Přejít k hlavnímu obsahu
„Hudba je byznys a je potřeba s ní jako s byznysem zacházet,“ říká Živko Vasilev | Foto: archiv umělce
„Hudba je byznys a je potřeba s ní jako s byznysem zacházet,“ říká Živko Vasilev | Foto: archiv umělce
Kieren Alexander - Po, 30.05.2022 - 08:00

Zaostřeno na Bulharsko se Živko Vasilevem: V Sofii je pro muzikanty stále možné uživit se jen hudbou

Bulharsko je zemí s bohatou hudební tradicí. Ať už jde o folklór v neobvyklých taktech, skvostnou sborovou hudbu se složitými harmoniemi nebo místní taneční hudební styl turbofolk. Bulharsko je branou do Asie a je sevřeno mezi mocnými zeměmi. Má tak za sebou dlouhou a složitou historii, která dalece ovlivnila jeho obyvatele i hudbu. A přesto, pokud jste někdy v Bulharsku byli, našli jste zde hrdé a pohostinné lidi, kteří vám rádi poví o své zemi a podělí se s vámi o to, co mají. Sedl jsem na kus řeči s Živkem Vasilevem, hudebníkem, skladatelem a učitelem, který je svými zájmy rozkročen mezi tradicí a zkoumáním různých hudebních žánrů a fúzí.

Bulharská hudba je nejčastěji spojována se slavnými lidovými nahrávkami The Mystery of the Bulgarian Voices. Bulharský folklor je však mnohem bohatší. Živko, jsi úspěšný profesionální hudebník a hudební pedagog s hlubokým vztahem k folkloru. Můžeš nám říci něco o svých hudebních kořenech, o nástroji, na který hraješ, a o svém hudebním vzdělání?

Začnu tím, že důvodem, proč jsou ty nahrávky bulharských hlasů tak úspěšné a slavné, je to, že jsou prostě úžasné. A já bych jim na tomhle místě chtěl opravdu vyjádřit svoji vděčnost za to, co pro bulharský folklor udělaly.

Co se týče mého hudebního zázemí, hraji, kam až mi paměť sahá. Začínal jsem s klávesami, takovou malou syntezátorovou věcí, v podstatě hračkou, pak jsem přešel na akordeon. A pak jsem v určitém okamžiku přešel na kaval (bulharská flétna, pozn. red.).

Pokud se mě ptáš na důvody, nejsem si úplně jistý, ale obzvlášť teď jsem za toto rozhodnutí velmi vděčný. Protože můj nástroj není příliš konvenční, a to ho samozřejmě činí pro většinu lidí velmi atraktivním a zajímavým. A to je asi jeden z důvodů, proč jsem se stal součástí tolika projektů.

A hraješ ještě na klavír nebo akordeon?

Na akordeon moc ne, ale klavír používám denně. Abych byl upřímný, dokonce hraji na klavír víc než na kaval. Protože se teď hodně věnuji kompozici a aranžování, takže ho hodně potřebuji. A k tomu, aby ses jako hudebník mohl skutečně vyjádřit, určitě potřebuješ takový nástroj, jako je například klavír, protože na něm můžeš reálně hrát více hlasů a harmonií. Zvlášť proto, že bulharská hudba není založena jen na rytmu, ale také na složitých harmoniích a různých barvách.

Hraješ s mnoha různými hudebníky a máš také vlastní trio. Připadá mi, že tě velmi zajímá ten moment setkávání, fúze bulharského folklóru a jiných hudebních stylů.

Vždycky jsem rád experimentoval s různými styly a jsem těmto věcem velmi otevřený. Nerad jsem se soustředil jen na lidovou hudbu, jakkoli je fantastická. Myslím, že lidé by měli být mnohem otevřenější. Takže to je jeden z důvodů, proč jsem odjel do Nizozemska na Codarts, jednu z nejúžasnějších konzervatoří v Evropě, studovat jazzový magisterský program na kaval.

Když jsem tam šel na konkurz, porota vůbec nevěděla, co je to za nástroj. Tak jsem jim řekl něco jako: „Tohle je bulharský kaval. Nečekám, že to opravdu přijmete, protože si uvědomuji, že mě tady nikdo vlastně nemůže naučit hrát na kaval. Ale já nemám zájem o to, aby mě na něj někdo učil hrát, protože už vím, jak svůj nástroj používat. Chci se naučit používat tento nástroj v kontextu jazzu.“ Pak jsem prostě začal hrát nějaké standardy a oni se do kavalu okamžitě zamilovali. Víš, to je síla toho nástroje.

Dají se na kaval zahrát všechny tóny? Nejsi omezen tím, v jakých stupnicích chceš improvizovat?

To je jedna z výzev tohoto nástroje. Samozřejmě jsem tak trochu omezen tím, co mi umožní. Ale vždycky jsem hledal různé alternativní cesty, aby to prostě fungovalo. Náročná věc, které čelím každý den, je proměnit nevýhody ve výhody. Když si například vezmeš nějaké Coltraneovo sólo, část z něj pro kaval nemusí fungovat. Ale když tuhle část nahradíš něčím jiným nebo zkrátka něčím, co se ke kavalu vlastně hodí lépe, bude výsledek ještě lepší. Je to skvělé a je superzábavné s tím plně experimentovat.

Můžeš nám říct něco o svých oblíbených umělcích?

Stále spolupracuji s asi jednou z nejúspěšnějších world music kapel v Nizozemsku a pravděpodobně i na světě, která se jmenuje Arifa  pokud o nich někdo ještě neslyšel, musí si jejich hudbu poslechnout.

