Dunaj našel na nové desce v Janě Vébrové svou druhou živočišnou múzu

Dvakrát nevstoupíš do stejného Dunaje? Návrat kapely, kterou můžeme brát za nevýraznějšího představitele legendární „Brněnské alternativy“, ale už z podstaty nemůže být návratem do více než čtvrtstoletí zapouzdřeného stavu. Bez Jiřího Kolšovského to sice bude sdružení stejného jména, přesto vždy jiného ducha. Jenže nad těmito poučkami nespekuluje prosté přátelství mezi členy. A touha si spolu po letech zahrát. Ať už v klubu, před fanoušky, nebo ve studiu při kreativní tvorbě nového materiálu.

Před lety tento krok podstoupil legendární Oceán a v roce 2019 ho podobným, i když pozvolnějším způsobem následoval právě Dunaj. Po albu Za vodou, které se snažilo být díky zakomponování hlasu Jiřího Kolšovského ve dvou skladbách jakýmsi mostem mezi minulostí a přítomností, je tu deska Mňau, která tuto roli plní ještě lépe.

Když před dvěma roky Jana Vébrová v rozhovorech ke své návratové desce Kameny ze dna přiznala, že by si ráda v kapele zahrála, jen nemá čas ji dávat dohromady, asi netušila, že o jejím angažování uvažují hned dva členové vzkříšeného Dunaje. „Nápad přizvat Janu jsme dostali paralelně já a Pepa Ostřanský. Vyslovil jsem ho sice jako první já, ale Pepa hned reagoval, že na to myslel už dávno,“ přiznal v čerstvém rozhovoru pro časopis UNI Vladimír Václavek. Sám ve stejném interview přiznal, že se v pozici zpěváka kapely necílil nejlépe. Dravý proud Dunaje a přemýšlivá podstata zakládajícího baskytaristy k sobě příliš nepasovala.

To Jana Vébrová vtrhla do Dunaje jako dravý přítok, který trojice muzikantů přivítala. Logicky přijde na přetřes podobnost s Ivou Bittovou, která není pro mnohé překvapivě malá. Na druhou stranu Jana je živel jiného ražení. Odšpuntovaný čistým soustředěním se na zpěv (bez doposavad neodmyslitelného akordeonu), přináší do kapely nejen svůj myšlenkový svět (podpořený spoluprací s básníkem Radkem Malým), ale i potřebnou míru strhující energie. Nečekejme ale hlasitou jízdu od začátku do konce. Takovou neprovozoval ani Dunaj v devadesátých letech. Dostane se nám spíše barevnější skládanky, než přinesl tři roky starý návrat. Více spojený s původní kapelní energií z devadesátých let.

Co na desce jako muzikanti oceníte?

Zatímco album Za vodou bylo pečlivě sestavovanou mozaikou, spíše pomalu tvořenou mandalou, do které otiskly své vize nejen členové kapely, tedy kytarista Josef Ostřanský, baskytarista Vladimír Václavek a bubeník Pavel Koudelka, ale i producenti Petr Ostrouchov a Aid Kid. Vznik nové desky má úplně jiné kořeny. Ty vzešly z kapelních jamů, kdy byly často základním stavebním kamenem nekonečné jamy rytmiky. Vždyť právě minimalisticky „mathrocková“ rytmika byla jedním ze základních poznávacích prvků skupiny. Čtveřice se také rozhodla natočit maximálně naživo, včetně zpěvů ve slovenském Birdland Studios v blízkosti divoké přírody Manínské tiesňavy.

Hned úvodní Ilegální tanečnice vpadne do prostoru jak za dob starého Dunaje – hlučně, přímočaře, navíc se zajímavou orientální melodií. Na druhou stranu je potřeba podotknout, ze tak na dřeň se už kvarteto po zbytek desky nepustí. Hned následující Bažina je také podobně svižný kousek, u kterého ale kytary ani Janin hlas tolik netlačí na pilu. Třetí položka Neříkej je rytmickým rébusem s výraznou baskytarou, zatímco další List je tichým dialogem mezi Janiným vokálem a Josefovou kytarou. Ani na nové desce pak kapelu neopustil svérázný humor, kdy dlouholetý spolupracovník Karel David do titulní skladby zakomponoval úryvek z písně Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?.

Dunaj se během posledních let postavil mnohem sebevědoměji na vlastní nohy a z nahrávky je to slyšet. Postava producenta Petra Ostrouchova měla na novince spíše podobu zvukového rádce než spolutvůrce nového materiálu. Navíc osobnost Jany Vébrové přinesla do skupiny ten typ energie, který je kapele a jejímu naturelu vysloveně k užitku. Mňau je albem, které dává návratu kapely ještě větší smysl, než tomu bylo před třemi roky.

Dunaj & Jana Vébrová – Mňau

Animal Music 2025, 00:37:59

80 %