The Atavists: Špína, groove a radost z hluku

Otvírák Hit So Hard s úderným riffem dává okamžitě najevo, že se nic neztratilo – naopak, střídmá nástrojová souhra tu skrývá až nakažlivou radost z muzicírování a zvuk má sílu, která bolí i baví zároveň. 

EP stojí na lahodně namíchané směsi stoner rocku, surfu a estetiky devadesátek, ale přirozeně si sahá i do starších dekád, aniž by to působilo jako laciné retro. It’s Not má stonerrockový drive jako žádná jejich věc předtím, valí se vpřed s hutností, která vás pohltí, zatímco Too Old for DIY je rock’n’rollově rozverná a lehce sebeironická glosa o stárnutí, aparátech a bolavých kolenech. 

Here It Comes Again s pulsující basou a archaickými hammondkami přináší nostalgický šmrnc a připomene odlehčenější polohu Queens of the Stone Age, zatímco závěrečná I’d Be Jealous Too překvapí podmanivě country a boogie náladou a ukazuje slabost kapely pro různé žánry, které ale drží pohromadě přirozeností, ne kalkulem. Celek doplňuje vizuální stránka s klipem k titulní skladbě, který si pohrává s potemnělou estetikou a devadesátkovou syrovostí, aniž by sklouzl k parodii. 

Co oceníte na nahrávce jako muzikanti?

Hit So Hard tak funguje jako nahrávka, která potvrzuje, že The Atavists mají stále co říct a hlavně jak to zahrát. A právě tohle ocení i muzikanti: dynamiku, která dýchá a není zadupaná produkcí, zvuk aparátu, kde slyšíte lampy, bedny i místnost místo sterilních pluginů, minimalismus aranží, v němž má každá stopa své místo, groove, na kterém stojí celý song i bez kytar, a odvahu sahat po žánrech bez kalkulu – desku, po které máte chuť vzít nástroj a jít hrát.

The Atavists – Hit So Hard
The Atavists 00:13:00
80 %