Přejít k hlavnímu obsahu
Fontaines D.C. | Foto: Polocho
Fontaines D.C. | Foto: Polocho
Pavel Zelinka - St, 13.07.2022 - 12:00

Fontaines D.C. z londýnského azylu vysílají silné, rockově hitové vzpomínky na Dublin

Skinty Fia je deska, na kterou měli Irové Fontaines D.C. dostatek času. A také kolekce, která vznikla poprvé mimo rodný Dublin. Oba tyto fakty nové album ovlivnily, a to rozhodně v pozitivním slova smyslu.

Jejich hudba je nejčastěji zařazována do kolonky post punk, a tak mnohé překvapí, že původně se v případě Fontaines D.C. jednalo o skupinu kamarádů, které spojila láska k poezii. Teprve následně se do jejich společného vyžití přimíchala hudba.

Ostatně skladba Television Screens z jejich debutu Dogrel byla zpočátku pouze básní jedné ze dvou sbírek, kterou pětice Irů dala v prvních letech společného trávení volného času dohromady. V roce 2017 už pětice definitivně přesedlala na muzicírování a brzy se začínaly objevovat hlasy o velké rockové naději. Ty nakonec tři roky stará prvotina beze zbytku potvrdila.

Rok po nadšeně přijatém debutu a stovkách odehraných koncertů se Fontaines D. C. vrátili s druhou deskou A Hero's Death – albem, které částečně upustilo od základních post punkových rysů a nebylo tak intenzivně přímočaré. Přesto si Irové v souvislosti s druhou deskou vysloužili nominaci na cenu Grammy.

Covidovou pauzu kvinteto využilo nejprve k přestěhování do Londýna a následně k pečlivé přípravě třetího alba Skinty Fia. To vyšlo pouze pár dnů před pražskou a brněnskou koncertní premiérou.

Domovský Dublin byl jedním z hlavních témat už v případě tři roky starého debutu Fontaines D.C.. „Dublin v dešti je můj, těhotné město s katolickou myslí,“ zněly hned první verše otvíráku pojmenovaného Big. I druhé album se k hlavnímu městu vztahuje, ale spíše z pozice kapely cestující po celém světě, která by v něm ráda trávila více času. Letošní přírůstek se tedy k irské metropoli obrací z pozice migrantů, kteří „své“ město nosí hluboko v srdci.

Úvodní skladba In ár gCroíthe go deo rozebírá dva roky starý případ, kdy anglikánská církev nechtěla povolit vytesat irský nápis na náhrobek Margret Keaneové, Britky s irskými kořeny. Církevní hodnostáři měli obavy, že slova z nápisu In ár gCroíthe go deo (česky „navždy v našich srdcích“) mohou být považována za politické provolání Irské republikánské armády.

I další položky na desce jsou kojeny nervozitou rozviklané současnosti. Nejistotu spojenou s aktuálním úspěchem popisuje Big Shot, obavy spojené s přestěhováním do britské metropole zrcadlí I Love You, zatímco tichá balada The Couple Across The Way popisuje každodenní disputace postaršího sousedského páru.

Pětice ani po letech nezapomíná na své literární kořeny a odkazuje se, i díky aktuální vykořeněnosti, ke slavnému irskému autoru Jamesi Joyceovi.

Přes primární naštvanost se na novince najde i řada momentů pozitivního vyznění. Nejvíce ve skladbě Roman Holiday popisující nalézání irských spřízněných duší v babylonu současného Londýna.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Na první poslech se zdá, že letošní novinka zakotvila někde mezi post punkovou neurvalostí debutu a rozpitou melancholií druhého alba A Hero's Death. Díky nedbalému frázování frontmana Griana Chattena dojde na vzpomínky směrem k Marku E. Smithovi z The Fall, na druhou stranu má většina skladeb mnohem složitější strukturu, kterou navíc podporují výrazně komplexnější aranže vzniklé pod taktovkou producenta Dana Careyho.

Například titulní kompozice nenápadně, ale intenzivně využívá studiových kouzel všeho druhu (podobně jako Spoon na letošním singlu Wild) a zvonivá akustická kytara provzdušňuje klipovku Roman Holiday. Basák Conor Deegan III potvrdil své multiinstrumentální schopnosti, když na album do různých skladeb propašoval linky bouzouki, xylofonu nebo claviolinu (elektronického klávesového nástroje, předchůdce analogového syntezátoru).  

„Měli jsme na přípravu desky nezvykle mnoho času. Ostatně během covidového lockdownu jsme nemohli nic jiného dělat,“ přiznal v nedávném rozhovoru pro časopis Fullmoon zpěvák Grian Chatten. A je pravdou, že si kapela s obsahem třetí řadovky Skinty Fia doslova vyhrála. Deska je v nejlepším slova smyslu destilátem toho nejlepšího, s čím byli Fontaines D.C. doposavad schopni přijít.

Nálev poté kapela opatřila dostatečně silnými melodickými nápady, aby zaujala poměrně širokou posluchačskou obec a přitom neztratila (především na Ostrovech) dosavadní rozsáhlou fanouškovskou základnu. Letošní deska je důkazem kontinuálního růstu Irů, kteří vytvořili třetí silnou (i když zase částečně jinou) desku v řadě. Klobouček!

Fontaines D.C. - Skinty Fia

Fontaines D.C. – Skinty Fia

Partisan rec., 2022, 44:59

90 %

Tagy Recenze alb Fontaines D.C Dublin

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Pavel Zelinka
Jsem vystudovaný učitel zeměpisu, který nikdy pořádně neučil, bývalý skautský vedoucí, který miluje město, křesťan pořádající gotické koncerty. Láska k hudbě se nejprve zhmotnila na vlnách. Ve studentském Radio Strahov jsem nejprve vysílal a posléze ho 8 let vedl (od roku 2004…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY