Přejít k hlavnímu obsahu
Dramaturgyně Marie Nováková a režisér Tomáš Loužný udělali z antického chóru rapovou kapelu | Foto: archiv P/\ST
Dramaturgyně Marie Nováková a režisér Tomáš Loužný udělali z antického chóru rapovou kapelu | Foto: archiv P/\ST
Jan Hamerský - Út, 08.06.2021 - 08:00

P/\ST: Rap je zbraň hromadného ničení, je to nejsilnější žánr

Herci Dan Kranich a Ivo Sedláček se od začátku snaží rapu rozšiřovat obzory. Na to, že se jim povede se nachomýtnout k české premiéře Senecovy tragédie Šílený Herkules a dokonce za hudbu k představení získat ocenění, by si ale nejspíš nevsadili. Jak se dvojici P/\ST pracovalo s látkou obrostlou mramorem a jejím zbrusu novým překladem? A v čem se EP Hybris liší od použité scénické hudby? Ptal jsem se jich po zkoušce v pražském NODu.

Je rok 2021, byl rok 20 a vy se živíte hraním. Jak jste na tom?

Dan: U nás v divadle jsme zkoušeli hlavně do šuplíku a doufáme, že v září, říjnu budou mít hry premiéru.

Honili jste brigády?

Dan: Naštěstí ne. Jsem v angažmá na full time. Jihočeský divadlo mě podrželo od začátku do konce.

Ivo: Jsem na volný noze a taky jsem to vůbec neřešil. Divadla furt zkoušela.

D: Spíš jsem měl dojem, že Ivo měl možná víc práce než předtím.

Nikdo neměl potřebu zkrátit rozpočet? Neoctli jste se ve vzduchoprázdnu?

I: Prázdná je jedině pokladnička P/\STi. Vyděláváme hlavně koncertama.

D: Spíš valnou část výplaty z koncertu dáváme do fondu, ze kterýho pak čerpáme na merch, cédéčka, nahrávání a klipy.

Takže o kapele se dá mluvit spíš jako o koníčku než něčem, čím by se dalo uživit.

I: Zatím spíš živíme ten projekt.

D: Myslíme si, že je lepší ty peníze vrátit zpátky do tvorby. Naštěstí máme kamarády, kteří pro nás udělají klipy za úplný minimum, ale pořád nějaký peníze potřebujeme.

To mě přivádí ke karanténnímu kolabu s Tygroo. Vážně jste dělali desetiminutový set na podporu Kurdů?

D: Udělali jsme dva tracky. Jeden náš, Tisíc a jedna koule, a druhej jejich starej, který se jmenuje For Aleppo. Psali ho během bombardování města. Dopsal jsem do něj feat a tematicky jsme je propojili. Hledali jsme podobný tracky.

A co koncerty? Vidíte to teď s nimi optimisticky nebo spíš vyčkáváte, jak to bude dál od podzimu?

D: Snažíme se bejt optimistický. Koncerty přibývají a myslím, že lidi jsou hladoví po koncertech a živým umění. Bude se hrát, dokud to bude možný.

I: Vidím to podobně. Snažili jsme se udržet lidem v paměti.

D: Taky jsem rozepsal druhý album a mám v plánu na něm pracovat. Hybris spíš stojí na druhý koleji. Není to další řadová deska. Dělali jsme ji pro nás, abychom si zachovali pěkný vzpomínky ze Štvanice.

K EP Hybris. To je řecky pýcha, která v antickém dramatu předchází hrdinův pád. Rap stojí na egotripech a přehánění. Jaká je vaše pýcha?

D: Naše sebevědomí je hodně subjektivní a dost kolísá. Nemyslím si o sobě, že jsem přehnaně sebevědomej, spíš naopak, ale ve chvíli, kdy vyběhnu na pódium, zdravý ego se většinou dostaví. To mám i v divadle, že jsem rozklepanej a myslím si, že to nedám, ale na jevišti tohle zapomenete.

EP vzniklo v podstatě jako vedlejší produkt představení Šílený Herkules…

Dan: Spíš bych řekl, že jsme ten materiál zpracovali trochu jinak. O dost jsme ho zkrátili a dali větší důraz na hudbu a zvuk. Pokusili jsme se o něco na pomezí rozhlasový hry a ípíčka, co by mělo být srozumitelný i pro lidi, kteří představení neviděli.

Hráli jste Senecovu hru, o které se sice píše v čítanka, ale hraje se poměrně krátce. Proberme jedno po druhém. Jaký jste na střední měli vztah k povinné četbě?

D: Vlažnej. Vždycky jsem rád četl, ale antice jsem nikdy nepropadl. K té jsem se dostal až teď, pokud nepočítám Staré řecké báje a pověsti. Na DAMU se antika dělala tím klasickým ošklivým stylem. To se změnilo, když jsem zjistil, že se dá dělat i současně.

I: Na antiku mám dobrý vzpomínky. Byla to nejlehčí otázka.

D: Ale velký monologický hraní pořád úplně nemusíme.

Dane, tvůj kontakt s povinnou četbou je dvojí. Tvůj vedlejší projekt se jmenuje Grottup, jako továrna, kde se míchal Čapkův Krakatit. Během téhle dlouhé nejisté sezóny jste dělali jednu Wombat Session. Tys rapoval, zbytek v bílo šedém oblečení, občas někdo s kšiltovkou Make America Great Again, něco datloval do Maca. Jsou tou zbraní hromadného ničení sociální sítě?

D: Tu vidím v rapu. (smích)

Proč? Ten se přece dávno zaprodal.

D: V kombinaci se sociálkami je to nejsilnější žánr a hromadně může strašně moc lidí zničit (smích).

V čem se Grottup a P/\ST liší kromě toho, že tady jste dva a v Grottupu je vás víc?

