Riffový Deník #4: P1SSED – Když tě bezdůvodně bodne vosa
Nevím, co mě to napadlo – možná to bylo znamení. Začalo to jako jeden komentář. Pak druhá zpráva: „Hej, mohl bys někdy napsat něco víc mollovýho?“ A já si řekl: „Jasně… ale co kdyby to bylo fakt hodně mollový?“ Tak vznikl P1SSED. Song, co je naštvanej. A absolutně bez důvodu.
Riff, co tě kopne do žeber
Začalo to jednoduchou myšlenkou: rychlý a jumpy riff, co tě chytne a hodí do zdi. Ale ještě to nebyl ten „pissed“ moment – ten přišel hned vzápětí. Nástup sloky je jak spadnutí do vzteklýho kotle. Gallopy na kytaru, rychlý šestnáctkový běhy po šesti notách (začátek na synkopu) a do toho ještě agresivní synth, co je tak dirty, že by na něj nefungoval ani čistič Horsta Fuchse. Třešnička? Harmonická mollová tónina. Protože nic neříká „JSEM NAS*ANEJ“ líp než dramatickej moll a saw wave kopanec do žaludku.
Breakdown? Spíš melt-down
Všechno vyvrcholí v breakdownu. Nečekej žádnej generickej chug – tohle je breakdown s filozofií. Kvintolový běhy po dim arpeggiích (protože proč ne) a malé sekundy hrané s bendem nižšího tónu nahoru o půltón – což vytvoří krásnou čistou primu. Ale to, co je mezi čistý rozhodně není.
Jak to vlastně zní?
Když to popíšu jednoduše: Zní to, jak kdyby tě uprostřed noci probudil alarm, začalo hořet a zároveň tě začala bodat vosa, kterou nešlo zabít.
Závěr?
P1SSED vznikl díky fanouškovi – ale možná ještě víc díky tomu, že jsem si prostě chtěl zkusit explodovat v mollu. Je to můj debutní angry metal track, a i když je vzteklej úplně bez příčiny, při skládání jsem naštvanej nebyl. Přesto zní, jako kdyby tě bodala vosa a nechtěla přestat. Dej tomu tempo, harmonickej moll, distortion, synťák – a nech to řvát. A budu se těšit, co složíš ty!
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
