Brooklyn znovu zaťal zuby: Biohazard jsou zpátky
Když se Biohazard vracejí, není to jen nostalgie po potu, betonu a starých dobrých devadesátkách. Divided We Fall působí jako energický restart brooklynské legendy, která znovu dokazuje, že hardcore s duší i poselstvím má stále co říct. Album navazuje na nejlepší éru kapely, kdy se punková přímočarost mísila s metalovým dravstvím a pouliční realitou, a dává jí současnější zvuk i tah na branku. Místo hraní na jistotu tady slyšíme kapelu, která si uvědomuje svůj věk i odkaz, ale nehodlá se spokojit s rolí muzeální relikvie – zní hladově, nabroušeně, znovu relevantně.
Uhrančivé střídání vokálů Billyho Graziadeieho a Evana Seinfelda zůstává poznávacím znamením – jeden křičí, druhý se dere z hlubin, a dohromady tvoří organickou sílu, která žene celé album vpřed. Bobby Hambel přidává svá typická kvílivá kytarová sóla, která dávají jinak hutným riffům prostor dýchat, zatímco rytmika drtí s přesností betonové míchačky. Kolekce skladeb připomene ducha Pro-Pain nebo Agnostic Front, ale zároveň nezní vyčpěle. Biohazard nehrají na efekt – hrají, protože znovu mají co ventilovat.
Z desky ční agresivní hymny jako Fuck the System, The Fight to Be Free nebo Tear Down the Walls, které připomínají starou školu, ale s produkčním leskem 21. století. Zvuk je o poznání čistší, sevřenější a méně bahnitý než na starších nahrávkách – basa dává tělu sílu, zatímco kytary šlehají do uší jako bič. Naopak S.I.T.F.O.A. si hraje s rapovým flowem ve stylu Cypress Hill, Public Enemy nebo Beastie Boys a přináší odlehčený, i když lehce archaický návrat do doby, kdy Biohazard proráželi hranice mezi hardcorem a hip-hopem. Je sympatické, že se kapela nebojí sebeparodie ani výletů mimo svůj komfort – tenhle kousek sice rozdělí posluchače, ale právě v tom spočívá jeho kouzlo.
War Inside Me a I Will Overcome pak dokazují, že i po letech umí Biohazard psát písně, které mají v sobě motivaci, hněv i víru v překonání vlastních démonů. To je paradoxně to, co z Divided We Fall dělá silnější album než jen návratovou sbírku – místo nostalgického ohlížení nabízí osobní svědectví o vyrovnávání se s minulostí. Energie, která kdysi burcovala dav, se tu přelévá do upřímnosti čtyř chlapů, kteří přežili všechno – od klubů po vnitřní rozkoly – a pořád mají chuť dělat hluk.
Co oceníte na nahrávce jako muzikanti?
Z pohledu muzikantů je Divided We Fall ukázkovým příkladem, jak se dá udržet autenticita i po dekádách – hutný, dynamicky vrstvený zvuk, střídání rytmických patternů a živelná práce s vokály jsou inspirací pro všechny, kdo chtějí, aby tvrdá hudba nebyla jen o síle, ale i o výrazu. Když se na to díváte očima hráčů, oceníte, jak promyšleně Biohazard dávkují gradaci skladeb a jak precizně dokážou vyvážit brutalitu s melodií. To všechno potvrzuje, že hardcore může stárnout důstojně – a pořád zůstat nebezpečně živý.
Biohazard – Divided We Fall
Nuclear Blast 00:41:32
75 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
