The Valentines otevírají garáž a pouštějí kytary ke slovu

Královéhradečtí The Valentines si od svého vzniku v roce 2017 budovali identitu na spojení tanečního indie popu, osmdesátkových syntezátorů a melancholie schované pod chytlavými melodiemi. Zpěvák a baskytarista Honza Doležal, kytarista Ondřej Čepek a bubeník Matěj Novotný ji sami shrnovali heslem o veselých písničkách o těch nejsmutnějších věcech. V roce 2019 zvítězili ve Startéru Radia Wave, později se se singlem Stay or Go dostali do českého finále Eurovize a po několika kratších nahrávkách vydali na jaře 2024 debut You All Look Beautiful When You Dance. Už jeho název vystihoval chuť přimět posluchače, aby alespoň na chvíli přestali řešit, jak působí na okolí, a nechali se vést hudbou. O dva a půl roku později přichází druhá řadovka Palace Garage a s ní potřeba dosavadní zvuk přehodnotit.

K pochopení druhé desky The Valentines vede cesta přes centrum jejich rodného Hradce Králové. Právě tam stojí prvorepubliková budova Palace Garage, která nahrávce propůjčila název i podobu obalu. V jejím okolí má Honza Doležal domov, míjí ji cestou do zkušebny, na pivo i při venčení psa. Z těchto každodenních tras a příběhů, které se podél nich odehrávají, postupně vyrůstaly texty nových písní. Garáže tak představují přirozený střed světa, který kapela na albu zachycuje. Vazbu ke konkrétnímu místu podtrhuje i rámování nahrávky zvukem těžkých kovových vrat: s jejich otevřením vstupujeme dovnitř, jejich zavření nás na konci vyprovází ven.

Co na desce jako muzikanti oceníte?

Podle Doležalova vyprávění v rozhovoru pro Headliner za změnou stojí i vyčerpání z práce na debutu, který s odstupem považuje za přeprodukovaný. Z přemíry přemýšlení nad každým zvukem hledal cestu ven u nahrávek PJ Harvey nebo High Vis, na nichž ho přitahovala přímočarost a samotné písničkářství. Podobné rozpoložení sdíleli i spoluhráči. Nové skladby tak vznikaly na akustickou kytaru nebo rovnou ve zkušebně a společně tam získávaly konečnou podobu. Z původně ambiciózního soundu The Valentines, který pokukoval do širého světa, tu máme trio, které si na novince přestalo snít o vyprodaných halách a světových turné (ty přenechalo kolegům I Love You Honey Bunny) a nechalo na nahrávce vyznít rockový naturel dřímající na debutu pod nánosem syntezátorů a vypulírované produkce.

Sama kapela si ze sebe na sociálních sítích dělá legraci, když svou hudbu spojuje s britpopovými velikány Oasis. Když si pak nahrávku pustíme, jistou příbuznost, která by posluchače při poslechu debutu nenapadla, skutečně najdeme – jak v podobném frázování zpěváka, tak po hudební stránce v baladickém závěru desky se skladbami Hello Hello a She’s Always Dying. Přitom v první polovině kapela spíše připomene rozjetější spolky post-punkového revivalu 21. století v čele s Idles, Squid nebo Shame. Melodie zde vyklízejí cestu hrubé energii a The Valentines se mění v rockový buldozer, který sice hrne vše před sebou, ale přece jen máte čas sledovat krajinu okolo sebe a tu a tam si udělat krátkou přestávku na kafe a cigáro.

The Valentines na Palace Garage znovu nacházejí potěšení ze společného hraní a odvahu nechat písničkám trochu odřené hrany. Jejich obrat má přesvědčivou energii, i když hrubá síla občas zatlačí do pozadí melodické nápady, které by skladbám pomohly déle zůstat v hlavě. Baladičtější závěr přitom ukazuje, že cit pro ně trojice neztratila. Druhá deska tak zachycuje kapelu uprostřed proměny, při níž si zkouší, kolik někdejší popové lehkosti si chce ponechat. Právě v jejím propojení s nově objevenou dravostí může být pro The Valentines ještě hodně prostoru.

The Valentines – Palace Garage

vlastní náklad, 2026, 00:33:46

75 %