Adriana Semlová: Hudba pro mě nikdy nebyla jen kulisa
Odmalička mě zajímaly nejen melodie, ale i příběhy. A bylo mi fuk, jestli jsou skryté v textech písní, nebo v knihách. Nasávala jsem hudbu z cédéček a starých vinylů a sama se snažila alespoň zlomek toho zahrát. Na kytaru nebo na klavír. Když jsem se v pubertě vydávala na koncerty, kapely, které stály na pódiu, zrovna mezi mými vrstevníky nefrčely. Lákal mě hard rock, art rock a menšinové podžánry metalu, takže jsem často stála pod pódiem jako jeden z nejmladších fanoušků – obklopená lidmi o generaci, někdy i dvě staršími. V tomhle prostředí jsem se vždycky cítila dobře, protože i když se hudba tříští mezi různé styly, lidi neškatulkuje. Jste na jedné lodi.
Hudba se tak pro mě stala každodenní záležitostí. Stále objevuju nové interprety, ať už na Spotify, YouTube, nebo živě na velkých pódiích i v malých klubech. Postupem času se můj hudební kompas posunul více k blues a blues-rocku, ale nikdy jsem se neuzavřela do jedné bubliny – country, folk, jazz, rock… všechny mají svoje kouzlo.
A co mě fascinuje nejvíc? Zákulisí kapel. Jak je možné, že spolu parta čtyř nebo pěti lidí dokáže hrát desítky let, co je stále drží pohromadě, odkud čerpají témata a energii tvořit. Sama jsem si vyzkoušela, že hrát před publikem není vždycky jen zábava a prosadit se na scéně je další práce na plný úvazek. O hudbě jsem začala psát, abych hudebníkům pomohla dostat se snáz k těm správným posluchačům. Reportáže z koncertů, aktuality a rozhovory mi rozšířily obzory, které jsem využila i při psaní povídek a příběhů. I ty se rodily z hudebních motivů a koncertních zážitků. Díky práci redaktorky jsem se dostala do míst, kam bych se jako běžný divák nedostala – nervózní backstage, kapely ladící poslední tóny před nástupem s prasklými strunami, uvolněná nálada v hospůdce za rohem v pozdních hodinách…
Papírový struny jsou o hudbě. Ale také o lidech
Když jsem psala svou románovou prvotinu Papírový struny, chtěla jsem zachytit jeden pocit. Hudebníci jsou často stejně zranitelní jako jejich fanoušci, ale mají odvahu. Otevřou svou nejbolestivější stránku před davem. A právě díky knížce vím, že je to setsakra těžké! Hudba je sice stěžejní téma celé knížky, ale šlo mi o to pokrýt celou škálu rozdílných povah a silných osobností, které se v hudebním umění pohybují. Inspiruje mě dvojí realita, kterou žijí. Na pódiu jsou neporazitelní, ale v zákulisí řeší stejné strachy a radosti jako kdokoli jiný. Snažila jsem se tedy přiblížit, co se děje po koncertě, když se zhasnou světla a z hudebníka je opět člověk, který zůstává jen sám se sebou.
Hudební scéna mě naučila, že talent je pouze začátek. Důležitější je, kolikrát se dokážete vrátit, když to celé nedopadne. Něco se sesype. Kvůli vám, jindy kvůli někomu jinému a příště čirou náhodou. Ta křehkost a zároveň odolnost skládat a hrát dál – to s sebou nese tvorba. A proto je mi inspirací blues a rock. Jsou v nich emoce bez příkras – radost, bolest, hněv i naděje.
V roce 2014 mě odrovnal koncert Beth Hart. V jedné písni mě rozmetala na kousky a v té další zase něžně slepila. Promlouvá nejen svými písněmi, ale i neotřelým projevem, a proto se na její koncerty pravidelně vracím. Joe Satriani mě ve Foru Karlín vzal na cestu, z níž jsem se nechtěla vracet. A nepotřeboval k tomu jediné slovo. Takhle bych mohla pokračovat dlouhým seznamem českých i zahraničních hudebníků…
Spojení hudby a literatury
Emotivní momenty se mi vracejí při psaní. Například před několika týdny mi z jediné písně vznikla pod rukama celá scéna, jindy stačil jediný pohled na projev hudebníka, kterého jsem jinak neznala, a vyjevila se mi celá postava do nového textu. Podobnými detaily si pokaždé připomenu, proč jsem se do hudby a psaní vůbec zamilovala. Hudba je pro mě způsob, jak se vcítit do druhých tak, abych pochopila jejich pocity. A s psaním to mám přesně naopak. Všichni máme svoje „papírový struny“ – něco křehkého, co nás drží pohromadě a občas pořádně ničí. Když ale prasknou, dají se znovu natáhnout.
Máte také literární ambice? Jak o hudbě a o vlastní tvorbě přemýšlíte? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
