Všechny tváře písničkáře Vladimíra Javorského

Posluchači s hlubším zájmem o domácí hudební scénu však Javorského jistě už dávno zaregistrovali jako příležitostného spoluhráče písničkáře Miroslava Kemela nebo hostujícího člena kapely Jardy Svobody Traband. Už v Kemelově skupině se Vladimír Javorský prezentoval nejen jako hráč na ukulele, mandolínu, flétnu či saxofon a suverénní zpěvák, ale také svou autorskou tvorbou. Tu se loni odhodlal vydat na sólové nahrávce Ještě je.

V šedesáti letech se tak Javorský stal albovým debutantem, což se neobejde bez lehce úsměvných konsekvencí – v dubnu například může od České hudební akademie převzít cenu Anděl jako Objev roku...

Vladimír Javorský na albu svěřil své křehké písňové miniatury do rukou zkušeného multiinstrumentalisty, producenta a muzikologa Mariana Friedla, bývalého člena Tria Jitky Šuranské a držitele Anděla za album Beránci a vlci (2017), na kterém s bohužel již nežijící Jitkou Šuranskou nabídli unikátní propojení čtveřice hudebních formací ve stylovém spektru od folklóru k jazzu.

O podobnou pestrost Marian Friedl s přizvanou partou moravskoslezských muzikantů (pianista Štěpán Flagar, hráč na kontrabas Martin Kocián, bubeník Michal Wierzgoń) usiloval i při práci se skladbami Vladimíra Javorského. Současně ale musel dbát na to, aby původní písňový materiál neztratil kouzlo jisté neokázalosti a interpret svou autentičnost. Friedlovi se to vesměs povedlo a žánrové rozpětí alba, jež sahá od folku a lidové hudby po jazz a šanson, je tak předností nahrávky, nikoli aranžérskou samoúčelností. Rozmanitost doprovodu je písním oporou a umožňuje posluchači vracet se k již mnohokrát slyšenému a objevovat drobné detaily rozprostřené napříč celou kolekcí sedmnácti skladeb.

Co na albu oceníte jako muzikanti?

Je samozřejmě na každém posluchači, ve které z poloh zastoupených na albu je mu Vladimír Javorský nejpříjemnější. Řada písní směřuje k muzikantským kořenům autora a interpreta, které tkví v lidové hudbě jeho rodného moravskoslezského kraje (Na mezi, Fiala, lidovka Ež ja pujdu z Běle), jiné skladby se vyznačují dramatickou divadelní atmosférou a stylizací (Čerti, Do kameňa), další zase dávají vzpomenout na kultivované i hravé písničkaření bratří Ebenů (Pokoj, Kočár).

Přesvědčivé jsou také momenty, ve kterých doprovodní hudebníci ustupují do pozadí anebo scházejí zcela a prostor písně z valné části vyplní jen civilní zpěv Javorského a jeho sdělení (Motýli, Ticho). Mezi takto komorní a ve výrazu až průzračně čisté skladby patří i ta závěrečná, titulní: „Ještě je vítr na zemi a déšť a zvuk hromu / ještě je tráva a oheň a cesta domů / ještě je noc pro za komínem ptáče / ještě je fáč na naše pláče.“ Dovedu si představit, že obvazem na poraněnou duši mohou být pro leckoho právě písničky Vladimíra Javorského.

Vladimír Javorský – Ještě je

Indies Scope, 2022, 00:42:40

80 %