Taste The Lemon na debutu přicházejí s klidnou, indie rockovou silou
Pražská pětice Taste The Lemon dokončila první etapu svého fungování od vzniku až po vydání debutového alba Naked. Základní indie rockové vyznění kvinteto doplňuje o jazzem načichlé klávesové vyhrávky, tu a tam ostřejší rockový výpad a několikrát zmiňované triphopové nápady. Vše podpořené výrazným vokálem zpěvačky a kytaristky Terezy Karáskové.
O Taste The Lemon už jsme na Frontman.cz psali minulý rok v souvislosti s tehdejšími singly Ripples a Narrow Lane. Kapelu složenou z už ostřílených muzikantů svedlo dohromady postcovidové rozvolnění a touha znovu hrát naživo. Pětice od počátku dotahuje věci do konce. Své singly doprovází zajímavými videoklipy, dává si záležet na vizuální stránce svých koncertů, které doplňuje o zajímavou videoprojekci. Komunikuje s posluchači, kteří jim to vrací pravidelnou podporou v hitparádě Radia 1 Velká sedma. Po pěti vydaných singlech kapela uzavírá první etapu fungování vydáním debutové desky Naked. Ta kromě už vydaných písniček nabízí i trojici novinek.
Název alba částečně naznačuje, jakými tématy pulzuje osmička skladeb. To znamená pocity čtyřicátníků, kteří ve svém běžném životě musí, chca nechca, hrát řadu rolí – rodičů (No Dinner Tonite), pracujících, a často i dětí svých stárnoucích rodičů (Narrow Lane). Jací ale jsme poté, co všechny tyto masky v klidu domova odložíme? Co se v těchto křehkých tělech, která přes den často svádí na mnoha frontách nelehké bitvy, odehrává? Náhle vyplouvají na povrch zranění, která dusíme hluboko ve svém nitru. Například nevyřešeným vztahem k vlastnímu tělu (Naked). Máme tedy co do činění s další deskou plnou pochybností, vzdoru a zklamání? Taste The Lemon ale nechtěli, aby album mělo čistě negativní vyznění, a tak, stejně jako u minulý týden recenzované novinky Plum Dumplings, přichází na závěr katarze v podobě skladby Plastic Flowers pojednávající o nezničitelnosti naději, zde reprezentované obyčejnou pampeliškou.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Taste The Lemon nejsou projektem lídra a jeho spoluhráčů, ale velmi úzce spolupracujících spoluhráčů. Už v prvním článku, který kapele vyšel před rokem a půl v časopisu UNI, členové mluví o „demokratické tvorbě“, kdy instrumentalisté chodí se základními nápady, ke kterým posléze Tereza připojuje své texty a melodické nápady. Kapele nejlépe sedí střední tempa, kde se do kompozic vměstnají nejen sloky a refrény, ale i řada kytarových a klávesových vyhrávek. I když nás kapela neveze na melodicky klenuté horské dráze, stejně disponuje atmosférou, která nás nenechá nepokoji. A je jedno, jestli u toho zpěvačka Tereza deklamuje, jako v úvodní Narrow Lane, nebo nechá svůj výrazný vokál melodicky rozvinout, jako například v baladické November.
Trefně nahrávku shrnul německý zvukař a producent Marc Behrens, který zároveň provedl remix již dříve vydaných singlů tak, aby zapadly do celkového zvuku: „Hudba Taste The Lemon se mi od začátku líbila, protože do ní muzikanti dávají něco, co už spousta kapel nedělá – vypráví příběhy. Tohle jsem chtěl dostat i do jejich zvuku – měl být syrový, otevřený a mít hodně dynamiky.“ A je pravdou, že řada skladeb umí přecházet z niterných, baladických poloh s výrazným lyrickým pianem přes jazzem a soulem zakouřené barové polohy s klávesami a kvákadlem zfunkovatělou kytarou (například v Simple Fix) až do hlučně rockových poloh (No Dinner Tonite) a zase nazpátek.
Když před rokem Marek Reinoha hodnotil na stránkách online časopisu Headliner třetí singl Ripples, prohlašoval, že se kapela ještě hledá mezi rockem a triphopem. Dnes díky poslechu debutu Naked můžeme konstatovat, že se pětici podařilo obě polohy spojit tak, že nemáme pocit poslechu nechtěného kočkopsa. Tento debut stojí za pozornost!
Taste The Lemon – Naked
Musicraft 2025, 00:40:44
indie rock
75 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
