Zaostřeno na Itálii: Sladký hudební život

Hudba na venkově

Italská krajina je velmi rozmanitá, stejně jako zdejší zvyky a tradice, četná nářečí a kulturní vlivy. Pestrý je i hudební jazyk, protože každý region má vlastní specifický kontext, v němž se rodí nové kapely, akce a festivaly, navazující na různé žánry a kulturní reálie.

V malých vesnicích a městečkách se místní kulturní či společenské akce pořádají pravidelně po celý rok. Tyto události mají obvykle určité téma (politické, kulturní, sociální, náboženské a tak dále) a program nabízí vystoupení hudebních skupin a představení různého druhu. Dá se říci, že je to příležitost pro malé kapely, jak o sobě dát vědět. Stát se součástí programu je obvykle velmi snadné: neprobíhají žádná výběrová řízení, takže je velmi pravděpodobné, že dostanete příležitost si zahrát. Má to však i své nevýhody: honorář za vystoupení je často malý nebo žádný a kapela si musí sama zajistit veškeré potřebné vybavení pro vystoupení (obvykle kromě osvětlovačů a zvukařů).

Na druhou stranu to můžete brát jako showcase a příležitost seznámit se s dalšími místními kapelami, aniž byste museli chodit žadonit o koncerty do hospod a klubů, které vás otravují s lístky a reklamou.

Samozřejmě se tu konají i malé a zajímavé události: na jaře a v létě se na vesnicích pořádají tradiční slavnosti (náboženské i jiné). Ty obvykle propagují etnickou a lidovou hudbu. Dříve byly určeny pouze starším věkovým skupinám, ale v poslední době se těchto akcí účastní stále více mladých lidí. V Itálii se zejména v posledních desetiletích probouzí touha po „návratu ke kořenům“, a na což tyto akce perfektně reagují. Fenomén se rychle šíří a po celé Itálii se konají tisíce akcí tohoto typu.

Hudba ve městě

Pomineme-li lokální reálie, italské panorama se rozšiřuje exponenciálně: když se podíváte na plánované akce ve městech, zejména v těch největších (Řím, Milán, Palermo, Bologna, Turín...), zjistíte, že možností zahrát si na koncertě nebo nějaký navštívit je nespočet. V malých klubech se obvykle každý týden pořádají jam sessions nebo open mic, kde je možné hrát sám nebo ve společnosti zcela neznámých hudebníků, improvizovat a dobře se bavit.

Kromě toho je ve velkých městech snadné uspořádat koncerty (dokonce placené!), ať už samostatně, nebo s jinými kapelami. Ve velkých městech takové akce vždy pořádají společenská centra a kulturní sdružení, která sdružují mnoho místních (i přespolních) kapel a vytvářejí zajímavou undergroundovou hudební scénu. Hlavními samosprávnými a autonomními společenskými centry v Itálii jsou Forte Prenestino v Římě, Leoncavallo v Miláně a Officina 99 v Neapoli.

Sociální centra v Itálii začala jako první importovat žánry, které tak úplně nekorespondovaly s italskou tradicí a trochu se vymykaly, jako je hip-hop a rap, punk, hardcore, new wave – což mimo jiné dalo vzniknout fenoménu zinů – a v poslední době také experimentální a elektronická hudba.

V širším měřítku jsou možnosti zahrát si naživo nebo zhlédnout koncerty předních italských či světových umělců nekonečné. Přítomnost více či méně legendárních festivalů a rozdílnost nabízených žánrů vytváří nabídku, která uspokojí každého fajnšmekra.

V Římě se od roku 1990 každoročně na 1. května scházejí statisíce lidí (až půl milionu či o něco více) na náměstí San Giovanni a v parku přiléhajícím k samotnému kostelu, aby prožili celý den plný hudby. Concerto del Primo Maggio je velká událost, která začíná v poledne a končí až o půlnoci. Vystupují na ní umělci národního i mezinárodního věhlasu. Sám jsem tam viděl poměrně populární italské (Afterhours, Subsonica, Quintorigo, Bluvertigo) i mezinárodní umělce (v roce 2003 Nick Cave & The Bad Seeds). A hrála zde řada dalších známých hudebníků: Iron Maiden (1993), Lou Reed (1994), Radiohead (1995), abych jmenoval alespoň některé.

Je zde také možnost vystoupení méně známých umělců, obvykle v odpoledních hodinách. Myslím, že jde pravděpodobně o nejnavštěvovanější akci, a to do té míry, že se v průběhu let zrodily některé „antimájové“ festivaly (jako například ten, který se uskutečnil před dvěma lety v Tarantu), které mají být svým undergroundovějším nádechem protiváhou mainstreamové vlně římské akce.

Buskeři (a jazzmani a rockeři...), všichni sem!

Za zmínku jistě stojí i Busker Festival ve Ferraře, kde se každoročně scházejí různí hudebníci a pouliční umělci, kteří vystupují v ulicích města.

Dalšími dvěma historickými festivaly jsou Collisioni a Goa-Boa, které se konají na severu Itálie od roku 1998. Oba prezentují zároveň komerční i netradiční hudbu. Kromě toho stojí za zmínku festival Independent Days v Bologni, který existuje od roku 1999 a je věnován punkové, rockové a indie hudbě. Lucca Summer Festival a Umbria Jazz jsou další dvě velmi zajímavé iniciativy, pokud jde o alternativní a jazzovou hudbu (národní i mezinárodní).

V průběhu let festivaly různě vznikají a zanikají. Ačkoli mnoho akcí v průběhu let zmizelo (většinou z ekonomických důvodů nebo kvůli špatnému řízení), vzrůstající poslech digitální hudby zároveň zvýšil návštěvnost živých hudebních akcí a uměleckých vystoupení obecně. Nejen mladí lidé, ale i starší věkové skupiny do festivalů (zejména letních) hodně investují a s dostatečným předstihem si rezervují permanentky.

Toto jsou některé nové zajímavé italské festivaly, které stojí zato navštívit: Festival Nameless Music (Annone di Brianza);  Locus Festival (Locorotondo); Ypsigrock Festival (Castelbuono); Club To Club (Torino); Movement (Turín); FRAC Festival (Catanzaro); Home Festival (Benátky).

Tak co, rezervujete si na některý z nich vstupenky? :)