Je docela těžké to zúžit jen na pár umělců, protože se inspiruji mnoha různými žánry, ale můžu ti říct, co v poslední době hodně poslouchám. Začnu někým, u koho je opravdu darem z nebes, že zkrátka stále žije a skládá, a tím člověkem mám na mysli Johna Williamse, fantastického filmového skladatele. Je to rozhodně jeden z mých nejoblíbenějších hudebníků vůbec. Byl pro mě obrovskou inspirací, abych začal psát a aranžovat hudbu.

Co se týče jazzových hudebníků, seznam by mohl být v podstatě nekonečný. Samozřejmě mě hodně ovlivnili lidé jako Tigran Hamasyan, Avishai Cohen a celá tahle world music jazzová parta. Ano, tihle umělci, kteří dělají fúzi své vlastní kultury, svých vlastních kořenů, upravují hudbu a improvizují a pak to všechno implementují dohromady a prostě to nějak magicky funguje.

Jsou ještě nějaké další hudební žánry, ve kterých má Bulharsko důležité postavení?

Máme spoustu fantastických jazzových hráčů. A upřímně řečeno, Bulharsko je docela známé i díky klasické scéně. Klasická hudba je u nás nesmírně rozvinutá, máme úžasné hudebníky, úžasné dirigenty a skladatele. A v klasické hudbě máme velmi významnou historii. Dva z mých nejoblíbenějších současných bulharských skladatelů jsou Lubomir Denev mladší a Rumen Bojadžiev.

Jak covid ovlivnil hudební scénu a život hudebníků v Bulharsku?

Je to část historie, kterou bych nejraději jen označil a stiskl Delete, ale to samozřejmě není možné. Musím říct, že mě to neovlivnilo až tak výrazně. Ze začátku to bylo hrozné, ale pak se to stalo velmi inspirativním. Tohle období bylo pro můj osobní hudební vývoj vlastně velmi důležité. Ale někteří z mých kolegů a kamarádů, muzikantů hudbu v podstatě vzdali a začali dělat něco jiného.

Samozřejmě mě to zpočátku finančně trochu zasáhlo, ale pak jsem také hodně pracoval jako skladatel, aranžér a učitel a to mě tolik nepoznamenalo. Takže jsem prostě nahradil své koncerty něčím jiným.

Byla nějaká finanční podpora od státu pro hudebníky nebo pro lidi z umělecké branže?

Částečně jsem žil i v Nizozemsku, takže si vzpomínám, jakou podporu tam měli. Na tu jsem neměl nárok, ale viděl jsem, že moji přátelé tam si vystačí s podporou, kterou měli. A v Bulharsku, znáš to... No, je po všem, covid už nikoho nezajímá, ale teď máme programy na podporu hudebníků. Takže je to trochu směšné, ale oni se snaží, jak můžou. Ale ano, pro většinu muzikantů tady to byl v té době obrovský boj o reálné přežití.

Máš nějaké rady pro lidi, kteří se i teď snaží řešit výuku hudby online?

Pokud chcete učit online, investujte do vhodného vybavení. Je to strašně důležité. Všichni moji studenti byli na začátku k online výuce velmi skeptičtí. Říkali: Ne, to u hudby nefunguje, ten zvuk je hrozný. A pak po jedné lekci žasli: Jaktože jsi to vyřešil?!

Samozřejmě to má svá omezení, ale má to i spoustu pozitivních stránek. Nemusím nikam cestovat ani nic dělat, prostě se hned spojím s někým, kdo žije třeba na Tchaj-wanu.

Hodně mi to pomohlo při navazování kontaktů. Poznal jsem spoustu lidí z celého světa, protože většina mých studentů nejsou Bulhaři. Budování kontaktů je v hudbě jednou z nejdůležitějších věcí  protože hudba je byznys a je třeba s ní jako s byznysem zacházet. Takže to je moje další rada: začněte se k hudbě chovat jako k byznysu.

Kdyby někdo přijel do Bulharska na dovolenou nebo na turné, můžeš mu doporučit nějaká města nebo festivaly?

Začnu Sofií. Když jsem si představoval, že budu žít v zahraničí, a když jsem to pak reálně zkusil... No, Sofie je mnohem lepší. A ne proto, že jsem Bulhar, ale proto, že toto město je stále velmi zachovalé, co se týče kultury a scény. Pro muzikanty je tu stále možné žít a věnovat se jen hudbě  ve srovnání s Londýnem nebo Amsterdamem, kde je mnohem těžší přežít jako muzikant, obyčejný muzikant, ne popová hvězda.

Je to kvůli životním nákladům?

Životní náklady jsou tu samozřejmě nižší, ale to se velmi rychle mění. Za posledních pár let se myslím všechno zdvojnásobilo. Ale pořád je to prostředí docela přívětivé, co se týče právě toho, že je tu dostatek příležitostí pro muzikanty a že se k nim lidé chovají slušně.

My Bulhaři máme přirozeně takovou povahu, že si pořád na všechno stěžujeme: na počasí, na vládu, Sofie je na nic, všechno je na nic, a proto nejsem úspěšný. Ale není to pravda. Protože je to tu skvělé, počasí je tu mnohem lepší než kdekoli jinde na světě  máme pořádné léto a pořádnou zimu.

Sofie je fantastické město, se spoustou kultury, se spoustou živých hudebních vystoupení, s jedním z největších festivalů na Balkáně, který se jmenuje A to Jazz a na kterém jsem hrál loni a budu hrát i letos. Další skvělý festival máme v Bansku, což je v zimě lyžařské středisko, ale v létě tam mají spoustu kulturních aktivit, takže je to tam také velmi populární. To jsou moje dvě doporučení.

 

Už jste někdy byli v Bulharsku? Podělte se o své zážitky v komentářích níže!

Tagy Zaostřeno na... Bulharsko kaval folklór

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Kieren Alexander
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY