Zpátky do zkušebny. Terrible 2s našli na třetím albu sílu v živosti a jednoduchosti

Terrible 2s vznikli v roce 2021 po rozpadu zásadní slovenské kapely Živé kvety, kdy se její dlouholeté členky Lucia Piussi a Agnes Lovecká rozhodly pokračovat ve společné tvorbě v novém, volnějším formátu. Zatímco Živé kvety byly pevně ukotvené v kytarovém písničkářství s výrazným společenským přesahem, nový projekt měl být od začátku otevřenější, a také vědomě jiný. Debut Na vrchole síl z roku 2022 proto nesl překvapivě silnou stopu elektroniky a rytmiky inspirované hiphopem. Nešlo ale o stylovou proměnu v pravém slova smyslu, spíš o pokus najít nový výraz pro autorský rukopis Lucie Piussi, postavený na dlouhých příbězích, které se pohybují na hraně mezi osobní výpovědí a civilním pozorováním světa.

Už další nahrávky ale ukázaly, že tohle vychýlení nebylo definitivní. Kapela se postupně, i díky personálnímu přibližování k původní sestavě Živých kvetů, začala vracet k organičtějšímu zvuku, v němž má stále větší váhu živá souhra a rocková dynamika – tedy prostředí, ze kterého obě ústřední postavy projektu přirozeně vzešly. Posledné letné dni tenhle návrat stvrzují naplno: elektronika definitivně mizí a kapela sází na syrový, přirozený zvuk sehrané sestavy ve složení Lucia Piussi (zpěv, kytara, harmonika), Agnes Lovecká (housle, vokály, klávesy), Jakub Kratochvíl (baskytara), Michal Lašán (bicí) a Juraj Mironov (kytary, perkuse, klávesy, vokály).

Nová deska Posledné letné dni stojí na tématech, která jsou pro Lucii Piussi typická, ale tady zaznívají v ještě soustředěnější podobě. Láska už není útočištěm ani jistotou, ale spíš proměnlivým prostorem, kde se střetává blízkost s úzkostí a naděje s rozpadem (nejvíce ve skladbě Slepá láska). Intimní rovina se přitom znovu přelévá do té společenské. Osobní příběhy jsou jen jednou z vrstev širšího pocitu nejistoty, který prostupuje současností. Piussi se přitom vyhýbá jakékoliv idealizaci. Vztahy na Posledné letné dni nejsou romantickými obrazy, ale spíš otevřenými situacemi, ve kterých se věci lámou, zadrhávají nebo tiše rozpadají. Typické pro její psaní zůstává i prolínání vnitřního a vnějšího světa. To, co se odehrává mezi dvěma lidmi, je zároveň reakcí na okolní realitu. Na tlak, únavu i neurčitou úzkost doby. Milostné motivy tak přirozeně přecházejí v existenciální výpověď, aniž by bylo nutné cokoli explicitně pojmenovávat. Lucia se ve svých textech stále pohybuje ve městě, na ulici, v každodennosti. Právě tady se její psaní přirozeně protíná s odkazem Živých kvetů – připomene Dny ako komíny, ale i debut Terrible 2s s Petržalskou symfóniou, které se stejně jako nové skladby někdy plíží, jindy překotně utíkají kupředu. Poslední stálicí zpěvaččiny výpovědi je existence určité formy naděje, která je přítomná spíše v drobném, křehkém momentu sdílení než v siláckých, heroických činech.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Hudební podoba Posledné letné dni je do značné míry určena samotným způsobem jejího vzniku. Kapela se rozhodla nahrávat přímo ve zkušebně, z jedné vody naživo. Výsledkem je nahrávka, která nepůsobí jako studiový konstrukt, ale jako zachycený okamžik se všemi drobnými nepřesnostmi, nádechy i přirozeným pohybem mezi jednotlivými nástroji. „Konečne sme si splnili sen, že album naozaj znie tak, akoby s nami poslucháč bol v skúšobni. Takto Terrible 2s naozaj znejú,“ vysvětluje Lucia Piussi. „Je to kapela ľudí, ktorí spolu hrajú viac ako dvadsať rokov a v mágii ich spoločného jazyka je ukrytá celá vec. Stačí stlačiť REC a všetko podstatné sa udeje samo.“ Právě tahle filozofie se do výsledného zvuku otiskuje naprosto zásadně. Nejde o snahu něco stylizovat nebo vrstvit, ale o zachycení sehranosti kapely, která spolu funguje dlouhodobě a intuitivně, kterou se kytaristovi Juraji Mironovovi v roli debutujícího producenta podařilo přesvědčivě zachytit. Deska tak drží pohromadě ne díky produkčním trikům, ale díky vnitřní chemii kapely.

Zajímavým momentem je i hostující kytarový vstup Petera Bálika v úvodní Zabudnutým jazykom, někdejšího kreativního protipólu Lucie Piussi v Živých kvetoch. Jeho přítomnost nepůsobí jako efektní návrat, spíš jako nenápadné gesto, které naznačuje, že dřívější tvůrčí rozpory už nejsou určující. Ostatně i obnovená koncertní činnost Živých kvetů tomu napovídá. Vedle kytary a hlasu zůstávají klíčovým prvkem housle Agnes Lovecké. Ačkoliv je deska postavená převážně na pomalejších skladbách, monotónnosti se vyhýbá. Každá z nich přináší drobné, ale podstatné ozvláštnění – ať už jde o slide kytaru v Zabudnutým jazykom, foukací harmoniku v To bude raj a Slepé lásce, křehký zvuk xylofonu v titulní Posledné letné dni nebo výraznější klavírní linku ve Svetielko. Právě tyto detaily dávají nahrávce potřebnou plasticitu a brání tomu, aby se její nálada slévala do jednolité plochy.

Terrible 2s tak na desce Posledné letné dni nepřicházejí s novým zvukem v tradičním smyslu. Spíš definitivně opouštějí experimentální odbočky a soustředí se na to podstatné, to znamená na souhru, atmosféru a sílu okamžiku. Když k tomu připočteme výjimečný vypravěčský dar Lucie, máme co do činění s další silnou deskou, která si zaslouží naši pozornost.

Terrible 2s – Posledné letné dni

Slnko rec., 2026, 00:45:48

75 %