D: V Grottupu jsem spíš interpret, víc jedeme koncept a vizuál a víc hrajeme na vernisážích. Hnací silou je Marek Meduna, které byl dřív víc spojenej s Rafany. Dělá veškerou grafiku a píše texty.

Kapela, která vzešla z umělecký skupiny, už tu jedna byla, slovinský Laibach. Nemáte něco společnýho?

D: Asi ne. Nevím o tom.

Jak jste se tedy ke hře Šílený Herkules dostali?

I: Režisér Tomáš Loužný si mě už párkrát předtím vytáhl jako hudebníka. Pozoroval, co děláme s P/\STí.

D: Potkali jsme se na škole na jednom našem čtení.

I: A s dramaturgyní Mášou (Marie Nováková) přišli na nápad udělat z antického chóru, který děj komentuje, rapovou kapelu.

Šílený Herkules se v novodobé historii hraje poměrně krátce. Jako první ho nově před dvaceti lety nastudoval Gérard Philip v Mannheimu. Váš se hrál loni ve Vile Štvanice, ale poměrně krátce. Byl to plán?

D: Takový je koncept antické Štvanice, že se představení hraje v určitým bloku a jen jedno léto.

Režisér prý chtěl do představení dostat environmentální linku. Byla tam?

D: Spíš v některých obrazech a náznacích. Scéna s pojízdným ostrůvkem a obrovským stromem byla pod mostem. Původní myšlenka byla, že Herkules přijde z podsvětí, ten strom vyrve, a tím jakoby pokoří přírodu. Taky vraždil ostřikovačem s pesticidy.

Na Senecova Herkula bohyně Juno seslala šílenství, protože ohrožoval samotné bohy. Vy jste ho vykreslili jako veterána s PTSD. Jak jste tuhle rovinu zapracovali do hudby?

D: V tracku Theseovy oči, kde se vzpomíná na bitevní vřavu v podsvětí, kdy nakonec Herkulovi jebne, ale je to za roh. Je otázka, kdo tohle bez představení přečte.

Zároveň má Herkules ještě jednu rovinu. Pro staré Řeky byl spíš komická figurka a až později Seneca vytáhl jeho tragickou rovinu. Trochu mi to asociuje kariéru Arnolda Schwarzeneggera, který se od úsměvných béčkových rolí dostal k vážnějším. Parodovali jste ho?

I: Už tím, že jsme do představení vstupovali, ale hlavně to bylo na Tomášovi, který ho hrál. Díky němu vyšlo najevo, jak velký to byl magor.

D: Proto jsem do antiky hodně tlačil autotune.

Hra je založena na překladu Daniely Čadkové, který dělala speciálně pro ni. Jaké bylo být při tom, když se psala historie českého divadla?

I: Vzrušující (smích), ale spíš zpětně.

D: Úplně jsem to takhle v tu chvíli nevnímal. Ale ten překlad je sám o sobě skvělej. Jen jsem ho vzal, zase předělal a vycházel z něj u chórů tématicky. Režisér vypadal spokojeně, tak asi dobrý.

V tiskovce píšete o Senecových a Danových textech, ale už ne, jaký byl jejich poměr. Koho bylo víc?

D: Na EP má Seneca lehce navrch. Co se rapovalo, je moje, a co se zpívalo a recitovalo, zase Senecy.

Jak se pracovalo s originálem v recitativu?

D: Docela v pohodě. Mám vzdělání, jak interpretovat věci, a zároveň jsem se s tím moc nesral. Jak mi to lezlo, tak jsem s tím pracoval. Neměl jsem k textu přehnanej respekt a nakládal s ním jako s každým jiným.

A neměla k němu režie moc scénických poznámek?

D: Vůbec. Dal nám scénář a měli jsme volnou ruku. Ani nám neřekl, jakou má představu.

I: Náš styl ho úplně míjí, ale věřil nám, že hudbě rozumíme víc než on.

D: Konzultovali jsme jedině moje herecké vstupy, ale to je normální.

Teď už přímo k hudbě a na Iva: jak jsi docílit, aby hudba zněla anticky?

I: Nejdřív jsem se inspiroval filmovou epikou jako Trója, která kombinuje orchestrální hudbu s dobovým folklórem, a ten jsem pak čerpal ze všemožných zdrojů. Jsou tam nasamplované tradiční bulharské zpěvy a vůbec první zaznamenaná starořecká skladba. Tak jsem posbíral zvuky, které zněly autenticky, a podpořil je orchestrem.

D: Chtěli jsme, aby to bylo hlavně velký a epický.

Nejste první, kdo fuzoval moderní hudbu a antiku. To byl E. F. Burian před téměř sto lety. Je to pro vás vzdálená kapitola v učebnici nebo vás něčím přeci jen inspiroval?

D: Ohled jsme na něj nebrali, ale je to obrovská postava, kterou snad všichni adorujeme. Zanechal po sobě obrovské dědictví.

I: S jeho vnukem Honzou jsem pracoval na DAMU. Přiblížil mi Ableton. To je jeho největší odraz (smích).

D: Je zajímavý, jak je ten klan rozlehlej do všech koutů pražskýho umění. Znám jeho vnučku, režisérku Zuzku. Burian je pořád s námi. Jeho duch i genom.

Foto: archiv P/\ST Foto: archiv P/\ST Foto: archiv P/\ST
Tagy P/\ST
/*1988/ Když se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, psaní byla jasná volba. V devatenácti si to rozmyslel. Přišlo mu, že to dějiny píšou příběhy. Pak zjistil, že to jsou vítězové a dal se k poraženým. Historii i tak vystudoval a tři roky ho živila, než od ní zběhl. Stalo se tak ...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY