Vepřové komety: Funk, anebo mantru? Naše LP je bonboniéra

Teď, když už si ty hitovky můžete pustit, vám k nim rád z pozice frontmana, textaře povím i nějakou tu omáčku. Ale nejdřív: co jsme my Komety za klan?

Z prvního koncertu dětské partičky z roku 2004 jsme zůstali já, brácha Groovy, Jenouch a jeho brácha Jindřich. Skoro stejně dlouho je s námi Mango. Jirka Popelka na kytaře vystřídal Adama Weisse až na EP Beaty za všechny prachy z roku 2022.

Protože na funkový feel je potřeba profi dechová sekce, je s námi na desce i na pódiu Milan, Tomáš a Raf. A protože někdy prostě potřebujete víc ženské energie, hostuje nám úžasná písničkářka, moje spolužačka z textařiny Bára Zmeková a dívčí skoro-voiceband Kočky mají pré, objevené v našem klubu Paliárce. Ale teď už se připrav, hrajem!

SIDE A

01: Kanárek

Underground funk Kanárek vychází s upozorněním: rozjíždí tiky! Mango o něm říká, že je to píseň nenávisti ke všemu ptactvu. Kromě dechů složených Kubou Žídkem v písni do říše hudby experimentálně proniká i Tourette-bytost Dorka v samplu „Kanárek nemá nárok na párek! Chichichichi! K*****!“

Vedle inspirace písní Zajíc a koza od skupiny Vltava se do ní dostala i moje fascinace symetrickou byzantskou stupnicí, kterou Mangův synťák dostal do nálady kebab stánků a samplerské hrátky producenta Honzy Bacara do kouzelného zvuku „ďabaďou“.

02: Megafakt rychta

Tohle je tak trochu guilty pleasure. Archivujeme si jamy ze soustředění a jeden z nich, zahozený jako hloupý, nesl název, no, ehm, „Jebka“. Její text nesnesl pomalejší nebo složitější tempo – takže se potkal s touhou našeho producenta po přidání nějakého discohitu. Textu stačilo, že zněl „šaptá raptá“ a rostl jako kombucha bez zastavení, až vyrostl i ve sloky, které si postupně zazpívali normálně schovaní Jirka, Jenouch, Groovy a Mango.

Mě jako frontmana baví nakonec ze všech nejvíc a musím se u ní smát, i když intelektuál ve mně volá s Mangem: „disko je vodpad!“. Tak tohle je náš dumpster-diving. Remixujte dle libosti!

03: Pan Leslie

Smutné reggae Pan Leslie vzniklo z motivu, který si Jirka s Jendou přinesli z jamu s Jirkovým bráchou, a z básně, kterou jsem před časem psal na Blázni.cz. Je o zimě, která přejde, mladá třešeň na konci značí novou mízu. Leslie je skleslý prostě jenom proto, že se to dobře rýmovalo.

Honza Balcar měl nápad přidat tam trumpetu s tlumítkem ve stylu Erika Truffaze, tu ztvárnil náš Raphael Hädler. Aranže dechů jsme si objednali od mistra – jejich autorem je opět Kuba Žídek. V refrénech zaslechnete něžný dívčí vokál, to je Bára Zmeková, se kterou jsme si víc zazpívali v mantře Nahejhajnej-hajnánahá.

04: Nekrm ty monstra!

Klávesák Mango složil tohle liché tempo na kytaře. Abychom si ho zapamatovali, měli jsme pomůcku „holuby do huby“ – ta musela nakonec v písni zůstat. Spolu s Hadem je trochu sociálně-kritická.

„Nekrm ty monstra“ ze mě poprvé vypadlo, když mi kamarádka říkala, kolik dává měsíčně za YouTube Premium. Dollar-voting – téma je to provařené a ošemetné, je těžké monstra vůbec nekrmit (třeba ropné magnáty skrze benzínky). Každá kačka něco podporuje, třeba kamarádův obchůdek. V dnešní době samozřejmě nejenom kačka, ale i obsah podporuje magnáty Facebooku a Googlu, neumíme to stoprocentně decentralizovaně.

Velcí hráči vždycky budou hrát na notičku pohodlnosti a spoléhat se, že budeme myslet jen na to, co dostaneme, a ne na to, co tím živíme, jak tím třeba rozvíráme nůžky mezi nimi a jejich potenciální konkurencí, jak jim tím dáváme mandát vyklidit si prostor a diktovat.

Tak tady je taková malá funky rebélie s parádními dechy. Ve sbírce na desku nebyla nakrmena žádná monstra, třeba skrz placenou reklamu, i za to vděčíme našim božím podporovatelům.

