Nemuer na nové desce rekonstruují příběhy ze starého Egypta

Těch muzikantů, kteří se v posledních letech odvrací od hlasité rockové nebo metalové výpovědi směrem k akustickým instrumentům (tu a tam s příměsí elektroniky), a tematicky mění současnost za dávnou, často až předkřesťanskou dobu, je především v Evropě čím větší množství. Na stránkách Frontmana jsme v recenzích probírali například alba německých Heilung nebo domácí skupiny Ďyvina. Dnes se budeme věnovat domácím stálicím na tomto poli, projektu Nemuer, který už posluchačům předložil pět alb. Na poslední trojici dlouhohrajících kolekcí se intenzivněji zaobírá historii prastarých civilizací, přičemž zaujetí pro téma na poslední z nich překročilo výrazným způsobem „obvyklou míru“. Deska dostala název Going Forth by Day a Michael Zann se svými spolupracovníky pro tento projekt oživil nejen dávno mrtvý staroegyptský jazyk, ale připravuje k albu i filmovou podobu.

Už název projektu Nemuer je jménem staroegyptského božstva, které je prostředníkem mezi bohem slunce a lidmi. Není divu, že tématikou starověkého Egypta se zaobíral Michael Zann a spol. už v minulosti na desce Gardens of Babylon. Tentokrát ale výlet do starého Egypta pojal výrazně velkoryseji. Nemuer na nové desce prezentuje průkopnický prvek, kterým je zpěv ve starověké egyptštině s nově zrekonstruovanou výslovností. Díky práci proslulého egyptologa Dr. Christiana de Vartavana tak mají posluchači jedinečnou příležitost poslechnout si, jak tento starověký jazyk zněl. I booklet desky je plný hieroglyfů vybraných textů a jejich překladů do angličtiny. Texty Knihy mrtvých na novince Nemuer pronášené původním jazykem vytváří cestu egyptským podsvětím o to sugestivnější.

Na předchozím albu Urðarbrunnr se dvojice věnovala Poetické Eddě a starým norským ságám. I zde, díky snaze o co největší autentičnost, používala staroseverštinu a nástroje jako například staroseverskou lyru tagelharpa, cimbál nebo brumle. Logicky se dostala do blízkosti takových žánrových veličin jako Wardruna nebo už zmínění Heilung. I když po hudební stránce udělali Nemuer oproti předchozí tvorbě velký kvalitativní krok kupředu, přeci jen se na mysl vkrádaly myšlenky ohledně přílišné blízkosti už jmenovaných kapel.

Úkrok směrem do starého Egypta na albu Going Forth by Day na každý pád nahrává větší výlučnosti kapely. I zde se Michael Zann pokusil zaimplementovat do hudby nástroje poplatné době starého Egypta, jmenujme například rákosovou flétnu ney, africkou harfu anebo obřadní sistrum (staroegyptské chrastidlo). Díky minimu zaznamenané hudby z té doby měl autor mnohem volnější ruce, aby celý příběh po hudební stránce pojmul ve vlastní režii. Na albu tedy uslyšíme nejen současnou elektroniku, ale i další akustické nástroje, které autentické nejsou, ale dodávají albu na atmosféře: egyptskou loutnu oud, předchůdce cimbálu hammered dulcimer, staroseverský roh neverlur (v rukou a ústech bývalého člena Wardruny, Kjella Braatena), ale také elektrickou kytaru.  

Co vás na desce jako muzikanty zaujme?

Po hudební stránce se nevyhneme spojení s legendárními Dead Can Dance, ať už táhlými melodiemi jednotlivých kompozic, nebo výrazným spojením perkusivních nástrojů s masivní, temnější elektronikou. Díky geografickému zacílení a občasnému využití elektrické kytary pak nelze nevzpomenout na metalového egyptologa Karla Sanderse z kapely Nile a jeho úchvatné dvě sólové desky naplněné podobnou vznešenou hudbou. Při olbřímí stopáži hodiny a čtvrt se najdou momenty/skladby, jejichž vyřazení by možná po hudební stránce udělalo kolekci Going Forth by Day kompaktnější. Netuším ale, zda textově nejsou tak důležité, že by jejich vynechání přetrhlo červenou nit příběhu. Album se od prvních minut zdráhá být exotickou ambientní výplní, má momenty intenzivního nátlaku (Repelling Apophis, Meeting Osiris nebo Hall Of Maat), ale i prosvětleného klidu (Sun God Ra's Solar Barque nebo Falcon Of Gold Transformation). Celý rozsáhlý projekt každopádně pevně podpírá výjimečné spojení nadšenectví pro ducha prastarých civilizací se schopností přenést celoživotní zápal pro věc do komplexních, na první poslech monumentálních kompozic.

Na nezávislé scéně se často setkáváme s unikátními koncepcemi, které na papíře vypadají krásně a automaticky na čtenáře přenášejí pocit zájmu, ve výsledku ale hudební forma je jen odleskem toho, čím se v hlavě čtenáře stala po jejím teoretickém nastudování. Michaelu Zannovi se podařilo léta studií proměnit na Going Forth by Day v hudební zážitek, který nadšení pro civilizaci starého Egypta po vyposlechnutí desky neumenší. Naopak vyvolá zájem o obrazový doprovod k albu, který v současné době vzniká ve spolupráci s českou malířkou Klárou Sedlo a profesionály z filmového průmyslu. Snad se povede podobně, jako recenzovaná hudební předloha.

Nemuer – Going Forth By Day

vlastní náklad; 75:23, 2023

80 %