Sólová deska Bruce Dickinsona bouří temnou emocionalitou
Po devatenácti letech se Bruce Dickinson rozhodl spojit síly s Royem Z, předchozím hudebním partnerem z devadesátých let, aby natočil další sólové metalové dílko The Mandrake Project. Deset skladeb plných temných těžkých riffů, které ani na chvíli nenudí, vypovídá o pestré rockové všestrannosti lídra Iron Maiden.
Těžko bychom hledali renesančnějšího člověka, než je Bruce Dickinson. S Iron Maiden zanechal ve světě hard & heavy hlubokou stopu, jako sólový umělec umí proniknout hluboko pod kůži a vytvořit těžký metalový soundtrack, který je určitým protipólem k jeho domovské kapele. Není ale pochyb o tom, že The Mandrake Project je chytlavé dílo, které je i přes nově reinkarnované hudební prvky určeno fanouškům Železné panny, jež ocení melodičnost skladeb nebo barevnou instrumentaci.
Příběh o moci, zneužívání, hledání vlastní identity, ale i dumání o životě a smrti vypráví Dickinson teatrálním, ale uvěřitelným způsobem. Epické riffy vládnou v otvíráku Afterglow of Ragnarok, nejdominantnější písni celé desky, zatímco působivé flamencové vlivy ve skladbě Ressurection Men (jež záhy v polovině přeruší temný stoner rock v duchu Clutch či hardrockový výlet v Rain on the Graves nebo orientální filmové melodie ve Fingers in the Wounds) umocňují výsledný zvukový efekt mystické atmosféry, kterou Bruce dokáže navodit s precizním nasazením.
Bluesový hardrockový riff otvírá další naléhavou píseň Many Doors to Hell, zatímco exotické perkuse i proměnlivá melodramatičnost v Eternity Has Failed jsou volným pokračováním písně If Eternity Should Fail z alba Iron Maiden Book Of Souls. Nechybí ani baladické cajdáky Face in the Mirror nebo Shadow of the Gods s plačtivým klavírním doprovodem, které ale kvalit hitovky Tears of Dragon z devadesátek nedosahují.
Album uzavírá desetiminutová Sonata (Immortal Beloved), v níž syntezátor, pomalé vybrnkávání a pomalé bubnování vytváří gotickou atmosféru, přičemž zčásti mluvené a zpívané slovo surrealisticky ukolébává posluchače do zapomnění.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Dickinson nabízí desku propracovanou do posledního detailu, a to včetně komiksu The Mandrake Project, který odkrývá tajemství o vědeckém géniu Necropolis, usilujícím o znovuoživení mrtvých, a přitom si klade filosofické otázky jak v básni Havran od E. A. Poea. Na rozdíl od Iron Maiden si Bruce hraje s vlastním hlasem, vnáší do výpovědí více barev a harmonií a staví z nich potemnělé chrámy vlastní kreativity. Sedmá sólová deska The Mandrake Project ostudu neudělala a pětašedesátiletý metalový guru Bruce ve své vokální formě v horních linkách dojemně triumfuje jako zamlada.
Bruce Dickinson – The Mandrake Project
BMG, 00:58:47
heavy metal
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
