Baskytarová posilovna #51: C dur v neoklasickém stylu
Když se řekne stupnice, a ještě k tomu C dur, většina hudebníků prchá. Snaží se totiž utéct nebetyčné nudě, pocitu marnosti a nezbytně triviálnímu zvuku durové stupnice. Přičtěte k tomu také poměrně komplikovaný prstoklad (C dur v jedné oktávě na baskytaře vám procvičí nejenom všechny prsty, ale také nejméně oblíbenou kombinaci 1-3-4) a není tedy divu, že pro mnoho hráčů je cvičení stupnice ekvivalentem středověké mučírny.
Souhlasím se zbytečností drilování stupnic bez vyššího hudebního záměru. Ale pokud hledáte zajímavé melodické linky a spoje, jsou stupnice (včetně neoblíbené a „nudné“ C dur) cenným zdrojem tónového materiálu, který může opravdu znít skvěle, moderně a dokonce i zajímavě pro ucho posluchače.
Pokud vás nebaví standardní zvuk durové stupnice a chcete jí dodat trochu neoklasického kabátu, je dnešní cvičení přesně pro vás.
Hrajeme sekvenci dvou tónů ze stupnice plus jeden půltón plus návrat na předchozí tón stupnice.
Názorný příklad – začínáme sekvencí tónů C-H-A#-H, takže C a H jsou tóny ze stupnice, přidáme půltón dolů na A# a zpátky na druhý tón H v sekvenci. Dostáváme tak melodicky zajímavé vybočení a hudební frázi v rámci stupnice C dur.
Tuto logiku poté aplikujeme na všechny tóny stupnice, takže druhá fráze je D-C-H-C, třetí E-D-C#-D a tak dále. Cvičení lze samozřejmě přizpůsobit libovolnému tónovému uspořádání, stupnici nebo pentatonice a obohatit tak vaše melodické frázování. Nebo mít více zábavy při cvičení stupnic obecně.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
