Písně psané mačetou #16: Hijo de puta!
Osmnáct měsíců ze svého tříletého jihoamerického dobrodružství jsem strávil v kolumbijské divočině v horské vísce nedaleko nechvalně proslulého Medellínu. Coby bluesman jsem byl ohromen místními songy, jejichž texty by probraly z letargie i Oblomova. Rozhodl jsem se ty nejšťavnatější kousky přeložit a představit vám je v cyklu Písně psané mačetou.
„Vítejte na vlnách rádia Crystal! Osmdesát, hijo de punto, devět!“ Redaktor proslulé komerční rozhlasové stanice si právě pohrál s nejpoužívanější nadávkou v zemi magického realismu. Místo vulgárního výrazu „puta“ (děvka) použil výraz „punto“, což v kontextu rádiové frekvence značí „celých“.
Hijo de puta, neboli syn prostitutky, se v Kolumbii používá častěji než tečka za větou a – obrazně řečeno – je povinností každého kolumbijského občana, vyjma matky představené s novickami, alespoň jednou za minutu si ulevit, aby svět okolo, který je už tak drsný jako týden staré kafe, byl ještě drsnější.
Jsou situace, kdy si colombiano chce ulevit i na místech oficiálních, zejména tehdy, když je krajně rozhořčen jakoukoliv nespravedlností, o kterou není v zemi magického realismu nouze. A tehdy nastupují diplomatické obměny legendární nadávky, kterých je několik. Začneme však legendární klasikou, která neomrzí.
Hijo de puta! – Syn prostituky! Používá se tam, kde není přítomen úředník, kněz, policajt, vojenský důstojník či tchýně.
Hijo de pucha! – Syn flašky o obsahu třičtvrtě litru! Katolická obměna s oblibou pronášena v kostelích.
Hijo de pato! – Syn kachny! Opovržení pronášené taxikáři vůči všem, kdož nedodržují dopravní předpisy a obávají se přitom vyhrocení konfliktu a možné střelby.
Hijo de perra! – Syn feny! Ženy nerady mluví příliš sprostě a tudíž s gustem užívají této obměny.
Hijo de madre! – Syn matky! Nadávka v přítomnosti dětí.
Hijo de flauta! – Syn flétny! Oblíbená vulgarita indiánů, kteří jsou hrdí na to, že ze zásady nemluví sprostě.
Avšak čtyřikrát denně existuje chvíle, kdy celá Kolumbie utichne a s důstojností okořeněnou o razanci papričkové salsy si vyslechne státní hymnu, která se na všech rozhlasových stanicích musí povinně hrát v šest hodin ráno, v pravé poledne, v šest hodin večer a o půlnoci. Slova hymny jsou natolik ušlechtilá, že rty i toho nejdrsnějšího guevóna (varlaťáka, neboli sprosťáka, vola, blbce, debila, magora) zaševelí každý tón s přesností švýcarského opraváře hodinek.
Státní hymna Kolumbie
Hudbu před více než sto lety složil Oreste Sindici, autorem textu je pak bývalý prezident země Rafael Núñez.
„Ó nesmrtelná slávo,
ó nesmrtelná radosti.
V brázdách bolesti,
nyní dobro klíčí!
Ó nesmrtelná slávo,
ó nesmrtelná radosti.
V brázdách bolesti,
nyní dobro klíčí!
Hrozná noc skončila!
Vznešená svoboda
vrhá úsvit nepřemožitelného světla.
Celé lidstvo, jenž sténá mezi řetězy,
rozumí slovům toho,
kdo zemřel na kříži.
Ó nesmrtelná slávo,
ó nesmrtelná radosti.
V brázdách bolesti,
nyní dobro klíčí!
Ó nesmrtelná slávo,
ó nesmrtelná radosti.
V brázdách bolesti,
nyní dobro klíčí!“
Čtyřikrát za den se v Kolumbii na dvě minuty zastaví život a i ten největší drsňák ukápne slzu.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
