrečná předělávka profláklé Summer of '69 Bryana Adamse je totiž opravdu zbytečná.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Buckcherry na Vol. 10 nezklamali. I když jim už coby kapele táhne na třicítku, jejich energie je stále srovnatelná s tou, kterou rozdávali na svých raných albech. Stevie D. a Billy Rowe vytvořili opravdu silné kytarové duo. A Josh Todd? Ten je sázkou na jistotu a jako zpěvák by si určitě zasloužil mnohem větší pozornost posluchačů, protože už dávno předčil některé své slavnější rockové předchůdce. Rock'n'roll žije dál.

Buckcherry - Vol. 10

Buckcherry – Vol. 10

Earache Records, 00:36:57

hard rock / sleaze rock

80 %

Tagy Recenze alb Buckcherry

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Petr Adamík
V roce 1999 jsem spoluzakládal punk'n'rollovou kapelu Degradace, se kterou to táhnu dodnes. Již několik let pracuji v hudebninách Hudební Svět a před nějakým časem jsem se ke všemu rozhodl, že bych chtěl o muzice i psát (Rock…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY