Jakub König na druhém sólovém albu hledá klid uprostřed šumu světa

Po letech, kdy Jakub König vystupoval za maskou Kittchena a v kolektivním tělese Zvíře jménem Podzim, pokračuje jeho cesta k autorské nahotě. Po sólovém debutu Hvězdy z roku 2023, který představoval přechod z velkých obrazů k intimní výpovědi, přicházejí Astronauti – album vzniklé v těsné spolupráci s producentem a spoluhráčem z éry Zvířete, Aid Kidem. Společně zachytili období mezi nejistotou a vděkem a proměnili ho ve zvukový deník o hledání rovnováhy. Písně se „přiřítily“ mezi říjnem 2024 a lednem 2025, ale u tří skladeb se autor vrací k dávným motivům (v jednom případě až dvacet let starým), takže celé album působí jako rozhovor se sebou napříč časem. Nahrávka, pořízená v Königově ateliéru a během krátké session ve studiu Golden Hive, působí jako záznam cesty z nitra ven – od neklidu k přijetí, od tmy ke světlu.

Texty Astronautů skládají mapu vnitřní krajiny: od návratu k poníženému „malému klukovi“ v písni Zakopaný a snahy obejmout vlastní zranění, přes vyjednávání se „svým vnitřním náckem“ v Plánu, kde se v refrénu vrací mantra „Bejt trochu laskavější k sobě i ostatním“, až k civilní prosbě o „dobrý zprávy“ a vysvětlení, odkud se bere hněv ve Zprávách. König přitom nezavírá oči před tím, že společenská tenze roste – právě naopak: napřímo ji pojmenovává a záměrně volí jazyk vděku a trpělivé pozitivity, aby z ní nekapituloval do cynismu. Titulní skladba promění obraz domova v kosmickou metaforu („V mým srdci je náš byt… Táto, věděls, že jsme vlastně všichni astronauti“), která drží pohromadě přítomnost i ztrátu („včetně tý, co už tu s náma není“). A závěrečné Sagittarius A* zvedne perspektivu ještě výš: žijeme „na svazích supermasivní černý díry“, ale místo nihilismu přichází smíření a vděk.

Co na desce jako muzikanti oceníte?

Z produkčního hlediska jsou Astronauti sázkou na blízkost a detail. König spolu s producentem Aid Kidem skládají zvuk z terénních ruchů, elektronických vrstev a živé kapely Hvězdy (bubeník Tomáš Obermajer, baskytaristka Tereza Obermajerová, kytarista Ondřej Mataj a klávesista Štěpán Růžička), kterou během krátké session ve studiu Golden Hive nahráli tak, aby „dýchala“ – šustění, drobné nedokonalosti i dynamika místnosti nejsou potlačené, ale rámují emoci. Výsledek je syrovější než na Hvězdách, zároveň ale barevnější a plastičtější: od lo-fi špíny zkreslených kytar až po skoro filmové harmonie. V mixu a masteru Adama a Pavla Karlíků ze studia Sono zůstává hlas v popředí a není zadýchaný efekty, takže texty nesou většinu významu. Hosté Nivva, Petr Ostrouchov a Ondřej Galuška přidají barvu, ale nepřebíjejí autora – celá nahrávka tak stojí na chemii Königa a Aid Kida, která se táhne až k éře společného fungování v kapele Zvíře jménem Podzim.

Ve výsledku působí Astronauti jako logické završení dlouhodobého vývoje Jakuba Königa – od zamlžených experimentů Kittchena, přes kolektivní extázi Zvířete jménem Podzim až k intimní, civilní zpovědi, v níž už není za koho se schovat. Zůstává jen hlas, který dokáže být něžný i pevný, srozumitelný i snový. Tohle album nehlásá velká poselství, ale nabízí konkrétní zkušenost: že klid, radost i smíření se dají vykřesat i tam, kde na první pohled chybí. König se nesnaží o nový koncept ani o dokonalý zvuk, ale o pravdivost okamžiku – a právě tou deska rezonuje nejvíc.

Jakub König – Astronauti

Galén; 2025; 00:38:12

90 %