Strunal Schönbach: od klády po housle

„Takových smrků, jako je tento, je poskrovnu, a na nás teď bude, abychom jej oklestili opatrně a podle plánu, který mám s sebou, rozřezali a zase opatrně na peřinkách jako v bavlnce smetví jej svezli do továrny, kde se ten smrk rozřeže na prkna, na prkýnka, na tenké destičky, ze kterých se v továrně dělají housle a cella, hudební smyč­cové nástroje.“ (Bohumil Hrabal, Obsluhoval jsem anglického krále)

Že se pod Krušnými horami jen láme hnědé uhlí? Například v saském Markneukirchenu se po staletí vyrábějí hudební nástroje. Ostatně narodil se tam i vyučil Christian Frederick Martin. Ovšem ještě déle, přes tři sta padesát let, se v Lubech na české straně hor lepí housle, violy, violoncella, kontrabasy nebo akustické kytary.

Asi před sto lety, v době jejího největšího rozmachu, výroba hudebních nástrojů živila na čtyři tisíce lidí a roční produkce nástrojů se pohybovala kolem 150 tisíc kusů ročně. Tradice přežila i vysídlení Němců. Zrodila se totiž manufaktura Cremona (1946), známá též pod novějším názvem Strunal (tj. Struna a L jako Luby, Cremonu si soudruzi kvůli stejnojmennému italskému městu nemohli nechat patentovat).

Znárodnění se v 50. letech projevilo v zásadě hlavně tím, že zbývající drobné řemeslníky vehnalo do jednoho národního podniku, který později jako jeden z mála v Evropě (!) měl pobočku v USA. „Kvalitní mistrovské smyčcové nástroje nikdy neztrácely na své hodnotě,“ vysvětluje anomálii současný ředitel Lukáš Mikeska. „Ani v období krizí či válek. Je to podobné jako u výtvarného umění.“

Obchody se přestaly dařit až v 90. letech. Strunal sice jako státní podnik požádal o ochranu před věřiteli, ta však spočívala v privatizaci a restrukturalizaci, která z Lub vypudila množství nadaných řemeslníků a vyústila taktéž ve vleklé spory jednotlivých akcionářů. Zároveň nižší odbyt zapříčinil ztrátu hlavního dlouholetého partnera, Geneva International Corporation (1997), která si následně ve státě New Jersey založila vlastní pobočku Strunal America, Inc. .

Krizi ještě víc prohloubil zkraje tisíciletí boom asijské konkurence. „Naše tržby jsou dnes ani ne na desetině objemu z roku 2004. Až 95 procent světové produkce hudebních nástrojů se přesunulo do Číny z důvodu vysokých nákladů v Evropě a špatné celní politiky evropských států,“ tvrdí Mikeska, který ještě jako mladý právník stagnující a ještě k tomu vytunelovanou společnost koupil v exekuci (2016) a dnes ji pomalu staví na nohy. Investuje hlavně do marketingu a rád by také zmodernizoval výrobní areál, který se od 70. let příliš nezměnil, k tomu je však zapotřebí strategický partner.

Podle něj se nadvláda evropských výrobců už nevrátí. Přežijí prý jen menší, na kvalitu soustředěné značky s tradicí, a i ty o podíl na poměrně malém trhu často bojují s renomovanými rodinnými podniky. To je ostatně i případ Strunalu se současnými ani ne sedmdesáti zaměstnanci.

Největšími přednostmi jeho tovarů jsou totiž vedle příslovečných zlatých českých ručiček, dlouhé životnosti a odolnosti vůči extrémnímu počasí právě evropský původ. Proto až 85 % výroby směřuje na zahraniční trhy v Německu, Kanadě, USA, Mexiku, Japonsku a paradoxně i v Číně. „Číňané se neptají na zvuk, někdy ani na použité dřevo, ale zeptají se, co je na nástroji čínského. Když řekneme, že nic, všechno je z Evropy, odpověď zní: Super, beru.“ Často je však podle Mikesky nutné jejich promo i sliby dělit deseti.

Strunal Schönbach (německý název pro Luby společnost ho používá od roku 2016) dnes produkuje čtyři nástrojové řady s výrazným podílem ruční práce i exkluzivních materiálů, například znělého alpského dřeva pro mistrovské basy. Firma navíc jako jedna z mála nástroje stále zpracovává od suroviny po konečný výrobek, a ještě je sama prodává. Využívá k tomu stávající kontakty, jejich doporučení, zahraniční veletrhy (Musikmesse – NAMM – Šanghaj) a nově i agenturu CzechTrade. Mikeska se všech zahraničních veletrhů účastní osobně. Je to přeci jenom rodinný byznys.