05: Nahejhajnej-hajnánahá

Muzikanti potvrdí, tahle píseň skončí na há! Není to žádný klasický kometí funk, spíš naprosté opuštění trajektorie do říše manter a world music. I proto jsme si na pomoc přizvali něžnou písničkářku Báru Zmekovou. Musel jsem jí dát za pravdu v tom, že její barvu posluchači poznají i ve dvojhlasech.

Píseň nezapře inspiraci cestami do hippie komunity Rainbow Gathering ani pár semestrů sanskrtu (kterých musela mít Bára víc, protože mi opravovala výslovnost). Trochu elektronického feelu jí dodává bráchův drumpad, trochu ozvěn lesa Rafova trubka. Poprvé jsme ji měli zahrát v brněnském Metru, ale zvuk podladěné baskytary málem klub zbořil. Od té doby už ji Jenda sází o oktávu výš, a tak jste ji mohli slyšet naživo i s Bárou v pražském Fuchsu.

SIDE B

06: Hezky se tu v saku je

Praskání na začátku druhé strany LP desky není prach, ale táboráček. K písni o jeho kouři natáčíme teď i parádní klip s Todem a dalšími Jendovými přáteli z lifeREPORT.TV s využitím naprosto šílené kamery na robotickém rameni, prvního kousku v republice. Bude se dít ve studiu, v Grébovce i u ohniště Dívčí hrady nad Prahou, kde jsme s kameramany sklidili spršku – je přece jen únor.

A bude v něm hodně oldschool triků, museli jsme třeba s basákem-střihačem-režisérem Jendou zpívat 4× pomaleji, aby se za námi zrychlil svět. Tahle funky hitovka má trochu swingovější vibrace, přestože text byl původně skládaný jako těžký rap. Je o tom, jak to nemusí bejt špatné, ani když kouř jde na vás.

07: Had

Jedním slovem rejdž. Tady jsem text psal na Mangovu hotovou hudbu. Na rozdíl od předchozí písně a dalších Kubových dechy do Hada skládal náš trombonista Tomáš. Povedly se mu.

Je to druhá z těch dvou s přesahem do politiky, ačkoliv se snažím být velmi nekonkrétní a ani nemám, až na jednu hlášku, na mysli konkrétní lidi nebo zemi. Spíš jde o často se opakující vzorec patriotismu, který ve výsledku zemi umělou polarizací rozkládá.

To, že nosím na vojenské čepici hippie znak, je sice, jak říká hrdina z Olověné vesty, „something about the duality of man, SIR!“, ale také křehce patetické vyznání: „když budeme žít v Lásce, nebudeme ve válce“.

08: Mainstream

Nevíme, jestli tenhle shuffle-blues nevzbudí pohoršení, ale občas si holt nemůžete pomoct, když se čeština s angličtinou tak hezky rýmuje. Vlastně ani nevím, jestli jsem reálně „ujetej na ženský, co poslouchaj mainstream“, ale doufám, že se jako hrdina písně nechovám.

Ještě škodolibější než hrdina textu je ovšem WTF moment hudební citace, kterou jsme do bluesové klasiky, složené naším kytaristou Jirkou Popelkou, zasadili.

09: Vůně kadidel (feat. Kočky mají pré)

Z jamu, kde vznikl Pan Leslie, je i Jendův groove na dvouhlasnou durovou basu, kterým to začalo. Textově tedy ještě dřív – refrénu o vůních kadidel se kluci docela báli. Kdo se ho nebál, byla má kamarádka Mája z Paliárky a její dívčí trio Kočky mají pré.

Když jsem se původně part snažil udat Jendovi, zjistil den před studiem, že mu naopak naprosto sedí recitační sloka, a tak si tu střihnul roli frontmana. Zpěvačky do téhle písně o tom, co si myslí počítač, zakódovaly slovo CAT v jedničkách a nulách, každá zpívá jedno písmeno. Pan Mango zase přidal nezapomenutelné kvílení svého synťáku jménem Brutík.

10: Pivkoadu

Do studia jsme přišli s osmi písničkami, od producenta-zvukaře Honzy Splendiphonic Balcara jsme měli úkol moc se s tím nemazat a přidat nějakou „diskopecku“, která se vyrobí na místě. Tak jsme zalovili v jamech z našich kapelních soustředění v horách a našli hned dvě: Megafakt rychta a tohle „pivko“, na které Mango přinesl do studia i pár půllitrů a zapovídal se v ní s bratry Paukerty i s námi, „funky a groovy bratry“ Jelínky. Tato píseň poukazuje na celospolečenský problém neoznačování si vlastního pivka při slavnostních příležitostech.

Zbývá poděkovat fanynkám a fandům, kteří nás podrželi v nápadu vydat LP a nenakrmit přitom žádná monstra – zůstat sví. „Den, kdy přijdem na buben“ přijde až jindy. Moc si vážím toho, že to díky vám jde. Všem ostatním příjemný poslech i megafakt rychtu!

Jaká byla vaše cesta k desce? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.