David Herzig na nové desce zapaluje trampský oheň na konci sluneční soustavy
Existují alba, která vznikají jako logické pokračování předchozí tvorby. A pak jsou tu desky, které vzniknou až ve chvíli, kdy kontinuita zmizí. Planeta Pluto, první album Davida Herziga vydané pod vlastním jménem, patří k té druhé kategorii. Jeho vznik iniciovala ztráta laptopu s rozpracovaným materiálem. Moment, který autora donutil začít znovu, bez možnosti návratu k předchozím nápadům. Náhlá prázdnota, kdy „na novém počítači nebylo nic“, se nakonec ukázala být nejen krizí, ale i osvobozením.
Jméno Davida Herziga si mnoho posluchačů nespojí s žádným záchytným bodem. Přitom v hudebních kruzích se jedná už delší dobu o váženou figuru. Posuďte sami – spolupracovník Never Sol, Arlety, člen Bert & Friends, autor scénické hudby pro inscenace v Národním, Dejvickém či Švandově divadle, ale také sólista-elektronik skrytý za přezdívkou Lotus Wash. Tento hudebník přichází v letošním roce s první deskou podepsanou čistě občanským jménem. Navíc se tato kolekce odklání od jeho elektronické minulosti směrem k intimnější, pomalejší formě výrazu. Elektronika zde nezmizela, ale proměnila svou funkci. Už není hybnou silou, ale prostředím. Prostorem, ve kterém se odehrává něco mnohem staršího a osobnějšího.
Klíč k této proměně leží v paměti. Herzig vyrůstal v prostředí, kde hudba byla přirozenou součástí života. Jeho otec, tramp a kytarista, pro něj představoval, jak přiznal v rozhovoru v pořadu ArtCafé Českého rozhlasu Vltava, první archetyp hudebníka. Osamělou postavu s kytarou a harmonikou, schopnou vytvořit celý svět pouze pomocí několika tónů. Tento obraz, hluboce zakořeněný v dětství, se na Planetě Pluto vrací v transformované podobě. Ne jako nostalgická stylizace, ale jako základní princip. Tomu se přizpůsobuje i textová stránka alba. Herzig poprvé zpívá česky a jeho jazyk se pohybuje na hranici konkrétní zkušenosti a symbolu. Nostalgie, ústřední motiv desky, zde není sentimentem, ale formou orientace. Nejde o touhu po návratu, ale o vědomí, že svět, jak ho známe, je dočasný. Trampské obrazy, tradičně spojené s útěkem z civilizace, se zde objevují v kosmickém kontextu. Tedy ne jako ironie, ale jako přirozené pokračování jejich původní funkce.
Co na desce jako hudebníci oceníte?
Herzig většinu materiálu nahrál a smíchal sám, což se odráží v jednotné zvukové estetice. Navzdory silně osobní povaze alba však nejde o izolovanou sólovou výpověď. Na výsledném zvuku se podílela řada spolupracovníků, jejichž přítomnost je nenápadná, ale zásadní. Akustické bicí nahráli Jakub Šindler a Otakar Žák, jejichž hra přináší do jinak meditativního celku fyzickou dimenzi a organický pohyb. Elektrická slide kytara Kyrilla Yakovleva dodává některým skladbám konkrétnější obrys, zatímco Martin Hartl přispěl kytarovými motivy, které pomáhají definovat atmosférické kontury alba. Významnou roli sehrál také Albert Romanutti, který s Herzigem konzultoval mix a editaci vokálů a pomohl ukotvit jejich civilní, neokázalý projev v širším zvukovém prostoru.
Herzig hudební svět Planety Pluto označuje jako „spacestern“. Co si pod tímto označením představit? Slide kytara a harmonika zde neevokují konkrétní geografii, ale psychologický prostor. Elektronické textury fungují jako horizont, zatímco akustické nástroje představují orientační body v krajině, která je zároveň známá i cizí. Výsledkem je hudba, která nepůsobí jako fúze žánrů, ale jako přirozený jazyk. Zásadní roli hraje práce s časem. Skladby se rozvíjejí pomalu, bez potřeby dramatických vrcholů. Herzig dává jednotlivým motivům prostor existovat, dýchat a postupně se proměňovat. Tento přístup odráží jeho zkušenosti ze sound designu i scénické hudby, kde je zvuk nositelem atmosféry stejně jako významu. Instrumentální intermezza nepůsobí jako přechody, ale jako samostatné prostory - klidné orbitální dráhy mezi písněmi.
Zatímco první polovina alba působí jako průsečík country estetiky Severního nástupiště a asketické analogové elektroniky B4, ve druhé polovině desky začínají do Herzigovy hudby pronikat stále výraznější impulzy Bert & Friends (nejvíce v užití různých druhů vokodérů). Na druhou stranu nečekejme žádné Albertovy barokní úlety ani cancácký humor Lufťáků. Spíše jemně melancholický pop, jako by zrál v nálevu, který kapela Buty připravila už před lety. David Herzig má primární emoce pod kontrolou a podobně jako B4 reflektuje okolní svět průhledem z mezinárodní kosmické stanice umístěné na oběžné dráze nebo alespoň za oknem pomalu projíždějícího nočního rychlíku. Planeta Pluto je deskou, která začala ztrátou a vedla k objevení nového jazyka. Jazyka, skrze který možná lépe porozumíme vlastnímu místu ve světě.
David Herzig – Planeta Pluto
Bumbum Satori, 2026, 00:34:39
75 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
