Ida The Young obracejí perspektivu a objevují nové barvy svého indie rocku
Jen rok po oceňovaném debutu přicházejí Ida The Young s albem Seeing In Reverse, na němž zúročují mimořádnou koncertní sehranost a zároveň se vydávají do dosud neprobádaných zvukových krajin. Elektronické experimenty, nečekané aranžérské zvraty i podmanivá melodika ukazují kapelu, která se nebojí opustit osvědčené postupy, aniž by ztratila vlastní tvář.
Loňským debutem Tell Me When You Pass The Sun potvrdili Ida The Young pověst jedné z nejvýraznějších nadějí domácí alternativní scény. A následné měsíce ukázaly, že nešlo o plané očekávání. Plzeňsko-pražská pětice proměnila nominace na prestižní hudební ceny ve vítězství na Andělech i Apollu, během jediného roku odehrála na devadesát koncertů a stále výrazněji na sebe upozorňovala také za českými hranicemi. Navzdory hektickému koncertnímu programu přitom nezanedbávala další autorskou práci. Sotva rok po debutu tak přichází s druhým dlouhohrajícím albem Seeing In Reverse, vydaným tentokrát na značce Day After Records. A jak se ukazuje, úspěch předchozí nahrávky kapelu nepřiměl k opatrnosti ani k opakování osvědčených postupů. Spíše naopak.
Ústředním motivem devíti skladeb je tentokrát samotné lidské vnímání. Především otázka, nakolik můžeme důvěřovat tomu, co vidíme, jak nás ovlivňuje pohled druhých a zda jsme vůbec schopni poznat sami sebe. Texty zpěvačky Iris Hobson-Mazur jsou plné zrcadel, odrazů, deformovaných obrazů a surrealistických výjevů, za nimiž se ovšem skrývají velmi konkrétní lidské nejistoty. V Somebody Else’s Eyes se vlastní identita odvíjí od toho, jak nás vnímají ostatní, zatímco Take The Knife otevírá téma vědomého skrývání nepohodlných částí vlastní osobnosti. Singl Trust Your Daughters zase přenáší pozornost k mezigeneračnímu neporozumění a neschopnosti starších přijímat odlišný pohled na svět. Do této mozaiky vstupují také literární inspirace, snová symbolika či odkazy na nadpřirozené jevy. Výsledkem není přímočaré konceptuální album s jednoznačným poselstvím, ale spíše soubor vzájemně propojených obrazů, které zpochybňují naši představu o jediné objektivní skutečnosti. Příznačně se tak jmenuje i celá nahrávka – Seeing In Reverse.
Co na desce jako muzikanti oceníte?
Zásadní proměnou přitom prošel už samotný způsob vzniku nové nahrávky. Zatímco písně z debutu Tell Me When You Pass The Sun měly za sebou dlouhé měsíce koncertního prověřování, tentokrát se kapela rozhodla vstoupit do studia Tropical Cell s mnohem otevřenějšími představami. Bez předem připravených demoverzí a především bez ohledu na to, zda bude možné výslednou podobu skladeb věrně reprodukovat na koncertních pódiích. Klíčovou roli v tomto procesu sehráli kytarista a producent Pavel Kielberger a studiový spolupracovník Lukáš Polák. V jejich rukou se nahrávání, aranžování a následný mix propojily v jediný tvůrčí proces, během něhož se písně mohly od svých původních náčrtů výrazně vzdálit. Právě tato svoboda otevřela prostor pro odvážnější práci s elektronikou, rytmickými strukturami i celkovou zvukovou architekturou alba.
Na Seeing In Reverse je přitom patrné, jak výrazně Ida The Young za poslední rok vyspěli také jako sehraný hudební kolektiv. Jejich indie rock získává nové odstíny, aniž by ztrácel svou charakteristickou melodickou přitažlivost a lehkost. Pětice se stále odvážněji pohybuje mezi kytarovou přímočarostí, folkovou křehkostí, syntezátorovými experimenty a rytmickou hypnotičností krautrocku. V The People We Know se kytarové linky postupně proplétají do podmanivě repetitivní struktury, Dragon Head překvapuje výrazným syntezátorovým vybočením a Behind You nechává rozlámanou elektronickou rytmiku vyústit v energický rockový závěr. Ještě dál se pouští mnohovrstevnatá Pigeon, jejíž nervní postpunkový tah postupně přerůstá v hlukovou explozi. Vedle těchto zvukových dobrodružství si ovšem kapela dokáže uchovat i cit pro intimnější písničkářství, jak dokládá Take The Knife nebo klavírně laděné pasáže závěrečné Twelve Faces. Nejpřesvědčivější je však přirozenost, s jakou se všechny tyto zdánlivě nesourodé světy propojují. Taková klidná síla ne nepodobná duchu Radiohead, ovšem s ženskou energií za mikrofonem. Jinak řečeno stejný cit pro experiment, ale s méně expresivním vyzněním. Experiment zde není samoúčelnou demonstrací muzikantských schopností, ale organickou součástí stále sebevědomějšího kapelního výrazu. Zkrátka, Ida The Young naděje do nich vkládané více než naplňují.

Ida The Young – Seeing In Reverse
Day After rec., 2026, 00:37:32
85 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.