Starou magii oživili Depeche Mode na jedničku
Po smrti zakládajícího člena Depeche Mode, klávesáka Andrewa Fletchera, se zbylé duo Gahan/Gore rozhodlo pokračovat dál. Výsledkem je patnáctá řadovka Memento Mori, jedna z nejtemnějších a nejduchaplnějších desek této elektropopové legendy.
Odchod klávesisty Fletchera, kolegy a kamaráda, dostal kapelu na rozcestí, zdali hodit flintu do žita, nebo pokračovat dál, byť již jen ve dvou. Přestože Fletcher nepřispíval komponováním (jeho pódiové vystupování bylo oproti excentrickému skotačení Gorea a Gahana až komicky strohé), hrál v kapele důležitou roli inženýra lidských duší. Není tedy žádným překvapením, že absence tohoto krotitele eg bolí.
Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Deska Memento Mori je totiž nabušená přímočarým smutkem, nihilistickými tanečními rytmy a třaskavými samply. Texty o stárnutí (Soul With Me), ztrátě a pomíjivosti času (Ghosts Again) znějí naopak autentičtěji než před desetiletími, kdy Depeche Mode uhranuli s opusem Black Celebration. Sentiment tu je ale spíše klamavý nežli klišovitý. Tanec nad hroby promlouvá pod mnoha metaforami, v důsledném tandemu s hudební, velice intenzivní zpovědí.
Dave Gahan neztratil nic ze svého zvučného vokálního projevu, Martin Gore se ještě víc pouští do symfonického běsnění se syntezátorovými sbory a zkreslenými zvuky kytar. Stadiony určitě svými železnými beaty a tanečními basy rozezvučí skladba People Are Good. Další zářez Before We Drown zvyšuje napětí každým taktem, Gahanův hlas tu nervózně šumí ve směsi synthpopové bouři. Sarkastický refrén v Caroline's Monkey uhrane v kontrastu brutalního aranžmá stroze melodickým podáním, zatímco Never Let Me Go je poctou sobě samým; neurotické běsnění tu připomene to nejlepší z desek Violator nebo Ultra.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Že kapela chytila druhý dech, se pozná i na samotném komponování. Nejen Dave Gahan, ale i další členové koncertního týmu tu dostali prostor k sebevyjádření. Starou magii ale duo Gahan/Gore oživilo na jedničku, ať už samotnými hity, které na desce opět znějí, anebo temnou osmdesátkovou atmosférou, kterou smrt kamaráda jen umocnila. Tohle divadlo s industriálním charisma nám sbohem jen tak nedá – a to je dobře.
Depeche Mode – Memento Mori
Venusnote, 00:50:25
goth/synth pop
90 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
